Zrození vlka - 7. kapitola

31. ledna 2010 v 14:15 | Embra a Michiyo
PÍSNIČKA SOUROZENCŮ

Aren po dlouhé době zaživá příjemnou chvíli se svou milovanou sestřičkou Sachiko.

Žlutý kotouč nad vesnicí se pomaličku vytrácel z oblohy, který se zbarvovala do narůžovělého nádechu. Maličký černovlasý chlapec se jako posledních pár dnů teprve večer vracel domů, většinu dnů nyní Aren trávil v parku společně se svým vlkem Eronnem. Aren totiž už delší dobu cítil takové podivné napětí, když byl s ostatními sourozenci. Tenhle pocit se však začal objevovat až v posledních měsících kdy Aren stále více a více času trávil s otcem a připravoval se na cestu budoucího velitele klanu Siakhi, tak jak mu bylo určeno.
Proto Aren pokaždé raději zmizel nikam pryč, aby se vyhnul tomu nepříjemnému brnění po těle, ale i pohledům sourozenců, pro které se pomaličku stával někým cizím. Vždyť také otce ho velmi často bral i na měsíc pryč z domu.
Chlapec pokračoval maličkými a pomalými kroky ulicí vesnice, když se konečně dostal před jejich dům. Trochu ho udivilo, že před domem zaznamenal svou starší sestřičku Sachiko.
Ta se věnovala své vlastní činnosti - z mnoha rozdílných kvítků se snažila uplést věneček. Nedaleko ní polehávala bílá vlčice, jež se už pomalu ani nestarala, jak daleko ta holčička poodběhne. Pouze po očku pozorovala její zábavu.
Aren se kousek od sestřičky zastavil a zadíval se na ní. V poslední době už s ní netrávil tolik času jako dříve.
"Nee - chan," špitnul Aren, když udělal pár kroků k ní a rozpačitě se podrbal v černých trčících vlasech.
"Onii-chan." zvedlo děvčátko modrá očička.
To už však položilo svou rozdělanou prácičku na zem, s čímž svého bratříčka objala.
"Eee," udivil se trochu Aren, když se k němu Sachiko tak nahrnula, ale trochu se pousmál.
"Copak to děláš, nee - chan?" Zadíval se na ní ledově modrýma očima.
"Pletu věneček ..." Zazubila se rozverně.
Letmo sjel pohledem k smotaným kvítkum a jeho rty se o trochu více zkroutily do úsměvu.
"Je to...to moc pěkné, Sachiko."
"Onii-chan, měl bys mi říkat 'Onee-sama'." pokývla hlavou černovláska, s čímž se zlehka sehla pro další květinky, aby je mohla přidat k těm ostatním.
Aren udiveně zvednul oči k sestře. "To ti nemohu pak říkat Sachiko." Povzdechnul chlapec a svěsil hlavu.
Děvčátko se opět napřímilo, naklonilo zlehka hlavičku do strany, do už však jemně vtisklo do rukou kytičky svému bráškovi. Stále se usmívajíc.
"Říkej mi jak chceš, Onii-chan. Pomůžeš mi?" zamrkala.
"Dobře, Onee - sama." zadíval se Arena na kvítky a začal si je prohlížet dlouhým a zkoumavým pohledem.
"A co mám s tím...dělat?" zvednul jeden kvítek do ruky a vsadil ho Sachiko do černých vlásků.
"Upleteme spolu věneček pro maminku, dobře?" usmála se čile, s čímž sebrala ještě několik kvítků, "Podívej."
Oněch pár květinek pár pohyby spojila dohromady, nebo spíše zapletla.
"Tak dobře tedy." kývnul chlapec na souhlas a začal sledovat Sachiko jak splétala květiny k sobě, jemu to však vůbec nešlo a tak rostliny byly spíše různě zašmodrchané a většina z nich mu ještě vypadnula z ručiček.
"To asi nepůjde, Onee - sama." rozpačitě se začervenal Aren.
"Ale, Onii-chan." zasmálo se děvčátko, "Určitě se ti to povede!"
Aren však zakroutil hlavičkou. "Myslím, že by takovýhle věneček mamí nechtěla." podotknul chlapec, když se zadíval na spleť pomačkaných kvítků.
Dívenka se zasmála, s čímž si sedla na zem a přitáhla k sobě několik kvítečků.
"Určitě chtěla, maminka mi to totiž řekla."
"Vážně nee - chan ?" udivil se Aren.
"Jup, chtěla by něco od mého malého Onii-chan. Určitě jí to potěší." usmála se široce Sachiko.
Aren zvedl oči k obloze a zamyslel se. "Myslím, že by se jí tenhle věneček nelíbil."
"Tak zkusíme udělat hezčí."
"Ale jak?" zamyšleně si začal kvítky předávat z ruky do ruky a šmodrchat je, aby věneček nevypadal tak jako kdyby ho Eronn zasednul.
"Stoneček a na něj kvíteček. Takhle hezky." snažila se mu to názorně vysvětlil jeho sestřička.
Aren vypoulil očka a zadíval se na Sachiko a její šikovné prstíky, které si pohrávaly se stonkem dalších kvítků a šikovně je obtáčela okolo hlavního květu s dlouhým stonkem.
"Ahaaa," kývnul Aren hlavičkou a přitáhnul si k sobě pár kvítků a začal se usilovně soustředit na to, aby se mu povedlo docílit podobného efektu jako vytvářela Sachiko. Aren však vůbec nebyl na takovéhle titěrnosti šikovný a tak se přitom podivně kroutil a svíjel a s povyplazeným jazykem si začal ještě něco broukat.
Jeho sestřička se zlehka uchichtla, s čímž k sobě přitáhla svou předchozí prácičku a počala ji dodělávat.
"Eee...Sachi...Onee - sama," zvednul Aren hlavu k sestřičce.
"Zazpívala by jsi mi něco. Maminka vždycky něco zpívá při práci." hlesnul tiše chlapec.
"Nóó," zamračila se lehce oslovená, "ale budeš zpívat se mnou!"
"Já ?!" udivil se Aren. "Ale já moc neumím zpívat." zakrutil Aren hlavou. Opak však byl pravdou, Aren uměl poměrně hezky zpívat , ale jemu to tak nepřišlo.
"Jup, ty, Onii-chan."
"Ale co, Onee - sama, chceš zpívat?" rozpačitě si prohrábnul vlásky.
"Třebá ... Tu písničku, co jsme zpívali s maminkou, když jsme byli na procházce v parku." zamžikalo děvčátko.
"Eee ?" zamyslel se Aren jaká písnička to vůbec byla.
"Gomen...Onee - sama, ale nějak teď nevím, která písnička to byla." podrbal se ve vlasech.
"No nebyla to..." zapřemýšlel Aren a zadíval se na kvítek, který svíral ve své dlani.
"Sunao na uta ga utaenai
kazari tsukete shimau kara
Itsu kara konna ni raku ni
jibun mamoru koto wo oboeta no..." vyzpíval první část písničky svým příjemným hlaskem a poté se odmlčel a zadíval se na Sachiko.
"Jup, tahle." zazubila se.
Aren se pousmál na Sachiko a pokývnul hlavičkou.
Začal tedy od začátku zpívat písničku, kterou Sachiko vybrala.
"Sunao na uta ga utaenai
kazari tsukete shimau kara
Itsu kara konna ni raku ni
jibun mamoru koto wo oboeta no..." vesele přitom kýval nožkama ve vzduchu a jeho sestra se k němu přidala.
"Kotei kara mieru sora
kimi ni wa nani iro ni utsu
Tada maashiro na kumo demo toki ni
maakuro ni kaetaku naru

Ikanai SKY CHORD mukashii nara atta noni
Kakushita SKY CHORD dare no sei demo naku jibun
Kitto otona ni naru koto nanka yori
Taisetsu na mono ga aru no

Kitto sore wa mitsukeranai mama
otona ni natte yukun da
Asa made okite itakatta
Modokashii kodomo no koro

Ima wa jikan ni owarete
nemuru koto sura dekinai de iru
ikanai SKY CHORD mukashii nara atta noni
Nakushite SKY CHORD kimi ni oshiete hoshii yo

Kitto otona ni naru koto nanka yori
Taisetsu na mono ga aru no
Kitto sore wa mitsukeranai mama
otona ni natte yukun da

Zutto kono mama ja irenai tte
Wakatteru yo arukidase
Zutto no oto ni ga iteta moji wa
Kawatte nanka inai no

Kitto otona ni naru koto nanka yori
Taisetsu na mono ga aru no
Kitto sore wo mitsukeranai mama
otona ni natte yukun da

Kodomo no mama ja irenai." prozpěvoval Aren a spokojeně se přitom pousmíval na Sachiko, která zpívala s ním. Aren byl rád za tenhle okamžik, kdy opět mohl být se svojí milovanou sestřičkou. V poslední době si totiž neustále připadal tak sám, odříznutý od své rodiny, ale v tenhle okamžik mu přišlo, že je všechno tak, jak bývalo. Cítil příjemně přejivý pocit v srdci, když slyšel sestřičky hlásek, který se propojoval s tím jeho. Chtěl, aby tenhle okamžik nikdy neskončil...


Za tuto krátkou, ale krásnou kapitolu děkuji Mollyhaně, která jí se mnou sepsala z jejího pohledu Sachiko.
Děkuji moc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama