Nová krev - 4. kapitola

24. ledna 2010 v 23:36 | Embra a Michiyo
MOTÝLCI

Od každého dítěte narozeného v ledovém klaně se očekává poslušnost a pokračování v tradici. Když si ale jedno tvrdohlavé děvčátko stojí za svým snem, může to být problém.

Venku byl jeden z vyjímečně teplých a slunečních dnů, které se v Mizu no Mura objevovaly jen velmi zřídka.
Sluneční paprsky se silou opíraly do bělostného sněhu na opačném konci vesnice, který osidlovali výhradně členové klanu Tori a vytvářely tak na několika místech malé kaluže vody. Ale namísto toho, aby drobná hnědovláska s velkýma, průzračně modrýma očima pobíhala venku po louce plné rozkvetlých květin nebo venku proháněla svého staršího bratra ve snaze v některé z těch kaluží ho utopit, seděla v jedné z prostorných učeben rozlehlého sídla klanu Tori a na dlani se snažila s plně soustředěným výrazem vytvořit dalšího motýlka z chakry.
Kolem ní vysedávalo ještě dalších deset dětí různého věku i vzhledu, každý byl ve svojí lavici a poslušně se snažily tak jako ona na natažených ručkách usilovně vytvořit nějaká zvířátka, květiny či jiné věci z ledové chakry podle toho, co měly nejraději.
V celé místnosti panovalo hrobové ticho, slyšet byly jen tlumené kroky muže, který mezi nimi chodil. Jeho téměř černé oči s chladným pohledem přejížděly mezi dětmi, jak kontroloval jejich pokroky a občas k některému z nich něco prohodil.
Miya, která seděla hned vedle pootevřeného okna ale mohla slyšet i tiché vrkání dvou bělostných holubů, kteří seděli na protější střeše vedle sebe, vydutými boky se o sebe opírali a navzájem si čistili zobáky peří. Takový pohled se jí líbil mnohem víc než sledování svojí maličké dlaně či dřevěné desky nevelké lavice. Zamilovaný pár holoubků jí připomínal její rodiče, kteří se takhle o sebe taky občas starali, dokonce i stejně používali pusy, když byl jeden z nich zabořený obličejem do vlasů toho druhého. Miya sice nerozuměla tomu, co tam pokaždé hledali nebo o co se to pokoušeli, sama se ale často s rozkoší mazlila s vonícími vlasy matky nebo bratra. U otce dávala přednost obličeji, protože pokaždé, když k jeho stejně hnědým vlasům jako měla ona přivoněla, začala kýchat. Mohla za to jejich vůně připomínající druh zeleného čaje, který jako jediný Miya z duše nesnášela. Zato obličej otce byl měkký, po misi obvykle škrábavý od neoholených vousů a příjemně voněl po šípku. S ním se mazlila se stejnou slastí jako s matčinými dlouhými a jemnými a nebo bratrovými lesklými vlasy.
Jiskřící oči malého děvčátka upřené mimo učebnu přilákaly fialovovlasého muže k první lavici.

Zastavil se přímo před oknem, tělem tak zastínil Miyi výhled. Dívenka k němu zvedla pomalu oči, okamžitě však svého senseie obdařila širokým úsměvem.
,,Na co to koukáš, Miyo? Máš dělat chakrové cvičení jako všichni ostatní," zadíval se muž do jejích velkých očí. Miya vesele zakývala hlavou.
,,Jen jsem se dívala na ty holoubky, Ji - sensei."
,,Nejsi tady na dívání, Miyo ..." Zpřísnil muž svůj hlas, stejně tak i pohled. Miya se na něho však nepřestávala mile uculovat. ,,Ukaž mi, co ses naučila. Hned!" Poručil jí, paže si překřížil při čekání na hrudi. Miya zakývala hlavou na souhlas, na lavici si položila obě drobné dlaně a upřela na ně zrak. Nedělalo jí problémy jako některým uvolnit z ruček proud ledové chakry, která se v průhledném, ledově modrém proužku linula z její ručky do vzduchu a po chvilce se začala porůznu kroutit a nabírat plnohodnotnou podobu. Všechny děti okamžitě opřely zvědavé oči na Miyu a senseie.
Malé Miye šlo narozdíl od nich tvoření z chakry téměř samo, už dávno předtím se u ní projevily Tori vlastnosti a protože Miyu nechtěla, aby nastoupila do klanového výcviku tak brzy, utajila to před ostatními a snažila se jí vštěpit základy alespoň doma. Během malé chvilky se tak na její dlani objevil veliký motýl, který pomalým pohybem hýbal křídly stejně jako to dělali živí motýli, když se usadili na květiny. Tenhle byl však od těch všech předešlých nepovedený, jeho tělo nemělo podlouhý, úzký tvar, ale spíše připomínalo tělo husy. Miya se nad tím začala poťouchle chichotat.
,,Gomenasai, Ji - sensei. Myslela jsem přitom na ty dva holoubky na střeše," zvedla oči k muži vedle sebe, nezdálo se však, že by to shledával taktéž vtipné. Jeho výraz byl naopak tvrdý a pohled velmi nespokojený.
,,Tohle není pro legraci, Miyo Tori!" Vyštěkl na ní přísným tónem, Miyi úsměv okamžitě zmizel, namísto toho se dostavil překvapený obličej s nechápavým pomrkáváním.
,,Základem pro klan Tori je disciplína!" Ustoupil Ji do strany, otočil svůj obličej k oknu a zadíval se na holuby, kteří byli zdrojem Miyiny nepozornosti. Okamžik na to vyzvedl ruku mírně do výšky a sevřel jí v pěst, něžné vrkání v mžiku ustalo a když se Miya tázavě nahla, aby zjistila důvod, nevěřícně zůstala koukat na dva zmrzlé holuby. Vyplašeně zvedla oči nazpět k senseiovi, nedokázala pochopit, proč něco tak ošklivého a zlého udělal.
,,Ale Ji - sensei! Vy jste je zabil!" Zajíkla se lítostivě nad osudem obou holoubků, smutně přitom svěsila hlavičku a zadívala se provinile na desku stolu. Byla to její chyba, neměla se na ně raději koukat. Kdyby si všímala svého, sensei by jim jistě neublížil.
Vzápětí s úlekem nadskočila a zamrkala, když muž uhodil dlaní hlasitě do jejího stolku.
,,Přestaň se chovat jako dítě, Miyo! Vy všichni s tím přestaňte! Teď už jsou z vás ninjvé, tak si to konečně uvědomte! Je jedno, kolik vám je, je jedno, že umíte sotva číst! Se silou přicházají i povinnosti, jedině tak budete dobrými shinobi!" Přelétl celou třídu svým přísným pohledem. Všechny děti zarytě mlčely, i špendlík by v ten kamžik byl slyšet, kdyby ho někdo upustil na zem. Miya však ticho neměla ráda. Vždycky si musela začít alespoň broukat, aby se ozývalo alespoň něco. Proto i teď byla první, kdo promluvil.
,,To je v pořádku, Ji - sensei. Já stejně nechci být ninja," roztáhla malá ústa do širokého úsměvu. Ve stejném okamžiku se však do ní jeho černé oči zabodly jako dýka.
Dalo se čekat, že to Miya nebude chtít dělat nebo bude s něčím nespokojená, když ale dítě z klanu řeklo, že nechce být shinobi, bylo to něco neuvěřitelného. Přesto přešel její výrok jen dlouhým pohledem a mlčením. Přeci jen to bylo pořád jen malé, divoké dítě, které pořádně nic nevědělo a nemělo o hodně vecech zatím ani tušení. Byla to však známka toho, aby začal být vůči ní i její rodině více ostražitý.

Sensei Miyi

Ji Tori



Dveře útulně vyhlížejícího domku na kraji vesnice s tichým klapnutím zapadly do zámku, vysoký mladý muž s několika svitky a blokem v podpaží prošel krátkou chodbou do místnosti, odkud byl slyšet tichý, chichotavý smích.
,,Dneska jsem se opět ztrapnil," konstatoval s neurčitým výrazem ve tváři, když odložil v jídelně na stůl zavázané svitky. Jeho zlatavé oči přitom vyhledaly pohled malé Miyi, která seděla matce na klíně a vesele jí prstíkem ukazovala v tlusté knížce bylinky, které znala nazpaměť. Miyu upřela na svého manžela tázavé oči, Miya zaklimbala ve vzduchu nožkami a s potutelným úsměvem v obličeji stočila oči ke svitkům ležícím jen kousek od ní.
,,O čem to mluvíš, Ichi? Jak ses ztrapnil?" Sklopila Miyu pohled nazpět do knížky, prstem přitom otočila na další stránku s léčivými rostlinami. Ichigaki namísto odpovědi uchopil jeden svitek a před obličejm Miyu ho rozbalil.
,,Všichni se tvářili velice nadšeně, když na ně vykoukly veselé obličeje, kytičky, motýlci a pejsci," konstatoval značně ironicky, Miya se zavrtěla na matčině klíně.
,,To jsou vlčci, tatí," upozornila ho se zdvihnutým prstíkem, rychle si ale zakryla ústa malou dlaní a uculila se, když na ní otec stočil pohled. Miyu zvedla k pomalovanému svitku oči, po obličeji jí přeběhnul krátký úsměv.
,,Alespoň nejsou ty svitky tak fádní, Ichi. Měl by jsi být rád za všestrané nadání svojí dcery," přistrčila svůj obličej k Miyiným jemným vláskům a zlehka se do nich zabořila nosem. Měla ráda jejich dětskou hebkost i vůni po bylinkách, které si Miya se zatvrzelostí sama vmíchávala s pomocí paní Chi do bylinného roztoku na vlasy.
,,No jistě. Když ale na tebe Starší koukají jako na člověka s chorou myslí, těžko jim budeš vysvětlovat rozkošnost dětských malůvek," ušklíbnul se Ichigaki s jízlivostí, s tím ale vytáhnul z podpaží velký blok a natáhl ruku s ním k Miye.
,,Tady maličká, sem budeš odteď směřovat svoje kreativní dovednosti s pastelkami."
Miye se v okamžiku rozzářily oči živelným nadšením, když do ruček chňapla blok se spoustou papírů na malování.
,,Vezmi si to a maluj si jen do něj, prosím, jinak si ty svitky budu muset začít zamykat do nějaké ocelové skříňky, kam se nedostaneš," pohladil jí Ichigaki po vlasech, nahl se přes desku stolu k ní a políbil jí otcovsky na tváři. Miya se vesele zahihňala, opřela si blok o kolena a natáhla k otci ručky, kterými ho alespoň částečně objala kolem krku.
,,Děkuju tatí! Slibuju, že si budu teď malovat jen do toho bloku!"
Miyu se při pohledu na ty dva vlídně pousmála, pohladila Miyu po dlouhých vláskách a jakmile se pustila otcova krku, postavila jí na zem.
,,Jdi do svého pokoje, broučku a vyzkoušej ten blok, ano?" Usmála se mile na Miyu, ta však nečekala ani na matčinu prosbu a s ohnivými plamínky v očích se rozeběhla z jídelny pryč. Ichigaki odtáhl jednu židli dál od stolu a volně se na ní svezl. Pravou ruku si opřel loktem o desku stolu, palcem a ukazováčkem si protřel zlatavé oči.
,,Dneska za mnou byl Ji. Řekl mi, že Miya zásadně odmítá být ninja," zvedl pomalu pohled ke tváři Miyu. Černovláska letmo pokývla hlavou na souhlas.
,,Vím o tom, Ichi. Miya mi to řekla, když přišla."
Ichigaki se na svou ženu upřeně zadíval, ve změně ovzduší vycítil nepříjemný spád, který tenhle rozhovor nejspíše bude mít. Jednou si o tom ale museli promluvit ...
,,A? Budeme s tím něco dělat? Znáš povinnosti každého člena Tori klanu," nahmátl opatrně ruku Miyu a sevřel jí ve své dlani.
,,Znám a je mi to upřímně jedno, Ichigaki. Začínám mít plné zuby toho skákání podle toho, jak oni pískají," pokývla Miyu znovu hlavou, ruku vak ztáhla nazpátky do svého klína a nakonec se ze židle zvedla. ,,Nechci svým dětem neustále říkat, co smějí a co ne. Chci, aby se mohli o takvých věcech svobodně rozhodovat."
Ichigakimu se mírně zúžily zorničky. Bylo mu naprosto jasné, jakým směrem se jejich hovor odvíjí.
,,Narážíš na ten slib, Miyu?"
,,Ano, Ichigaki. Narážím. Víš, že se mi to nelíbí," souhlasila Miyu, aniž by se na svého manžela podívala. Namísto toho se postavila k oknu, ruce si skřížila přes hrudník a zadívala se na zasněženou plochu před jejich domem.
,,A ty zase víš, že ani já z toho nejsem nijak zvlášť nadšený," dodal trochu důrazněji Ichigaki. I on se však zvedl ze židle, udělal dva kroky ke svojí ženě a zezadu jí obejmul. V Miyu to však zvedlo vlnu odporu.
,,Tak proč jsi mu to slíbil?! Proč jsi mu naší dceru jen tak naservíroval?!" Otočila se prudce k Ichigakimu čelem, dlaní ho přitom popuzeně uhodila do hrudi.
,,Ale Miyu! Ty víš, proč se to stalo ... Udělal jsem chybu a musel jsem za ní nějakým způsobem zaplatit," upřel na svou ženu zlaté oči. Miyu nakrčila drubný nos, vrchní ret jí přitom poodkryl bělostné špičáky.
,,Ne, Ichigaki! Ty za to nezaplatíš, protože na to doplatí naše dcera!" Ťuknula do něj surově svým ukazováčkem, Ichigakim v okamžiku projela ledová řezavá bolest.
,,Miyu! Copak si myslíš, že mě to netrápí?!" Chytil jí ichigaki hbitě za ruku, trhnutím si jí přitom přitáhl k sobě a pevně jí u sebe sevřel.
,,Nikdy bych nedopustil, aby byla Miya nešťastná kvůli mně! Kvůli nikomu!"
,,Jenomže právě to jsi udělal, Ichigaki! Použil si jí jako nějakou věc k výměně! Jak jsi vůbec mohl!" Vyštěkla na něj Miyu rozzuřeně. Vždycky byla velmi temperamentní, uměla se však dobře ovládat až na situace, kdy šlo o její děti.
,,Přestaň Miyu! Nic takového jsem přeci neudělal!" Zvýšil hlas už i Ichigaki, který téměř nikdy nekřičel a nikdy se nechoval k ženám hrubě. Slova Miyu ho však zraňovala a věděl, že si je toho jeho žena dobře vědoma, i když to nedělala v ten okamžik naschvál. Musel se jejím výpadům ale bránit ...

,,Nee - chan! Nee - chan!"
Hlavní dveře domu hlasitě práskly, když rozzlobený chlapec vběhnul dovnitř. Nevšímal si ničeho kolem sebe, nepostřehl tak ani ostrou hádku mezi rodiči, která probíhala v kuchyni. Jen se kolem místnosti prohnal, vyběhl schody do patra a vpadnul k sestře do pokoje. Miya akorát seděla na kruhovém koberečku světle modré barvy uprostřed ložnice, kolem ní se povalovaly pastelky a s povyplazeným jazykem se snažila čmárat obrázky do nového bloku, který dostala od otce, aby si raději kreslila do něj a ne na jeho svitky. Sotva se ale dveře rozletěly, zvedla tázavě hlavu. Jakmile ale uviděla právě příchozího bratra, oči se jí rozzářily nadšením.
,,Nii - kun! Podívej, dostala jsem blok od tatínka!" Ukázala mu nadšeně polorozmalovanou mazanici. Okamžik na to se už ale držela za malou tvářičku a vyděšeným pohledem sledovala svého bratra, který jí právě vstřelil facku.
Ještě nikdy předtím jí neuhodil, vlastně to bylo úplně poprvé, co na ní někdo z rodiny vztáhl ruku. Miye se do velikých očí začaly hrnout slzy. Vůbec nechápala, co tak špatného provedla, že jí Ichigo uhodil.
,,Ty jsi pitomá, nee - chan! Udělala jsi ostudu naší rodině!" Vykřikl na ní Ichigo rozhořčeně, znovu se přitom napřáhl malou rukou a praštil jí do obličeje. Miya se při jeho ráně překulila na zem, chytila se i za druhou tvářičku a dvě velké slzy jí stekly z očí.
,,Ichigo ..." Špitla při prvním vzlyknutí, rozlícený Ichigo si nad ní však klekl a začal jí neomaleně bít.
,,Ichigo prosím ... Nebij mě," zavzlykala Miya do ruček, které si přitiskla na oči. Ichigo do ní ale nemilosrdně dál tloukl.
,,Už tak je nás málo, nee - chan! Ty musíš být ninja!" Křičel na ní rozhněvaně. Nikdy předtím svojí malou sestru neuhodil, teď do ní však surově bil, i když byla o tolik drobnější než on. Byl na ní tak rozzlobený, že si neuvědomoval ve své částečně ještě dětské mysli převahu, kterou nad ní měl.
,,Ale já nechci být kunoichi! Nelíbí se mi to ..." Zasténala Miya bolestně, konečně se vykroutila z Ichigova sevření a schoulila se na chladné zemi do maličkého klubíčka, aby jí rány od bratra tolik nebolely. Nikdy neměla jediný důvod se Ichiga bát a ani teď se ho nebála. Spíše jen od bolesti vzlykala a litovala, že ho tak moc rozzlobila.
,,Ale ty musíš, nee - chan! Je to povinnost každého Tori! Dělala by jsi naší rodině ostudu!" Vykřikl rozzuřeně Ichigo, chytil Miyu za dlouhé tričko, které bylo jeho a její drobné tělíčko trhnutím odhodil proti dveřím. Neměl sice ještě tolik síly, Miya byla ale vždycky lehoučká jako pírko. Ledově modrými oči sledoval, jak narazila zády do tvrdého dřeva a hlavou se praštila o kliku.
Miya při nárazu bolestně usykla, po ráně do hlavy ale okamžitě ztratila vědomí. Bezvládně se svezla po dveřích k zemi, kde zůstala nevnímajíc ležet, Ichigovy panenky přejely po krvavé stopě na rohu kliky. Vyplašeně zamrkal na tělo sestry, u jejíž hlavy se rychle začala tvořit krvavá stopa. Konsternovaně k ní udělal krok, ale nakonec se k ní rychle rozeběhnul.

,,Miyo?" Sehnul se k malé sestře, ta však zůstávala dál ležet. Ichigo zmateně zamrkal a začal s ní na zemi třást.
,,Miyo, je ti něco? Já jsem nechtěl! Nee - chan, probuď se!" Vykřikl, když se však krvavá louže pod jejím uchem neustále rozšiřovala, opatrně jí sebral do náručí a panenkami po ní bázlivě zatěkal. Měl strach, že jí zabil, když jí ruka tak bezvládně visela dolů podél těla.
On jí ale nechtěl ublížit! Jenom se hrozně rozzlobil, když se dozvěděl o tom, co na hodině řekla. Chtěl jí jenom postrašit, nechtěl jí tak zbít!
Dveře do dětského pokoje se rozrazily, Ichigovy vystrašené oči padly na otce, který se tam objevil.
Zděšeně sledoval, jak se otcovy panenky zúžily do nebezpečných čárek pod vlnou vzteku, která se jím přehnala jako lavina při pohledu na bezvládnou Miyu v Ichigově náručí. Neuměl si představit jeho reakci na to, že svou maličkou sestřičku možná zabil. Ichigaki však neřekl ani slovo. Dvěma kroky přešel v rychlosti k Ichigovi a vzal si Miyu v bezvědomí od něho, s prásknutím pokojových dveří pak zmizel zase pryč. Ichigo se za nimi zůstal jen ztrnule dívat s pohledem upřeným do zavřených dveří než se konečně vzpamatoval a rozeběhl se za nimi.
,,Miyo!" Vyhrkla vyděšeně Miyu, když Ichigaki snesl jejich dceru v náručí dolů do kuchyně.
Neušel jí pramen dlouhých vlasů, který měla slepený od krve a krvavý pramínek táhnoucí se po jejím krku až k okraji černého trička, do kterého se vpíjel. Urychleně k oběma přiběhla, starostlivě pohladila dcerku po hlavě a zvedla vyděšené oči k Ichigakimu.
,,Ichigaki co se stalo? Jak se jí to přihodilo?!"
Ichigaki ale beze slova přešel dlouhými kroky do vedlejší místnosti a jediným pohybem ruky srazil za pomoci svého loktu přebytečné věci z jídelního stolu na zem. Na něj pak malou Miyu položil, dlaní jí přejel po čele a než se stačila Miyu vůbec nadít, zmizel. Miyu nechápavě zatěkala pohledem kolem sebe, urychleně se ale přemístila k Miye na stole a začala opatrně hledat zdroj jejího neustálého krvácení. Ichigo, který se došoural až ke dveřím jídelny, zůstal raději z poloviny schovaný za rámem dveří. Provinilým pohledem upřeně sledoval svou malou sestru, které tak hrozně ublížil a občas s očima ujel na matku, která pobíhala neustále z jídelny do kuchyně a nazpátek a snažila se zastavit krvácení. Naštěstí se otec za krátký čas zase objevil, tentokrát ale v doprovodu nějaké cizí ženy se stříbrnými vlasy a vysokou, štíhlou postavou.
Ichigo na ní upřel průzračně modré oči, když se sehla nad jeho sestrou a přiložila k jejímu tělíčku obě ruce. Nikdy předtím tu ženu neviděl, ale vypadala hrozně zvláštně ... Hezky. Ichigo měl však plnou hlavu starostí, zda bude Miya v pořádku, stočil tak oči zpátky ke svojí sestřičce a se zatajeným dechem sledoval, co ta žena provádí. Zahlédl však pouze zář zlatavé barvy, která se z pod jejích dlaní linula k hrudníku Miyi a vstupovala do něj.
Ulevilo se mu však, když o pár minut později žena vztáhla ruce nazpátky a s pousmáním oba rodiče ujistila, že Miya bude v pořádku, až se trochu prospí. Neodvážil se ani promluvit, natož ze své pozice vystoupit a jít se na vlastní oči přesvědčit, že už malé nee - chan nic není. Musel se tak spokojit s krátkým pohledem na její spící obličejík, když jí otec zase ze stolu vzal a pronesl kolem něj z jídelny do kuchyně, odkud jí vzal do jejího útulného pokoje, kde jí uložil do postele a nechal jí spát.

sensei - jap. oslovení mistra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama