Zrození vlka - 6. kapitola

10. ledna 2010 v 1:26 | Embra a Michiyo
VLČÍ PŘÍTEL

Jak se k Arenovi chovaly ostatní děti v Kasai a kdo se dokázal dostat k Arenovi blíž, aby se stal jeho přítelem…
Byla to je jediná dívka! Maličká Mionn, Arenova nevlastní sestřenka.

Jemný vítr poletoval v okolí a čechral koruny stromů, slunce se vyhoupnulo nad Kasai a jeho paprsky hladily každý kout ve vesnici. Byl to teplý, ale příjemný den. A pro Arena byl obzvláště příjemný, měl totiž ještě několik dní volna než se opět vrátí do KO, a tak se snažil užívat si co nejvíce času s matkou, sourozenci a Eronnem. I Karra Arenovy přítomnosti využívala a snažila se synovi poskytnout vše, co by chtěl, problém byl ale v tom, že Aren nebyl jako ostatní děti. Třeba Siyan dokázal po matce chtít cokoli, co uviděl, i když Karra věděla, že za chvilku už to nebude chtít a někde to pohodí, ale on neustále škemral, že tu věc chce! U Sachiko to nebylo tak strašné, ale jako většina dětí nepohrdnula maličkostmi a dárečky, které jí zřídka Karra koupila. Milovala totiž ten rozkošný úsměv Sachiko a vypoulená očíčka, které se leskla nadšením, když jí maminka dárek předávala. U Arena tohle však byl problém, ať by mu Karra nabídnula cokoli, tak by vždycky odmítnul, i kdyby se mu ta věc líbila. Karra se snažila Arenovi občas taky něco koupit, ale nikdy moc dobře nevěděla, co by mu měla přinést a navíc jí docela mrzelo, když jí Aren jen poděkoval a políbil na tvář, a pak s dárkem někam zmizel. Chtěla vidět ty jeho šťastlivá očka, které září očekáváním, když rozbaluje dárek a ten nadšený úsměv, když by zjistil, co mu maminka koupila, ale tohle Aren nikdy neudělal. Slušně poděkoval, a pak se vytratil. Karru však aspoň mohlo trochu hřát to, že Aren každý dárek využíval a ne jako Siyan, který všechny své věci zahodil ihned, jak ho omrzely.

Karra držela maličkou Ayume v náručí a pomalým krokem šla společně s maličkým Arenem vesnicí. Černovláska potřebovala koupit nějaké bylinky a potřebné věci do domácnosti, a tak s dětmi se rozhodla jít na menší nákup do vesnice. Využila právě Arenovy přítomnosti, který měl být ještě pár dní doma a vzala ho sebou, aby mu mohla koupit nějakou drobnost.
"Miláčku, co kdyby jsem se po cestě někde zastavili na jídlo?" Navrhla Karra s úsměvem ke svému synovi, který šel vedle ní.
"Na co máš chuť?" Povzbudivě zamrkala, aby se Aren neostýchal.
Maličký černovlasý chlapec se zamyslel, pohled na okamžik stočil k zemi. "Hahaoya - sama."
"Žádné Hahaoya - sama," opáčila ihned Karra se zvednutým prstem. "Stačí mami." Usmála se opět.
"Mami," špitnul tichým hlasem Aren a zadíval se na matku. "Uvařila bys mi doma rybu? Nechci nikam na jídlo."
"Oo... Aha," udivila se Karra kvůli Arenovy skromnosti, kdyby šla se Siyanem a nebo Sachiko, tak ti by jistě někam chtěli jít, ale Aren ten ne. Občas Karru Arenova skromnost dost udivovala a možná i mrzela. Aren neměl žádné hračky, ale po žádných ani netoužil, měl jen pár věcí a žádné další nechtěl. A pokud něco opravdu chtěl, tak ke svojí prosbě připojil i několik našetřených peněz. Karra z jeho chování byla mimo a párkrát jí to dohnalo i k slzám.
Bylo sice dobré, že Aren nebyl rozmazlený fracek, ale i jeho strašlivá skromnost byla moc.
"Dobře tedy, uvařím ti rybu, až se vrátíme domů, alespoň by sis však mohl vybrat něco pěkného. Siyanovi jsem slíbila, že mu koupím ty lesklé kuličky, co mají v tom obchodu na konci téhle uličky, tak se po cestě taky podívej po něčem pěkném, co by se ti líbilo, ano?" Kývnula Karra hlavou k Arenovi a doufala, že tentokrát Aren na něco narazí, co by se mu zalíbilo.
"Aren - kun, co třeba tohle?" Ukázala Karra na několik předmětů, které se jí v obchůdku zalíbily.
"Gomene, Hahaoya - sa-" zakroutil ihned hlavou jak si uvědomil, co řekl.
Karra si oddychnula, ale přesto se nechtěla jen tak vzdát.
"Jistě, určitě tu bude i něco dalšího pěkného, co bychom mohly koupit."
Po chvilce prohlížení krámku se však Aren ozval. "Mam-"
"Ano, Aren - kun? Narazil jsi na něco pěkného?" Přihnala se Karra s Ayume v náručí k Arenovi.
Chlapec sklopil hlavu a zakroutil s ní.
"Ne, ne... Gomene."
"Ale to přeci nevadí," zasmála se srdečně Karra a volnou rukou pohladila Arena po černých neposedných vlasech.
Poté co tedy koupila aspoň dárek pro Siyana, tak vyšli z krámku a zamířili pro další potřebné věci. Karra se přitom neustále snažila najít dárek pro Arena.
"Co toto Ari?"
Aren však většinou jen zakroutil hlavou a omluvil se.
"A tady to?" Ukazovala právě Arenovi nějaké oblečení.
On si však vždycky uctivě vyslechnul matku a pak odpověděl: "Gomene mami, ale ne."
"A třeba tohle?"
"Ne mami, gomene."
"Nemáš se za co omlouvat, miláčku," sehnula se k němu a vtiskla svému synovi polibek na tvář. Snažila se o to, aby se aspoň Aren netvářil jako kyselý citrón, že nic nevybrali. I když i Karra uvnitř byla skleslá z toho, že si nic Aren nevybral. Byla alespoň rozhodnutá udělat mu skvělý oběd.
"Arene, prosím, počkáš tady chvilku, jen ještě zajdu do toho obchodu koupit něco Sachikom" ukázala na maličký obchod.
"Jistě Hahaoya - sa-"
"Žádné Hahaoya - sama!" Skočila Arenovi do řeči Karra a lehce ho za to oslovení pokárala.
Chlapec lehce zčervenal ve tváři.
"Hai, mami." Špitnul omluvným tónem. "Mohu si vzít na chvilku Ayume, mami?" Zadíval se na maličký uzlík, který Karra držela v náručí.
"No... Ale jistě, stejně se za chvilku vrátím," sklonila se k synovi a opatrně mu podala jeho maličkou sestřičku.
"Za chvilku se vrátím."
Aren pokývnul hlavou a zadíval se za mizející matkou, která zamířila do obchodu. Chlapec k sobě pevně přivinul maličkou sestřičku a zadíval se na ní. Myslel si, že Ayume spinká, ale když se zadíval na ten maličký uzlíček, tak na něj zíraly dvě velké tmavě modré oči, které ho úpěnlivě pozorovaly a po chvilce se maličká sestřička i zasmála.
"Copak, nee-chan?" Pohladil sestřičku po šešulce černých vlásků. Ayume se opět radostně zasmála a vydala pisklavý zvuk.
"Juuu! To je Aren - kun!" Zapištěla nadšeně jedna dívenka, která se svými kamarádkami procházela vesnicí a kousek od nich zaznamenala Arena.
"Sugoi! Se svojí maličkou sestřičkou!" Slastně vzdychnula druhé dívenka ze skupinky.
"Aren - kun!"
"Aren - kun!" Zahleděla se drobná hnědovláska s blondýnkou na chlapce.
Přeci jen, Aren byl velmi pěkný a navíc jako potomek Siakhi byl i dobrou partií. Většinu děvčat však Aren přitahoval kvůli svému vzhledu a uzavřenosti, která působila tajemným dojmem.
"Ieee! Aren - kun!" Nevydržela Maemi jen tak postávat na místě a rozeběhnula se k Arenovi a za ní i zbytek děvčat téhle pětičlenné skupiny.
"Já tam budu první!"
"Ieee! Můj Aren - kun!" Předháněly se děvčata běžící k Arenovi.
"Ne, ne, já tam budu první! Arenek je můj!" Dloubnula Asuka do běžící kamarádky vedle sebe.
Poslední dvě děvčata se taky pošťuchovaly.
"Pust! Pust! Pust Yuki!" Držela hnědovláska svou kamarádku za oblečení, aby nemohla běžet.
"Neee! Já tam chci být dřív!" Zapištěla Yuki, když se jako jedna z posledních, společně s Noriko, dostala k Arenovi.
"Ohayo Aren - kun!" Pozdravily jednohlasně děvčata. Aren, který se díval na Ayume, pomaličku pootočil hlavu doleva a zadíval se na pětici dívek, která tam stála.
"Konichiwa." Pozdravil tichým hlasem Aren a mírně pokývnul hlavou.
"Suuugoi! On je tak perfektní!" Začala nadšeně skoro až slintat blondýnka Hanako.
Ale i další děvčata byla trochu mimo jako třeba Maemi.
"Are-Aren-Aren - kun mě pozdravil." Celá červená neustále opakovala ta stejná slova. "Are-Aren-Aren - kun mě pozdravil."
Dívka s hnědými vlasy vedle ní však našpulila naštvaně rty.
"Kso! To pozdravil mě, Maemi! Ne tebe!" Vypláznula na ní špička jazyka.
"Aren - kun jistě pozdravil mě!" Pustila se do sporu Yuki a začala popichovat Asuku.
"Ne, tebe nezdravil!" Zabručela naštvaně Asuka na Yuki.
"Ha, ha... To tebe nezdravil!" Dloubnula Yuki Ausuku do žeber, která se zatvářila ještě více naštvaně a na oplátku vrazila dlaní do Yuki. "Tebe nezdravil!"
Do sporu se pustila i Hanako: "Máte pravdu, nezdravil vás, ale mě!"
"Ne, ne!" Zaječela hlasitě Yuki a hřbetem ruky si přejela přes lesklé oči, skoro jako kdyby chtěla brečet.
"Brečíš Yuki, protože jsi prohrála?" Zasmála se jízlivě Asuka.
"Aren - kun zdravil mě!" Vzdorovitě zaprotestovala Yuki a tím spustila další hlučné hádky, které se však nelíbily maličké Ayume, které nejdříve zkroutila obličej do smutného úšklebku a pak začala vydávat ztrápené skřeky.
"Ale copak, nee - chan?" Aren stočil pohled od těch praštěných děvčat k sestřičce, pohladil jí po černé šešulce vlásků a bratrsky jí políbil na jemné tvářičce. Jak bylo vidět, Ayume se předtím jen nelíbilo to, že jí ty hloupé holky chtěly brát jejího brášku, protože teď už se zase vesele uculovala.
Hanako, která už se méně zajímala o hádku, zaregistrovala Arenovo mazlení s Ayume, její oči se rozzářily a nadšeně opět zaslintala: "Suuugoi!"
"Jooo, Aren - kun je tak sladký!" Přidala se Maemi a zahleděla se na Arena s Ayume.
"Aren - kun a jeho maličká nee - chan jsou tak rozkošní!" Souhlasně pokyvovala Noriko hlavou.
I Asuka a Yuki se konečně přestaly hádat a obě dvě měly oči jen pro Arena.
"Já chci být na jejím místě." Hlesla Yuki, které oči zářily jako dvě zamilovaná srdíčka.
"Cože?" Otázala se překvapeně zbylá čtyři děvčata.
Yuki zrudla v obličeji a zadívala se na Ayume.
"Chci-chci-chci-chci-být na místě jeho nee - chan!" Vypísknula a stočila pohled k Arenovi, který měl kamenný, skoro až vražedný výraz ve tváři. Nebo tak to aspoň Yuki přišlo.
"Aha," hlesnula stále podiveně Asuka, ostatním dívkám to však tak divné nepřišlo.
"Já chci taky!" Poskočila radostlivě Maemi při představě být na místě Ayume.
"Aren - kun by mi dal pusu." Zasnila se Noriko.
"SUUUGOI!" Vykřiknuly jednohlasně děvčata.
"Ale Aren - kun by dal pusu jen mně!" Podotknula jízlivě Yuki.
"Ne, ne jen mně!" Opáčila Maemi.
"Mně!" Zavrčela Asuka.
"Aren - kun by vám pusu nikdy nedal, on by jí dal totiž jen mně!" Odfrknula si posměšně Hanako.
"Ne, mně!" Naštvaně do ní dloubnula Noriko.
A tak se děvčata začaly opět hlasitě hádat, které z nich by Aren dal pusu. On zatím stál opodál od nich s maličkou Auyme v náručí a nechápavě sledoval jejich rozhovor.
"Miláčku," ozvalo se po chvíli, když se konečně Karra vrátila z obchodu. Její pohled však ihned dopadl na skupinu haštěřivých děvčat.
"Koho pak to tu máš, Arene?" Otázala se milým tónem Karra svého syna, který však mlčel. Zato děvčata se ihned seskupily u Karry a zadívaly se na ní jako na něco jedinečného.
"Ooo... Siakhi - sama." Vydralo se Yuki udiveně z úst, alespoň se však pouklonila. Stejně jako zbytek děvčat, který zdvořile Karru pozdravil.
"Konichiwa."
"Arene, ty tu máš kamarádky?" Pousmála se Karra na dívky a Arena přitom lehce pohladila po rozcuchaných vlasech.
"Hmmm..." Zabručel na její odpověď jen Aren.
"Kamarádky... Aren - kun," zaslintala Hanako stejně jako Asuka, která však nasadila zasněný výraz. "Kamarádky."
Karra se nad počínáním dívek vtipně zasmála, ale z druhé strany byla ráda, že Aren nebyl pořád sám. I když pochybovala, že s nimi opravdu kamarádil.
"Arene... Jak se jmenují tvoje kamarádky?" Otázala se Karra a pohledem letmo zalétnula k Arenovi, který dále mlčel.
"Já... Já jsem Hanako." Představila se jako první s mírnou poklonou.
"Těší mě, Hanako." Kývnula Karra hlavou a její černé vlasy se mírně zachvěly. Na tváři však vykouzlila kouzelný úsměv, který věnovala i další dívence.
"Yu-Yuki." Špitnula uctivě dívenka.
"Znám tvojí maminku, Yuki - chan," opáčila Karra po chvilce, když si dívenku dobře prohlédnula.
"Ha-hai, Karra - sama. Pracuje v nemocnici stejně jako vy."
Černovláska pokývnula hlavou, že dívenka má pravdu. Její matka však pracovala jen jako pomocná lékařská kunoichi, zato Karra se starala o vážně zraněné, o ty nejtěžší případy.
"Mé jméno je Asuka."
"Taky mě těší, Asuko." Pozdravila další dívenku a pohledem modravých očí pak zalétnula k posledním dvěma dívenkám.
"NorikoMaemi!" Vyhrknuly ve stejnou chvíli, až se nad tím zbytek, tedy kromě Arena, zasmál.
"Těší mě děvčata. Ráda jsem vás poznala."
"Emmm," ozvalo se další nespokojené zabručení maličké Ayume, která zkroutila obličejíček do smutného výrazu.
Aren se tedy ihned začal o sestřičku zajímat a konejšit jí: "Nee - chan."
"Ayume..." Sehnula se k nim i Karra a vzala si ten maličký uzlík k sobě do náručí. "Půjdem domů, miláčku." Pokývnula Karra hlavou k Arenovi, který souhlasil.
"Hai, nee -chan se chce asi spinkat." Poznamenal Aren, když se Ayume přitisknula ke Karře a zavřela svoje drobná očka.
"Za chvilku budeme doma, miláčku." Políbila Karra dcerušku na čelíčku.
"Omluvte nás děvčata, ale už musíme jít."
Dívky souhlasně kývnuly: "SBOHEM, Karra -sama."
"Sbohem." Rozloučil se aspoň Aren a zamířil za matkou s Ayume.
"Sbohem Aren - kun." Zapištěla nadšeně Hanako, Yuki, Asuka, Noriko a Maemi.
Po chvilce, když se konečně vzdálili od děvčat, se Karra naklonila k Arenovi.
"Nemrač se tak Arene, ty děvčata byly roztomilé." Namítnula matka. Aren k tomu však nic neřekl, šel jen mlčky vedle matky domů.

Několik růžových okvětních plátků se sneslo na klidnou hladinu jezírka. Tichá voda se lehce rozvířila do malých kruhů, které proběhnuly po vodní ploše. Zvedl se mírný vítr, který prohrábnul květnaté stromy obklopující jezírko. Vysoká tráva rostoucí podél břehu zašustila a větrná ruka pohladila obrovského šedého vlka. Tahle spící koule ležela stočená do klubka a zabírala velkou plochu travnatého paloučku u jezírka.
Vlk měl hlavu spokojeně položenou na předních packách a hlasitě pochrupoval při svém hlubokém spánku. Nebyl však sám v tomhle rozsáhle parku, nedaleko od něj seděl malý chlapec. Černovlasý kluk si lebedil v trávě a o nohy měl opřené desky. Aren využil volného času svých posledních dnů doma, než se totiž opět vrátí na trénink do KO a zamířil na chvilku do parku.
Na chvilku zvedl obličej od své práce a přelétnul pohledem okolí. Aren měl jisté osobité kouzlo a to mu bylo teprve skoro šest let. Jeho ledově modré oči měly uhrančivý nádech. Navíc se mohl pyšnit temně černými vlasy, které nosil většinou neupraveně rozházené, i přesto prameny trčících vlasů tvořily poměrně elegantní účes. Aren sám o sobě byl velmi pěkný chlapec s jistým sklonem po samotě. A právě tady v parku naše svůj klid pro malování. Pro něco, co ho velmi bavilo.
Jednou rukou si trochu porozcuchal svoje vlasy a zadíval se na papír se svým výtvorem, který ležel na deskách. Jeho pokus o namalování spícího vlka nedopadl zrovna podle jeho představ.
Trochu si oddychnul, když se najednou před ním objevila dívenka s dlouhými bělostnými vlasy. Byla to Arenova nevlastní sestřenka, dcera Arenova strýčka.
Bělovláska seděla kousek od Arena a culila se na něj jako na sluníčko.
"Mionn - chan," pozdravil jí Aren, a pak se zase ztratil za deskami.
"Aren - kun," vyjíknula radostně bělovláska a začala se po čtyřech sápat blíž k Arenovi, až se nakonec usadila vedle něj.
"Copak to děláš?" Přitisknula se Mionn k Arenovi, ruce mu obmotala okolo krku a začala si prohlížet jeho nádherný nákres.
Arenovi se sice ten obrázek nelíbil, ale ve skutečnosti se mu velmi povedl.
"Juuu, to je krásný Arene," zavrněla Mionn a otřela se svou tváří o jeho rameno jako nějaké mazlivé zvířátko.
Aren sice neměl rád děvčata, protože většinou se moc vtírala a stejně se vtírala i Mionn, ale jí jistým směrem měl rád stejně jako její přítomnost.
Nejspíše to bylo tím, že s ní mohl mluvit o čemkoli, navíc ona stejně jako on neměla moc ráda Siakhi. A taky byla jeho sestřenka stejně stará jako on. Pokaždé, když Aren byl v parku, tak trochu doufal, že se Mionn objeví, protože v ní měl jediného přítele.
Mionn pro něj byla člověk, se kterým si mohl povídat o věcech, které ho trápily, mohl si s ní i hrát a dokázal vedle ní jen tak sedět a vnímat ten pocit, že není sám ...

Nevlastní sestřenka Arena

Mionn Siakhi


Hahaoya - sama - jap. zdvořilé oslovení pro matku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hakky (StarGate) Hakky (StarGate) | Web | 10. ledna 2010 v 1:41 | Reagovat

krásný příběh! :) Moc povedený :) Inspirují tě manga? :)

2 shinzui shinzui | 10. ledna 2010 v 11:43 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. Popravdě řečeno jsem četla jen jedinou mangu a to byl Naruto, jinak většinou sleduji anime. Nedalo by se však říci, že by mne anime nějak více inspirovalo, spíše inspiraci pochytávám při sledování filmů, hlavně pak při poslouchání OSTéček a nebo když na mě dolehne podivná nálada tak se píše lehce.
Embra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama