Zrození vlka - 2. kapitola

21. listopadu 2009 v 12:05 | Embra a Michiyo
SPOJENÍ

Konečně nadešel ten správný okamžik, kdy se maličký Aren stane pravým Siakhi. Jako každý z klanu musí i on podstoupit jaký si rituál spojení…

Tichý vítr bubnoval a vířil okolo vrcholku, kam směřovali dva mladí lidé, vysoký muž s kostnatým lehce špičatým obličejem a dlouhými černými vlasy, který v náručí svíral maličké drobného chlapce a po boku stoupala jeho žena, též černovláska, která však měl příjemný pohled ledově modrých očích umístěných v jejím jemně kulaťoučkém obličeji.
Stoupali po kamenném schodišti, které mířilo do výšin. Do míst, kde stál rozsáhlý a poměrně honosný chrám, chrám Siakhi!
Byl to vybudovaný komplex klanem, který stál na hranicích Kasai no Mura a Fuwa no Mura. Onen chrám byl jakým si místem zrodu klanu, ale navíc uchovával i značné tajemství Siakhi, které zde bylo pečlivě střeženo.
Každý nový člen Siakhi sem přicházel, aby zde našel svojí sílu a většina starších Siakhi sem přicházela na sklonku svých životů.
"Ilore ? Ilore ? Určitě to musíme tak brzy udělat?" pospíchala Karra za svým manželem, který docela rychlým krokem stoupal po schodišti.
"Ilore, no tak počkej!" nevrle poznamenala černovláska a udělal několik rychlých kroků, aby dohonila svého manžela.
"Ilore, prosím." špitnula černovláska, když se k ní manžel pomaličku otočil a zadíval se na ní.
"Aren je ještě maličké dítě, nezaslouží si, aby-"
"Aby co, Karro?" podotknul Ilor a zadíval se na maličkého, skoro tříletého Arena, který měl opřenou hlavičku o otcovo rameno a velkýma ledově modrýma očkama sledoval, co se okolo něj děje.
Karra sklopila svůj pohled k zemi a raději mlčela. Moc dobře věděla, že není dobré se míchat mezi věci klanu Siakhi, ale přeci jen Aren byl její syn a ona se snažila dělat vše pro jeho dobro.
"Musíme to udělat teď. Aren je silnější než Sachiko a jistě to zvládne. Navíc čím dříve tohle podstoupí, tím silnější bude." podotknul Ilor a lehce se nahnul ke Karře, aby jí předal maličkého Arena.
"Gomene, Ilore." špitnula opět Karra, když sevřela Arena v náručí a zadívala se do jeho obličejíčku. Měl tak bezstarostný výraz, prože vůbec netušil, co ho čeká.
Ilor nic na to už neřekl, raději se otočil a pokračoval svým rychlým krokem po kamenném schodišti. Všichni tři mířili stále výš a výš k dubové bráně, kterou prošli na nádvoří.
"Stejně se mi to nelíbí." podotknula Karra, když se zastavila vedle svého manžela, který zůstal stát uprostřed nádvoří. Karra a Ilor se zadívali na bělovlasého staříky a vlčici po jeho boku, kteří čekali pravě na ně.
"Tadao - sama," zdvořile se pouklonil Ilor před tím staříkem, který se tomu spíše jen zasmál.
"Ale Magomusuko," mávnul úsměvně Tadao rukou a namísto zdvořilé poklony se natáhnul k Ilorovi a objal ho.
"Jsi stejný jako tvoje matka." uchechtnul se a přelétnul Ilora dlouhým pohledem.
"Arigato, ojiisan." pouklonil se ještě jednou zdvořile Ilor, i když Tadao byl Iloruv dědeček tak on byl vychován, aby se ke všem choval co nejzdvořileji a tak i ke svému dědečkovi měl úctu a respekt, proto mu nikterak nevadily ty zdvořilé úklony.
Tadao se opět lehce pousmál, než jeho modré oči sklouznuly k černovlásce a malému Arenovi, kterého Karra držela v náručí.
"Ojii-san," vesele se Karra usmála na staříka a ihned k němu natáhnula ruce, aby ho mohla obejmout.
I když Karra nepatřila do klanu Siakhi a s tímhle mužem neměla žádný příbuzenský vztah, tak jí byl velmi sympatický a věděla, že se na něj může obrátit s jakoukoli prosbou.
"Magomusume," přitisknul se Tadao lehce se Karře a letmo a velmi lehce jí políbil na tvář, než se zadíval na svého pravnuka.
"Maličký, Aren - kun. Jak dlouho jsem už ho neviděl ?" zaradoval se stařík a opatrně si od Karry vzal chlapce, který vypadal trochu vykuleně z toho, co se to děje.
"Naposledy jsme ho viděli, když mu byl rok." proklouznula okolo nich vlčice a vyskočila na zadní packy, kdy předníma se zapřela o staříkovu paži a její hnědé oči se taky podívaly na to maličké stvoření.
Arenovi sice nebyly ještě tři roky, ale byl hodně drobounký, takže většinou si všichni mysleli, že je mladší, než byl ve skutečnosti.
"Máš pravdu Suo," pokývnutím hlavy s bělostnými vlasy stařík souhlasil s vlčicí.
"I přesto je rozkošný." Tadao se trochu přitisknul k Arenovi a lehce ho polechtal na drobounkém tělíčku, ale Aren se ani nezasmál, jen koulel obrovské oči po Tadaovi a vlčici.
"No, ale proto tu jistě nejste, že. Předpokládám, že jste přišli kvůli..."
"Kvůli tomu co myslíte, Tadao - sama, Aren je v nejlepším věku, aby se z něj stal pravý Siakhi."
Stařík zvedl oči od Arena ke svému vnukovi. "A opravdu si myslíš, že je na to připravený?" rukou si promnul bradu a přeskakoval pohledem z Arena na Ilora.
Karra se bála toho, že Tadao měl pravdu, že Aren na takovouhle věc není připravený. Přeci jen byl ještě malé dítě.
"Je, je připravený." odhodlaně kývnul Ilor hlavou a podíval se na svého syna.
"Je připravený." ještě jednou podotknul a tentokrát se namísto na syna zadíval na svojí ženu. Ilor věděl, že Karra nesouhlasila s tím, aby Aren podstoupil rituál spojení, ale Ilor cítil, ne, věděl, že dělá správně.
"Už má i na pravém předloktí obrys znamení." tichým hlasem pronesla Karra a povytáhnula Arenovo oblečení, aby okryla jeho pravou ručičku, na které se opravdu začal rýsovat jaký si znak vlka. A i když se Karře nezamlouvalo to, že by Aren měl projít rituálem spojení, tak přeci jen jako správná žena podpořila svého manžela.
Ilor zvedl tmavé oči a zadíval se na Karru, letmým úklonem pokývnul děkovně hlavou, protože byl obzvláště rád, že ho Karra podpořila.
"Dobře tedy." souhlasil nakonec Tadao a pokývnul na manžele, aby šli za ním.

Pradědeček Arena

Tadao Siakhi


Do temna, které se všude okolo rozprostíralo, se ozývaly jen tiché kroky tří osob, které scházely po kamenném schodišti stále níž a níž. V čele skupiny šel právě stařík, který ve své pravé ruce svíral zapálenou pochodeň, kterou svítil na cestu. V těsné vzdálenosti za ním pak šla Karra a kousek za nimi byl Ilor, který do náručí opět dostal Arena. Sledoval svého syna, jak skoro bez hnutí leží a jen zírá na věci, které se míhaly okolo něj. Pro Ilora bylo velmi těžké vídat Arena jak roste bez toho, aby se ho mohl nějak více dotknout či ho obejmout. Nechtěl si totiž k Arenovi vytvořit vztah, kvůli tomu, aby nebylo pro něj tak složité týrat svého syna při výcviku v toho nejlepšího Siakhiho.
"Jsme tady." poznamenal Tadao, když sešli do nejspodnější části podzemní části chrámu a skupinka se dostala k obrovským dveřím. Za těmito dveřmi se skrývalo jedno z nejcennějších dědictví klanu Siakhi. Tadao kývnul hlavou na Karru a Ilora a pak otevřel dveře a vešel s nimi do obrovského kamenného sálu s kupolovitým stropem a silnými sloupy, které byly do kruhu uspořádány po obvodu místnosti. Mezi sloupy byly vyrovnány obrovské dřevěné police plné nejrůzněji velkých, ale i barevných svitků přes černé, šedé, hnědé až k odstínům bílé. Všechny svitky byli převázané červeným provázkem a pečlivě zařazené do regálu podle značky.
"Celá generace rodiny Kaghero." s úžasem hlesnul Ilor a mlčky podal Karře syna, aby ho podržela.
"Jistě tu bude ten nejvhodnější svitek pro Arena." rychlými kroky zamířil mezi police a začal přejíždět po vyrytých značkách na obvodu polic.
Karra si nad zapálením Ilora trochu oddechnula a sklopila oči k Arenovi.
"To zajisté, problém je v tom, co hledáme." se zamyšleným výrazem začal i stařík přecházet po sále.
"Můj vlk, Taishnou, je syn Amayi a Niboriho. Je to potomek třetí generace hlavní větve. Myslím, že by jsem měli vlka pro Arena hledat ve stejné linii." kývnul hlavou Ilor a konečně našel polici s označením pro třetí generaci hlavní linie.
"To je dobrý nápad," souhlasil Tadao, "Možná, že by bylo ale lepší pro Arena zvolit jinou linii než je tvůj vlk."
Ilor však moc svého dědu nevnímal a jeho oči teď zářily nadšením, když dlaní přejel přes svitky obsahující linii vlčí rodiny.
"Tady Dai, vlk je potomkem Taishoua a Nanako. " vytáhnul sytě černý svitek z police a zamířil s ním nazpět ke Karře a Arenovi.
Tadao se ještě porozhlédnul po dalším svitku, ale když zaregistroval, že Ilor nějaký svitek vybral, tak se tedy navrátil za zbytkem.
Ilor nejprve rozvázal červenou tkaničku, kterou byl svitek zavázaný a pak ho ladným pohybem roztáhnul a položil na zem. Uvnitř svitku byl namalovaný symbol stočeného vlka a v dolní části byla zaznamenána line, ze které vlk pocházel, jinak byl svitek prázdný.
"Arena," natáhnul Ilor ruce ke Karře.
Černovláska však lehce zaváhala, zvedla k Ilorovi oči a zadíval se na něj, ale nechtěla mu jen tak svého syna vydat, už jednou musela pro tuhle podivnost vydat svojí dceru, Arena nechtěla jen tak dát.
"Karro, prosím." požádal Ilor s nataženýma rukama ke své ženě a čekal.
Karra trochu křečovitě stisknula Arena u sebe, ale pak pomaličku natáhnula ruce k manželovi a předala mu chlapečka.
Ilor posadil Arena na okraj svitku a pak vytáhnul ostrý kunai, kterým zamířil k Arenovi ruce a poranil ho na prstu. Aren zvedl ledově modré oči k otci a bolestně se na něj zadíval, v koutku očí mu vytrysknuly slzy, ale z chlapečka nevyšla ani hláska, jen zíral na otce, který mu odebral kapku jeho krve a potřísnil jí na znak vlka na svitku. Všichni v místnosti se zadívali na krev, která se nějaký záhadným způsobem vpila do svitku a jako by zmizela. Ilor nedočkavě přešlapoval, zda se něco stane, ale nic se nedělo. Jak vidno, toto nebyl ten správný svitek...nebyl to správně zvolený vlk pro Arena.
Při tomto rituálu člen Siakhi, u kterého se objevil obrys vlčího tetování na pravé ruce a vlk, nějaký člen linie rodiny Kaghero, se spojili pomocí smlouvy, kdy docházelo ke spojení jejich psychické, ale i fyzické síly v jednu. Problém byl v tom, že ne každý vlk přijmul nabízeného Siakhiho a tak jako právě teď se stalo, že vlk odmítnul.
"Takže musíme najít něco jiného." posmutně si oddechnul Ilor a odsunul maličkého Arena ze svitku, které opět stočil a navrátil ho na původní místo. Bylo na Ilorovi vidět, že doufal a čekal, že Arena si vybere první vlk, kterého Ilor zvolí.
"Co třeba Etsuko, vlčice je potomkem Taishou a Nanako." nadhodil svůj návrh Ilor.
"Myslím, že by to dopadnulo stejně jakou u Daieho, magomusuko." zamyslel se nad tím Tadao a podle něho pro Arena by bylo vhodnější zvolit úplně jinou linii.
Ilor však nepřestával hledat vlka v třetí generaci hlavní větve. "Ryo, syn Taikiho, což je bratr Taishoua."
Stařík opět Ilora od tohoto výběru odradil.
"Ach, tohle bude na dlouho." povzdychnula si Karra a sjela pohledem k Arenovi, který s vykulenýma očkama seděl pořád na stejném místě.
"Yumiko, vlčice patřící do čtvrté generace hlavní větve, sestra Leiko." vytáhnul Tadao bělostný svitek z vrchní police a ukázal ho Ilorovi.
"Leiko je vlčice Sachiko, Arenovi sestry, možná, že by bylo vhodné, aby Arenuv vlk byl příbuzný Leiko, třeba i sestra. Dobře tedy." souhlasil Ilor a jako předtím roztáhnul svitek před Arena a sehnul se k němu, aby z jeho rány na prstíku dostal trochu krve.
"Snad to vyjde." sevřel Ilor ruce v pěst a doufal, že tentokrát se to povede. Karra doufala v to stejné, protože už to chtěla mít za sebou. Přesto se však nic nestalo jako předtím, Ilor tedy se smutným výrazem opět odsunul Arena a stočil svitek, aby ho navrátil nazpět.
Ilor s Tadae pak zamířili opět mezi police a hledali dál, oba dva navrhnuli mnoho vlků, ale ani jeden z nich nebyl dobrým výběrem, až se konečně Tadao dostal ke svitkům jedné linie rodiny, nad kterou myslel už delší dobu.
"Eronn, syn Shina a Nyoko. Potomek druhé generace vedlejší rodiny Kaghero."
Ilor se nad tímto výběrem pozastavil. "Syn vyhnanců, ten by se měl stát vlkem mého syna?"
"Nejsou to vyhnanci, Ilore. Jen vedlejší rodina. Myslím si, že by byl ale vhodným výběrem pro tvého syna."
"Proč? Myslíš si, že je Aren neschopný?" nevrle na něj Ilor zavrčel, protože tenhle vlk se Ilorovi vůbec nezamlouval.
"Ilore !" osočila ho Karra, která jen znuděně postávala a čekala, až se bude něco dít.
"Shin byl a stále je jedním z nejváženějších vlků této rodiny, stejně jako Nyoko a i když tvůj syn nebude mít vlka z hlavní rodiny, tak by pro něj byla velká pocta mít někoho tak schopného jako je Eronn." poznamenal Tadao, aby urovnal věci na pravou míru.
"Dobře tedy." po dlouhé rozmyšlením Ilor nakonec souhlasil a od dědečka si vzal obrovský svitek bílé, skoro až stříbrné barvy. Svitek opět roztáhnul před Arena a kapkou krve potřísnil znak, který byl na svitku. Ani však nechtěl, aby se tentokrát něco stalo.
Namísto nějakého úctyhodného zvuku se ozvalo jen "Eeee..." Ilor i Karra překvapeně sklopili hlavy ke svitku, na kterém seděl Aren a nadšeně po něm rejdil poraněným prstíkem, takže na svitku zanechával stopy svojí krve. Vesele se přitom kroutil a smál se tomu.
"Ale Arene, to nesmíš." urychleně ho chytila Karra, aby přestal dělat takové věci, když se najednou krev na svitku stáhla do jednoho bodu, ozvala se podivná rána a před Arenem a celou skupinkou se objevil pořádný oblak dýmu.
Karra vypoulela oči a zadívala se na mohutný obrys, který se pomaličku rýsoval v kouři.
"Já to věděl." s úsměvem poznamenal Tadao a šťouchnul radostlivě do Ilora.
"Vlk tvého syna...Eronn, syn Shia a Nyoko."
Obláček dýmu se pomaličku ztratil a před skupinou se objevil obrovský vlk v celé své kráse. Měl huňatý šedý kožich, širší ocas a nejkrásnější byly jeho jantarově žluté oči, kterýma se zadíval na skupinku lidí před nimi a lehce si odfrknul.
Arenovi ledově modrá očka se při zjevení Eronna ještě více rozšířila nadšením, jako kdyby namísto živého tvora před Arenem byl obrovský plyšák. Vesele se zachichotal a začal natahovat drobné ručičky k vlkovi, který ho právě v ten okamžik postřehnul.
"Maličký?" udivil se vlk svým dosti drsným hlasem a unaveně si zívnul, takže na Arena otevřel svojí obrovskou tlamu a vycenil na něj svoje ostré špičáky. Chlapec se však vůbec nebál, spíše se mu tenhle chlupatý hromotluk ještě více zalíbil.
"Um..." zajíkal smíchy Aren a zamířil k vlkovi, dříve než se Eronn nadál, tak měl Arena obtočeného okolo obrovské tlapy.
Vlka to dost udivilo. "Co chceš maličký?" zatřepal obří tlapou, aby se ho Aren pustil a pak ho odsunul co nejdál od sebe.
"Je roztomilý, Ilore a asi se Arenovi i líbí." šeptnula černovláska ke svému manželovi. Ilor se jen zatvářil jako kyselý citron a dál sledoval Arena s Eronnem. Aren se opět přitulil k Eronnovi a obtočil se mu okolo obrovské tlapy.
"Pust mě, ty maličké růžové stvoření." sklopil k Arenovi vlk hlavu, aby od sebe Arena dostal, namísto toho však Aren radostlivě chňapnul po Eronnovi a omylem mu vytrhnul pár chlupů na čumáku. Vlk bolestně zakňučel, ale Aren se nechtěl jen tak pustit. Ten obrovský vlk se mu strašně líbil.
Ani po dalších opakovaných pokusech se Eronnovi nepovedlo Arena od sebe odtrhnout a tak si přitáhnul to malé tělíčko k čumáku a očmuchal ho.
"Ty jsi, ale prcek." Jantarově žluté oči se zadívaly do těch ledově modrých, které měl Aren. I když Eronn projevil snahu od sebe maličkého Arena dostat, tak nakonec musel uznat, že to dítko mu přišlo sympatické, souhlasil tedy s uzavřením smlouvy s Arenem a na znak jejich spojení vytvořil na pravém předloktí tetování vlka, které vystoupilo z obrysu, který tam Aren nosil jako znak klanu.
Pro Arena a Eronna se toto spojení stalo začátkem jejich přátelství, ale i společné cesty.

Ojii - san - Dědeček
Magomusuko - Vnuk
Magomusume - Vnučka


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama