Nová krev - 3. kapitola

22. listopadu 2009 v 10:56 | Embra a Michiyo
SETKÁNÍ

Když se malá Miya upne ke svému velkému bratrovi, nikomu to nevadí. Jakmile se ale někam chystá bez ní, už jsou na řadě prostesty ...

Bylo sotva něco kolem poledne, celá rodina byla akorát po příjemně stráveném obědě a Ichigo se chystal jít pryč. Miya však už od brzkého rána, co vstala, stačila udělat vše, co měla pro dnešní den v plánu a tak se odmítala staršího bratra jen tak vzdát. Když s ní však odmítal zůstat doma, snažila se ho přesvědčit sladkým mrkáním a úsměvy, aby jí alespoň nenechával doma.
,,Ichigoooo! Prosííím! Vezmi mě sebou," držela se ho malá Miya pevně kolem nohy a nechtěla se pustit. Ichigo vycházel z jídelny pomalými kroky, levou nohu i s Miyou za sebou jen táhnul.
,,Ale nee - chan, jdu za Endarim. Nemůžu tě vzít sebou," protestoval černovlasý Ichigo. Nechtěl svoji malou sestřičku brát sebou, obvykle se s Endarim beztak jen potulovali po vesnici a nebo trénovali. Ichigovi tedy bylo jasné, že by to Miyu brzy přestalo bavit a začala vymýšlet nějaké lumpárny, což by ve spojení s Endarim mohlo dopadnout špatně.
,,Ale onii - kun! Já chci jít s vámi. Prosííííííím!" Žadonila úpěnlivě Miya s ručkama obmotanýma křečovitě kolem Ichigovy nohy a tváří opřenou o jeho koleno. I když byla už pětiletá, pořád byla tak drobná a téměř nic nevážila. I tak to byla ale pro teprve šestiletého Ichiga přítěž, i když ani ne tak váhově jako v omezení hyblivosti. Miyu s Ichigakim sledovali s úsměvy svoje děti. Miya byla neskutečně tvrdohlavé dítě, klidně udělala cokoliv, jen aby dosáhla svého. Miyu to však považovala za pouhou ctižádostivost a bojovnost, kterou měla po ní Miya v krvi. Ichigaki byl zase toho mínění, že jednou svého budoucího manžela utrápí svou neústupností, načež pokaždé schytal láskyplný pohlavek od manželky s tím, že si Miyu dala vždy záležet, aby byl v jeho blízkosti nábytek, o který si dal druhý.
,,Prosím, Ichigo. Prosíííím," vypískla znovu Miya, zvedla obličej ke svému velkému bráškovi s vlasami staženými do malého culíku a zamrkala nan ěj zářivými očky. Ichigo k ní sklonil hlavu, dlouze se zadíval do té její sladké tvářičky a s povzdechnutím rezignovaně přikývl. Nikdy nedokázal moc dlouho odolávat jejímu prošení, Miya věděla naprosto přesně jak na to, aby jí všichni podlehli. Byla drobná, i přes svůj věk zdvořilá a tak sladká, že ani ten největší ledovec z jejich klanu před tím jejím rozverným pomrkáváním velkých modrých kukadel nedokázal zůstat naprosto chladný. A Ichigo jako starší sourozenec už tuplem ne.
,,Vážně, nii - kun? Ty mě vezeš za Endarim?" Zamrkala Miya fascinovaně, v bledě modrých očích jí už zase jiskřilo živelností. Ichigo znovu přikývl, Miyu vstala od jídelního stolu a došla obě svoje děti.
,,To budeš hodný, Ichigo," pohladila syna přes černé vlasy. ,,Ale netahejte jí po celé vesnici." To už se ale zvedl i Ichigaki.
,,Jen jí dejte, co proto. Třeba se potom konečně unaví a přestane mi malovat na svitky," řekl naoko káravě, Miya se na Ichigově noze začervenala a schovala si do jeho krátkých kalhot provinilý obličej. Ichigaki se k ní však se smíchem sklonil, velkými dlaněmi chytil Miyu za pas a odtrhl jí konečně od synovy ztuhlé nohy. Celou si jí pak přitáhl do náručí a svrnkl jí přes maličký nosík. Miya se začala chichotat, lehtivě se přitom v otcově náručí ošila. Ichigo s tichým zamručením zahýbal několikrát nohou, aby rozehnal nepříjemné mravenčení. Nebyl si jistý, jak bude Endari reagovat, až se tam objeví i s Miyou, pokud by se mu ale jeho reakce nelíbila, prostě by ho praštil. I když byl Endari jeho nejlepší kamarád, Miya byla ještě o něco důležitější a tak se k ní musel chovat dobře.
,,Jen na ní dejte pozor, ať nikde nic nevyvádí. To bude stačit," upřel Ichigaki svoje zlaté oči k synovi, hihňající se Miyu postavil opatrně na nohy. Miyu si založila ruce v bok, svého manžela však pozorovala s úsměvem.
,,A dejte pozor taky na sebe," sklonila se k Ichigovi, sladce ho políbila na čelo a sklonila se ještě o něco níž k Miye, která jí nadšeně vtiskla pusu na tvář. Ichigo jen znovu přikývl, že rozumí, malou Miyu pak chytil za drobnou ručku a zamířil s ní přes chodbu ke vstupním dveřím.
,,Papa mamí, papa tatí, zamávala jim ještě Miya při odchodu, Ichigo jen zvedl ruku na náznak pozdravu. Miyu oběma zamávala, pohled pak zabodla ke svému muži.
,,Jen jí dejte, co proto? Ichigaki, vždyť jí teprve pět!" Svraštila obočí k sobě. Ichigaki se k ní otočil čelem.
,,A je to malý ďábel. Po mamince, samozřejmě," usmál se a dloubl do svojí ženy prstem. Věděl, že to Miyu ještě více nabudí, vždycky se mu zdála neskutečně krásná, když se zamračila, nad kořenem malého nosu jí vždycky naskočila vráska, kterou s velkou oblibou líbal. A Miyu se skutečně zamračila ještě víc, pootevřela pusu, aby mu jeho poznámku nějak vrátila, to už si jí ale Ichigaki přitáhl k sobě a umlčel jí dlouhým polibkem.

Ichigo s Miyou v tu dobu už pomalými kroky mířili k místu, kde se Ichigo s Endarim pokaždé scházel. Miya capkala malými krůčky vedle podstatně vyššího brášky a neustále na něho s mírně zakloněnou hlavičkou upírala zamilované oči. Ichigo si po chvíli jejího pohled všiml, sklonil k ní tedy obličej a upřel na ní ledově modré oči.
,,Co je, nee - chan? Proč tak koukáš?" Sevřel její ručku ještě o trochu pevněji ve svojí. Miya roztáhla pusu v široký, kouzelný úsměv, bokem se opřela o Ichiga a na jeho paži si položila hlavu.
,,Nii - kun, máš mě rád?" Zamrkala na něho. Ichigo na ní zůstal chvíli jen mlčky zírat, poté se ale pousmál a přikývl.
,,Jistěže mám. Jsi moje malá nee - chan."
,,A vezmeš mě na záda? Prosím, Ichigo, vezmi mě na záda. Už jsi mě dlouho nenosil," zaprosila Miya. Ichigo se krátce zasmál, Miya byla skutečně hrozivě mazaná.
,,Dobrá. Tak polez, nee - chan," zastavil se ichigo v chůzi, sehl se do podřepu a počkal, až se mu Miya vyškrábe na záda. Miya mu obmotala ručky kolem krku, nožky jí Ichigo chytil, aby nespadla a postavil se s ní.
,,Sedíš Miyuško?" Natočil k ní pak hlavu, Miya horlivě zakývala hlavučkou, tělíčkem se pak přitiskla k jeho zádům a malou tvářičku si opřela o jeho rameno.
,,Tak jdeme," pokývl Ichigo hlavou, společně s Miyou na zádech se dal znovu do kroku. Takhle mohl jít alespoň rychleji. Za dalších deset minut se konečně dostali na palouk vedle protékající říčky, kde je už čekal Endari.
Menší chlapec s tmavými vlasy, za to s příjemně modrýma očima, seděl a vyčkával na Ichiga. Každý den se scházeli ti dva na stejné místě a poté zamířili někam do Mizu.
Endari nedočkavě sebou klimbal a hrál si s drobnou ledovou myškou, kterou vytvořil, a ona mu teď přebíhala z jedné ruky do druhé.
,,Kde je ten Ichigo?" poznamenal nedočkavě Endari a lehce si prohrábnul svoje mírně delší vlasy.
,,Vždycky je tu v čas." podotknul a zamyslel se kde se asi jeho kamarád mohl zaseknout, že měl zpoždění.
Ichigo přešel přes palouk slabě porostlý kratičkou trávou, v takovém shladném podnebí, kde většinu roka byl jen sníh, se jí příliš nedařilo. S Miyou na zádech se zastavil těsně vedle chlapce.
,,Endari," pokývl k příteli hlavou a přidřepl si k zemi ,aby z něho mohla Miya slést. ,,Někoho jsem ti přivedl na seznámení." Hnědovlasá dívenka sklouzla z bratrových zad, celá natěšená pak vyběhla, aby si prohlédla nového chlapce. Když se mu však zadívala do tváře, zrudla v obličeji a ucouvla zpátky.
,,Ichi," vypískla k bratrovi tiše, chytila se jeho ruky a schovala se stydlivě za něj. Ichigo se na ní tázavě natočil.
,,On vypadá jako ty," špitla Miya k bratrovi, přitom po Endarim pokukovala jen jedním očkem, které jí společně s půlkou obličejíku vykukoval zpoza Ichigových zad.
,,Ichigo," zvednul Endari oči ke svému kamarádovi, když zaregistroval jeho hlas. Zvednul se na nohy ze svého sedu a zadíval se na to maličké stvoření, které Ichigo sebou přinesl.
,,O...Ohayo, Miyo - chan," špitnul Endari a lehce zčervenal ve tvářích. Endari už několikrát letmo zahlédnul Miyu v Mizu, ale nikdy neměl možnost s ní mluvit. Navíc Miya mu přišla už jen vzledově velmi sympatická a jednoduše řečeno se mu líbila, proto při pohledu na ní se mu modré oči začaly lesknout nadšením. Ichigo přelétl oba dva pohledem, nakonec jen protočil oči a byl ticho. Ti dva byli úplně stejná trdla. Miya se začervenala ještě víc, když na ní Endari promluvil, po kousíčkách se ale začala soukat z poza Ichiga.
,,Endari - kun," hlesla Miya, stydlivě přitom stočila oči ke svému velkému bratrovi.
,,No co koukáš, Miyuško? Chtěla jsi sem? Máš to mít," pohladil jí Ichigo krátce přes vlasy, dlaní pak zatlačil na její záda a přistrčil jí blíž k Endarimu. Miya se na Endariho rozpačitě zaculila, na maličký prstík si začala namotávat pramen tmavě hnědých vlasů. Dělala to jen málokdy, obvykle v situacích, kdy se hodně styděla a nebo si připadala rozpačitě. Chlapec znatelně vypoulil oči na Miyu, když jí Ichigo přisunul blíže k němu. Přelétnul Ichigovu sestru dlouhým pohledem a dokonale si prohlédnul její rozkošný vzhled.
,,Mo...moc Ti to sluší, Miyo - chan," mávnul Endari k ní rukou, když ucítil, jak ho něco znatelně zastudělo v rukávu modrého trička. Jeho ledová myška se nepozorovaně dostala pod jeho oblečení a začala tak studit Endariho na kůži.
,,Gomene," svíjel se Endari jako nějaký podivný panák, jak mu ta ledová myška rejdila pod trikem. Miya se znovu začervenala, pěstičky si přitom přitáhla k obličeji a tiše se zachichotala. Vždycky se tak uculovala, když jí někdo složil nějakou lichotku. Když se však začal Endari tak podivně kroutit a svíjet, vykulila na něho oči. Ichigo se zadíval upřeným pohledem na divný taneček svého malého přítele.
,,Co to děláš, Endari?" Otázal se nakonec, když nevyvodil z jeho pohybů nic.
,,Já-" Rozesmál se Endari, protože myška mu zajela do kalhot. Prohnul se v zádech jako při hlubokém úklonu a rukama se snažil tu zatracenou myš chytit.
,,To ta myš!" Opět se hluboce zachichotal a prudce sebou trhnul, jak se z kalhot dostala nazpět pod triko.
,,Studííí!" Pištěl Endari a začala se kroutit do kolečka. Miya zakoulela očima, nakonec udělala poslední dva krůčky k Endarimu a začala po něm tlapkat malými ručkami.
,,Já ti jí pomůžu chytit, Endari!" Vypískla, ručkama přitom poplacávala celý Endariho malý hrudník a záda, aby nahmatala tu myš, která Endarimu rejdila pod oblečením. Ichigo si přejel po obličeji dlaní, ti dva byli neskuteční případi naprostých trdel.
,,Ne, Miyo - chan, to je v pořádku," natáhnul Endari ruku k Miye, aby jí od sebe odehnal, aby třeba náhodou myška nepřelezla na Miyu, ale to, co nechtěl, se stalo. Ucítil ještě poslední zastudění než myška rychlým tempem vyklouzla z Endariho trička a zajela Miye pod oblečení.
"Gomene, Miyo - chan. To se nemělo stát!" Vypísknul Endari, když si toho všimnul a začal naoplátku on lehce poplácávat Miyu, aby tu ledovou myš zastavil. Miya začala okamžitě pištět a klepat rukou, když pocítila studené tlapky a tělíčko, jak jí rychlým pohybem přeběhlo po kůži.
,,Ááááá, to studí! To studí!" Začala poskakovat na místě, myška se z volného rukávu kimona však už dostala na její drobný hrudníček. Miya se tak pod kimonem objevila maličká boule, která se pohybovala, jak myška přebíhala tam a sem. Miya si několikrát zmateně plácla dlaní do bříška, když se jí ale nepovedlo myš dostat, jednoduše sebou praštila na zem a začala se po ní válet, jak myška přebíhala ze předu na záda a zase nazpátky. Ichigo nad tím obrázkem nevěřícně zakroutil hlavou.
,,Endari, co kdyby jsi prostě jenom zrušil to jutsu?" Prohodil jen tak mimochodem.
,,Co ?" Udiveně vykulil Endari oči na Ichiga jako kdyby nikdy předtím žádné jutsu nepoužil a nevěděl teď, co má dělat.
"Počkej, Miyo - chan, pomůžu Ti," přejížděl přitom rukou po Miyi tělíčku ve stopách myšky, kterou chtěl chytit.
,,Přeruš svojí chakru, Endari. Ta myš sama zmizí," poradil mu Ichigo trochu polopaticky, když na něho Endari tak nechápavě kulil oči. Miya mezitím s neustávajícím pištěním máchala ručkami kolem sebe a převalovala se na zemi bez ohledu na to, že její světlounce modré kimono bylo už místy pěkně zašpiněné od hlíny. Endariho oči se ještě o něco rozšířily, ale přeci jen to, co řekl Ichigo, bylo logické.
,,Jistě," kývnul hlavou a na okamžik zavřel oči, aby přerušil tohle ledové myší jutsu, což se mu za chvilku povedlo.
,,Miyo - chan? Jsi v pořádku?" Natáhnul Endari k Miye ruce a v obličeji byl červený. ,,Gomen, tohle jsem nechtěl."
Jakmile Miya chladivé rejdění přestala cítit, přestala se i válet zběsile po zemi a oddechla.
,,To teda byla živá myška," zamumlala Miya celá červená ve tvářích od smíchu a pištění, pomalu se pak začala škrábat na nožky. Horečně přitom pokyvovala hlavičkou, že jí nic není.
,,O - oo," hlesla, když se zadívala na svoje umolousané kimono. ,,Z toho maminka asi nebude mít radost," podívala se rozpačitě po bráškovi. Ichigo pokýval hlavou.
,,Ty jsi čuně, Miyo," konstatoval suše, ledově modrými oči přejel na Endariho. ,,A ty jsi pako." Endari sklopil oči k zemi, aby schoval svůj zarudlý obličej, ale možná se nadtím lehce pousmál, alespoň se tímhle nedorozuměním odboural takový ten prvotní strach z poznávání nových lidí.
,,Gomen, Miyo - chan, za tu myšku." Miya se sladce uculila.
,,To nevadí, Endari - kun. Byla to zábava!" Zachichotala se, Ichigo zavrtěl s letmým úsměvem hlavou. Typická Miya. Čím větší lumpárna, tím byla nadšenější.
,,Ta myška byla hezká, Endari - kun," zamrkala na něho miya velkýma očkama, dlaněma se přitom snažila aspoň trochu oprášit hlínu z kimona.
,,Vážně se ti líbila?" Zvedl nadšené Endari oči a zadíval se na Miyu.
Endari opět měl v očích ten radostný lesk. Natáhnul k Miye ruku a začal opět na ní fomrovat tu ledovou myšku.
"Pro Tebe, Miyo - chan." O krok přistoupil k Miye a podal jí vytvořenou myšku, která se však nehýbala a tak se Endari nemusel bát, že opět zaútočí. Miye se nadšením rozzářily oči.
,,Ta je pro mě?!" Zadívala se na nehybnou myšku, poté zvedla jiskřící oči k Endarimu.
,,Děkuju, Endari - kun!" Vypískla nadšeně, vytáhla se na špičky a na tvář vtiskla Endarimu malou, vděčnou pusu. Líce se jí přitom jemně začervenaly, to už ale přebíhala panenkami zase nadšeně po myšce ve svojí dlani. Po onom polibku Endari vytřeštil už tak vypoulená očka a celý zrudl ještě více.
"Nemáš za co, Miyo - chan," hlesl Endari a raději se zadíval někam mimo, protože už teď si připadal hloupě. To už se do situace vložil i Ichigo, kterého neustále červenání těch dvou a rozpaky začaly nudit.
,,Půjdeme se podívat do vesnice? Nebo chcete vy dva dělat něco jiného?" Přejel po nich pohledem. Miya si však bez reakce na jeho otázku jen nadšeně prohlížela myšku ve svojí dlani.
,,Jistě," kývnul hlavou Endari. ,,Půjdeme do vesnice." Souhlasil s Ichigem a raději se zařadil vedle něj, aby nemusel jít vedle Miyi, protože mu přišlo, že se moc Ichigovi nelíbilo, jak se k Miye choval. Miya se Endarimu vždycky líbila a i když jí znal jen chvilku, tak se mu líbila ještě víc.
,,Tak pojď Miyuško," dloubl Ichigo lehce do svojí sestry, aby konečně začala vnímat i něco jiného než jen ten kus ledu. Miya k němu zvedla tázavě oči, dvakrát přejela pohledem po něm a Endarim a nakonec se procpala mezi ně dva, aby nemusela jít na kraji.
,,A půjdeme až na opačný kraj, Ichi? Rostou tam krásné kytičky!" Zvedla drobný obličejík se svému bratrovi. Ichigo se namísto odpovědi podíval po Endarim, zda s tím návrhem souhlasí. Jemu samotnému bylo docela ukradené, kam zamíří. Endari zabodnul pohled k zemi a na okamžik přestal vůbec vnímat co se děje.
,,Co ? Co ?" Pomateně se otázal, když mu došlo, že by měl na něco odpovědět.
,,Klidně." Raději řekl první věc, co ho napadla, protože se nechtěl ptát, o čem se vůbec baví, aby se znovu neztrapnil. Ichigo na něho krátce upřel oči, bylo mu jasné, že už zase vůbec nevěděl, o čem s ním Ichigo mluvil.
,,Tak dobrá. Půjdeme, kam budeš chtít," sklopil nakonec oči k Miye. Dívence se rozzářil obličej jako sluníčko. Nadšeně povyskočila, tleskla vesele ručkama a začala si mezi chlapcema zlehka hopkat. Ichigo se na ní chvilku s mírným úsměvem díval, nakonec natáhl ruku k Endarimu, drbnul do jeho ramene pěstí a trochu se na něho poušklíbnul. Na širokou pláň porostlou nejrůznějšími květinami a měkkou trávou se dostali až po dlouhé chůzi vesnicí.

Nejlepší přítel Ichiga

Endari Tori



Slunce už dávno stálo vysoko na nebi, kvůli Miye nemohli jít příliš rychle, oni ale nikdy při svých toulkách nespěchali. Prostě se jen ležérně procházeli, obhlíželi lidé kolem nich a povídali si nebo jen mlčeli. Občas se i pošťuchovali, když se vyskytla nějaká záminka, která přiměla i Ichiga k dloubnutí do Endariho. Miya byla z přítomnosti svého staršího bratra a teď i Endariho naprosto šťastná.
S Ichigem vždy trávila ráda volný čas a Endari se jí zalíbil. Byl milý, vypadal trochu jako Ichigo a tak jí připadal i moc hezký a pomalu se vytrácela i její stydlivost před ním. Miya se tak postupně dostávala do svého obvyklého rozpoložení, kdy pokukovala po okolí nebo chlapcích a hledala něco, čím by se mohla zabavit. Jakmile se ale ocitli na rozkvetlé louce, v očích jí zaplály divoké plamínky a Miya se bez čekání rozeběhla mezi barevnou záplavu květin. Sotva se ale dostala do tří čtvrtin, škobrtla o vlastní špičku a rovnou se natáhla. Z Ichiga přitom pohledu vyšel krátký, neidentifikovatelný zvuk, jak v sobě udusil hlasitý smích, Miyino rozplácnutí o zem bylo na pohled dost legrační. Miya vyjeveně zapoulela očkami, rychle se ale začala zbírat z bříška, na kterém přistála a alespoň si ve trávě sedla. Rychle pak začala chňapat po kytkách ve svém okolí, každou až těsně u zeminy utrhla a přendala si jí do druhé ručky, kde se po chvíli začal tvořit celý svazek. Ten si pak Miya rozprostřela na klíně a s povyplazeným jazýčkem začala postupně všechny květiny splétat do květinového věnce, jak se jí snažila naučit maminka. Ichigo jí s rukama zastrčenýma hluboko v kapsách z dálky chvíli pozoroval, nakonec se natočil k Endarimu a posadil se taky do trávy. Endari sklouznul za ním a kousek dál od Ichiga se usadil. Mlčky přitom několikrát zalétnul pohledem k Miye, ale i Ichigovi.
Strávili společně celé odpoledne, Ichigo s Endarim si buď povídali nebo se pošťuchovali a Miya pletla věnce nebo pobíhala po louce a trhala ještě nějaké barevné kvítí, které by mohla donést mamince. Teprve v okamžik, kdy se slunce pomalu začínalo stáčet na západ, si to cupitavými kroky přihnala ke chlapcům, okolo krku pověsila Ichigovi barevný věnec z kvítí a podobný přetáhla přes hlavu i Endarimu. Vesele se pak posadila vedle nich a neposedně mezi nimi přebíhala panenkami.
,,Líbí?" Zamrkala na ně v očekávání dlouhýma řasama, Ichigo sklopil pohled ke kvítkům na svém věnci, zlehka pokývl hlavou v náznaku souhlasu. Pomalu pak zvedl oči až na oblohu, podle polohy slunce usoudil, že je na čase jít.
,,Půjdeme. Brzy se začne stmívat," zvedl se ze svého místa, ruku přitom natáhl ke svojí sestřičce a pomohl jí se postavit. Miya na něho vycenila krátce zoubky v širokém úsměvu, při zpáteční cestě domů se už mezi chlapci ale držela v poklidu. Celodení motání se po rozkvetlé pláni jí skutečně dostatečně vyčerpalo, aby její neposednost zmizela, Miya tak ťapala malýma krůčkama mezi Ichigem a Endarim, držela se bratrovy ruky a ve druhé svírala malý svazek květin pro sebe do okna svého pokojíku a druhý pro maminku. I přes únavu se tvářila naprosto spokojeně, den ve společnosti Ichiga a jeho přítele byl pro Miyu novým úžasným zážitkem, který musela znovu zažít co nejdříve.

Oni - kun - jap. důvěrné oslovení staršího bratra
Gomene - jap. zkratka pro "promiň" nebo "omlouvám se"
Hai - jap. "ano"
Ohayo - jap. "ahoj"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sajuri Sajuri | Web | 22. listopadu 2009 v 21:25 | Reagovat

mno, hladam pokracovanie, ale akosi ho neviem najst..kde je??? tato poviedka sa mi vazne moc moc paci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama