Nová krev - 5. kapitola

13. března 2010 v 1:11 | Embra a Michiyo
VLČÍ ŠTĚNĚ

Miya se takříkajíc znovuzrodila po incidentu se svým bratrem, jak už u ní ovšem bývá zvykem, na všechno už dávno zapomněla a tak si užívá splečné chvilky s Ichigem, když jsou rodiče odvolání na misi ...

Bylo ještě časné ráno, když se za dveřmi pokoje ozvalo tiché škrábání, jako by se do pokoje dobývalo nějaké zvířátko. Namísto drápů to však byly nehty malé Miyi, která se chtěla dostat do místnosti, nejprve ale zkoušela, jestli je už Ichigo vzhůru. Přeci jen vstala velmi brzo a když byli rodiče na misi jako v tuhle chvíli, spával Ichigo s velkou radostí i o několik hodin déle, než obvykle. A protože Miya věděla, že do jeho pokoje nesmí, dokud jí nevyzve, pokaždé na jeho dveře nejprve zaškrábala místo zaklepání a až poté tam vlezla, ať už jí Ichigo pozval nebo ne. Stejně tak tomu bylo i teď.
Miya postávala za dveřmi bratrova pokoje, ucho nalepené na dřevě a čekala, jestli se jí Ichigo ozve. Když se jí ale nedostala žádná odpověď, jednoduše sáhla po klice a do místnosti proklouzla. Světle modrýma očima přejela po pečlivě uklizeném pokoji, kde kromě několika kousků nábytku ze tmavého dřeva a tmavě modrých závěsů s potahy z těžkého sametu, nebylo vůbec nic. Ichigovi však taková jednoduchost dohromady s pohodlím naprosto vyhovovala. Nepotřeboval mít spoustu věcí a nebyl ani jako Miya zapálený pro všechno barevné či cetky, kterými mohl svůj pokoj vyzdobit. Jediné, co se v něm našlo, bylo pár fotek a obrázků visících na zdi, jež mu s nadšením nakreslila sestra.
Dívenka si schovala ústa za malé dlaně, do kterých se tiše zachichotala při pohledu na tvrdě spícího bratra na posteli, to už se k němu však po špičkách donesla a bez sebemenšího varování po něm rozjařeně skočila. Ichigo sebou leknutím škubnul, protože mu však Miya ležela částečně i na hlavě, nemohl s ní vůbec pohnout. Pouze tak zamával rukama a rozmrzele na ní cosi brouknul.
,,Onii - kun! Co budeme dělat? Zítra se vrátí maminka s tatínkem, musíme uklidit, aby měli radost!" Přitiskla se Miya tvářičkou k Ichigovým černým vlasům a se zavrněním se o ně něžně otřela.
,,Mi- yo." Zabručel rozespalý Ichigo nanovo, konečně ale mohl alespoň otevřít oko a trochu i pohnout s hlavou.
,,Co Ichigo?" Naklonila se Miya k němu, aby mu viděla do obličeje. To, že neustále seděla na bratrových zádech, jí vůbec nevadilo.
,,Jsi malá, otravná-" Ichigo se uprostřed věty zarazil. Jeho pohled byl momentálně upřený do Miyiných světlounkých očí, jak k němu byla vzhůru nohama sehnutá. Nakonec jí jen uchopil za drobné zápěstí a stáhnul jí ze sebe. Miya s vypísknutím sjela vedle Ichiga, okamžitě se však začala chichotat a drobným tělíčkem se na bratra přitiskla.
,,Tak co jsem, onii - kun? Malá, otravná ...?" Zamrkala na něj Miya smutně. Ichigo však pouze trhnul hlavou lehce do strany, paží objal Miyu kolem pasu a s nadzvednutím se jí přitáhl pod sebe. Miya na něj upřela veliké, dychtivé oči. Obvykle, když jí Ichigo stáhnul k sobě, nechal se od ní bez protestů muchlat nebo se s ní mazlil stejně tak jako se mazlila pokaždé ona s ním. Ichigo se nad jejím natěšeným obličejem krátce pousmál.
,,Jsi trubka, nee - chan." Odpověděl na její otázku s úsměvem, částečně si na drobnou Miyu lehl a vtiskl jí pusu na kulatou tvářičku. Miya se šťastně zavrtěla, ručky obtočila kolem Ichigova krku a nenechavými prstíky se vpletla do bratrových delších vlasů, které nosíval stažené v miniaturním culíku. Ichigo si opřel tvář o tu její a mazlivě se o ní začal otírat.
,,Ichigo, máš mě rád? I když jsem ta- trubka?" Zavrněla Miya, když se o Ichiga otírala stejně urputně jako on o ní.
,,Samozřejmě, že tě mám rád, Miyuško. Jsi moje malá nee - chan," zvedl Ichigo polorozcuchanou hlavu a kývnul na souhlas. Miyi očka se radostně rozjiskřila, natáhla k bratrovi hlavu a vlepila mu dlouhou, sladku pusu přímo na rty. Ichigo se na ní mile usmál.
,,Červenáš jak malina, nee - chan," dloubnul do ní nosem, když se trochu začervenala. Miya našpulila uraženě rty.
,,Nemám ráda maliny, onii - kun!"
,,Ale chutnáš jako malina, i tak červenáš," vyplázl na ní Ichigo provokativně jazyk. Miya se nespokojeně ošila.
,,Nechci být jako malina! Mám raději jahody!" Zvedla důrazně malý prstík, což Ichiga rozesmálo. Dívenku to však ještě více popudilo, když si opřel hlavu vedle jejího krku a začal se hlasitě smát.
,,Ichigo!" Dloubla do něho prstíkem, protože se ale bratr smál dál, začala do něj šťouchat pravidelně.
,,M- Miyo ..." Smál se Ichigo už spíše z jejího neustálého dloubání připomínající datla klepajícího do kmene stromu. ,,Nech toho."
Miya konečně přestala s útočením na Ichigův bok, nechala splasknout svoje tvářičky a obtočila pro změnu ruce okolo Ichigova pasu. Obličej přitiskla na jeho hrudník a zavrněla.
,,Tak co budeme dělat, Ichigo?" Zvedla k němu pohled, i když se pod ním stále tiskla na jeho hubené tělo.
,,Uklidíme a pak půjdeme do lesa nasbírat nějakou smůlu," odpověděl už konečně Ichigo na její dotěrnou otázku, opatrně se však svezl i se sestrou na bok a dlaní jí pohladil po dlouhých, hnědých vlasech.
,,A ne, že budeš zase jako čuně, Miyo," napomenul sestru raději předem, když si vzpomněl na poslední sbírání smůly za její asistence. Nebyl si tehdy totiž jistý, zda měla jeho sestra na sobě červené a nebo černé tričko, když do lesa šli. Miya ze sebe vydala tlumené zamručení na znamení nesouhlasu, pomalu se však vyplazila až k obličeji Ichiga a špičkou drobného nosíku se otřela o jeho.
,,Nejsem žádné čuně, onii - kun. Jen nejsem tak šikovná jako ty."
,,Aha. Proto se neustále někde válíš, lezeš a domů chodíš umazaná od hlavy až k patě, i když je všude led a sníh," natočil Ichigo mírně obličej a něžně Miyu do špičky nosíku kousl. Miye znovu zahořely tváře červení, věděla, že má bratr pravdu. Většinou po každé procházce venku přišla celá špinavá. Už jen proto začala raději kimona schovávat ve skříni a na obyčejné nošení si brala dlouhá trička s kalhotami.
Ichigo na její červenání neřekl už nic. Jen se k sestře s příjemným úsměvem více přitulil a ve správném okamžiku jí přitiskl rty ke krku. Vzápětí se Miya začala hlasitě chichotat a divoce vedle Ichiga svíjet, když jí tlačením vzduchu skrz rty kůži na krku rozbrnil a ta jí začala mravenčit.

,,Ichigo! Ichigo! Tak už pojď! Za pár hodin bude už tma!" Zavolala Miya do domu, když netrpělivě přešlapovala na prahu zadních dveří, které vedli do malé zadní zahrady, kterou lemovaly stromy patřící hustému lesu.
Ráda tam s Ichigem chodila, jakmile se ale venku snesla noc, do lesa ani k němu nesměl žádný z nich. Potulovali se tam hladoví vlci a i když Miya nikdy žádného neviděla, měla z nich částečně strach. Když u ní byl ovšem Ichigo, neměla se čeho bát. Sice byl starší jen o málo než ona, Miya v něm však viděla svého velkého bratra, který jí vždycky dokázal ochránit.
,,Vždyť už jdu, nee - chan," objevil se Ichigo konečně u ní, prsty jí chytil za jeden culík, které si na něm Miya vyprosila, a lehce jí za něj zatahal. Miya nadšeně poskočila, ručkou chňapla Ichiga za dlaň a začala cupitat přes zasněženou zahradu do lesa. Už po pár krocích se však odněkud ozvalo táhlé zavytí. Miya vyplašeně ztrnula, křečovitě sevřela bratrovu dlaň a upřela k němu jasně modré oči.
,,Ichi ... To byl nějaký vlk?"
,,Uklidni se, Miyo. Bylo to daleko," hlesnul k ní Ichigo na odpověď a bez většího zájmu zamířil k jednomu z míst, kde mohli snadno získat ze stromů smůlu. Po pár krocích se však ozvalo další zavytí.
,,Ichi! Tohle je nějaké divné vytí," zašeptala Miya s očima rozevřenýma dokořán. Ichigo se krátce zaposlouchal do ticha lesa, které po pár minutách protnulo další táhlé vytí.
,,Zní to jako malé štěně," konstatoval nakonec. Po pár krocích se zastavil před jedním stromem a pohledem začal zkoumat, kde je kůra stromu nejslabší. Miya k bratrovi upřela tázavé oči.
,,Stěně? Myslíš vlčí štěně, nii - kun?"
,,Jaké jiné? V lese se moc psů nepotuluje," pokývl Ichigo hlavou, z kapsy kalhot vylovil malý nožík a ostrou špičkou zajel lehce pod kůru. Miya dvakrát zamrkala.
,,A co když se ztratilo? Třeba ještě úplně maličké a teď neví, kde má rodiče," zatahala bratra za tričko, když další zavytí znělo spíše jako bolestné kňučení.
,,A co já s tím, nee - chan? Mám ho snad najít a jít ho vrátit k vlkům? Vždyť by mě roztrhali na kusy," odpověděl Ichigo bez zájmu. Miya s plachým pohledem zavrtěla hlavou, po dalších dvou kňučivých zavytí už však nevydržela jen tak stát na místě a rozeběhla se směrem, ze kterého ty zvuky vycházely. Ichigo se okamžitě rozeběhl za ní.
Oba se tak dostali o několik metrů hlouběji do lesa více na západ, kam jindy nechodili. Ichigo přejel očima po stromech rostoucích blízko sebe, les tu byl mnohem hustší než na začátku u jejich zahrady. Nespouštěl však oči hlavně z Miyi, která se snažila najít zdroj toho tíživého kníkání. To jí zavedlo až k pichlavému křoví, za nímž se ukrývala malá mýtinka.

,,Onii - kun, podívej! To je malé vlče!" Vypískla Miya tiše, když se prodrala křovinou na druhou stranu. Ichigo s menšími obtížemi proklouzl za ní, narozdíl od Miyi si však odnesl jen pár krvavých škrábanců na předloktí od ostrých trnů. Miya si na několika místech natrhla oblečení, poškrábaná přitom byla i na obličeji. Její velké oči však lpěly na malém stříbrném vlčeti, které sedělo uprostřed mýtiny a s kňučením se snažilo vyprostit packu z nějaké pasti. S příchodem neznámých dětí se však postavilo na zbývající tři packy, divoce sebou škublo a bolestivě zakňučelo, když se ocel zaryla ještě hlouběji do masa jeho poraněné nohy. Miya přejela pohledem k bratrovi.
Chtěla tomu vlčkovi pomoci, bylo jí ho líto, když se tam tak zraněný zmítal a kníkal, měla však hrozný strach, že když k němu půjde, pokouše jí. Ichigo se na chycené zvíře dlouze zadíval ledově modrými oči, nakonec pustil ruku sestry, za kterou jí uchopil a pomalými kroky zamířil ke štěněti.
Jakmile malý vlk zbystřil, že se k němu jedno z těch dvounohých stvoření blíží, sklopilo uši k hlavě, útočně se přikrčilo, jak jen mu to zraněná packa dovolila, a výstražně na Ichiga zavrčel. Miya si zakryla ústa sevřenou pěstičkou, doširoka rozevřenými oči přitom sledovala, jak šel Ichigo i přes vlčkovo výhružné vrčení dál. Nechtěla, aby bratra pokousal, stejně tak ale nechtěla, aby tam uvězněný zůstal trpět.
Ichigo došel až k železné pasti. Vlče, které poznalo, že ho svým vzteklým vrčením nezastraší, plaše stáhlo ocas mezi nohy, přikrčilo se k zemi a bojácně na Ichiga zakňučelo. Chlapec se pouze sehl k železné pasti, dotkl se jí dvěma prsty a během krátkého okamžiku ji celou zmrazil. S trochou síly pak okovy uvolnil, štěně z nich okamžitě vytáhlo zraněnou packu a s posazením se na zem si jí začalo s kňučením olizovat. Miya, která celému zásahu přihlížela, se konečně odvážila přiblížit o pár kroků blíž.
,,Onii - kun, ten vlček je zraněný. Vezmeme ho domů a já ho tam ošetřím," chytila Ichiga za rukáv černého trička. Chlapec se na ní krátce podíval, nakonec ale jen přikývl na souhlas a hbitým pohybem malé, umlousané vlče chytil a vytáhl do náruče. Zvíře se pokusilo v první okamžik utéci, když ho však ichigo svíral až příliš pevně, pozvolna přestalo zadními tlapami bezmocně hrabat ve vzduchu a jen ke svému zachránci upřelo kulaté oči. Miya okamžitě zatlačila na bratra, aby se co nejrychleji vrátili zpátky. Teď už z vlčího štěněte neměla strach. Když ho Ichigo pevně svíral a vlček se nesnažil ani bránit, byla odhodlaná mu krvácející packu ošetřit a postarat se o něho na tak dlouho, dokud nebude schopné zase se vrátit k ostatním. Ichigo koutkem oka pohlédl na sestřiny jiskřící oči.
Znal tenhle její pohled. I když to Miya sama ještě nevěděla, Ichigovi bylo už dopředu jasné, že tohle vlče s medově zlatými oči se do lesa už nikdy nevrátí.
Nalezené vlče

Shiro


Na druhý den se Miyu s Ichigakim vrátili předčasně z mise ještě za tmy, kdy obě děti spaly.
Ichigaki se s krátkým nahlédnutím do pokojů ujistil, že Miya i Ichigo tvrdě spí a tiše pak vklouzl do kupelny patřící k ložnici, kde Miyu připravovala společnou koupel na uvolnění.
,,Spí jako zabití. Kdo ví, co tu ti dva prováděli, když jsme byli pryč," obmotal paže kolem pasu svojí ženy a krátce jí políbil mezi černé vlasy.
,,Dům stojí, v okolí se taky nezdálo, že by někdo něco zbořil. Nejspíše byli hodní," pousmála se nad jeho poznámkou Miyu, natočila k Ichigakimu hlavu a zadívala se do jeho obličeje dlouhým pohledem. Ichigaki udělal grimasu.
,,Spíše jsi chtěla říci, že Miya prováděla kdejaké lumpárny a Ichigo jí krotil. Já vážně nevím, jak jí to odnaučit, aniž bych na ní musel být přísný. Je to malý ďábel."
,,Je jen trochu živější, Ichigaki. Nic víc. Nakonec z toho třeba vyroste," popíchla ho Miyu lehce loktem do hrudníku s potutelným úsměvem. Ichigaki se na ní nedůvěřivě zadíval.
,,Jestli z toho vyroste stejným způsobem jako její matka, lituju všechny, se kterými se kdy potká," odfrkl si, vzápětí mu však hlava cukla dopředu, jak mu Miyu vstřelila pohlavek.
,,A že se ti to na její matce tak líbilo, hm?" Přimhouřila nebezpečně oči. Namísto odpovědi po ní však Ichigaki koukl pouze koutkem oka a s náhlým zájmem se začal zabývat svrškem jejího temně fialového kimona. Vždycky nemohl odolat nenápadnému okukování jejích nohou, které ve krátkém kimonu vynikaly stejně tak jako její postava, ze všeho nejvíce s pohledem však ulpíval na jejím zadečku, který se pod látkou jen těsně schovával. Miyu si nad náhlou změnou tématu povzdechla, nakonec se ale jen natáhla ke kohoutku a zavřela přísun další vody. Do čisté vody vhodila několik krystalků soli, které jí namíchala sama Miya z několika různých druhů. Fascinovalo jí, jak se v tom její malá dcera dokázala orientovat, i když tomu pořádně ještě ani nerozuměla. Sotva se však naučila číst a psát, poličky i zem v jejím pokoji zaplnily knížky o různých bylinkách a dalších podobných věcech, které jí tolik zajímaly.
Lehce pleskla Ichigakiho přes ruku, která se akorát prodrala pod látku jejího kimona a pohladila jí bříšky prstů po stehnu.
,,Ale Miyu ..." Zamručel k ní Ichigaki něžně a obličejem se jí otřel o černé vlasy. ,,Jen si svléknu svojí ženu, se kterou chci jít do vany a užít si trochu klidu a pohodlí v její přítomnosti."
,,No to určitě," odpověděla mu Miyu s rychlým zapitvořením se, které se jí mihnulo po obličeji, nakonec ale sjela dlaní dolů a uvolnila Ichigakimu cestu. Nemeškal ani vteřinu.
Dlaněmi si Miyu otočil, prsty sjel k provázku převázeném přes černé obi a během několika sekund ho i s ním odkládal na stranu. Miyu k němu upřela ledově modré oči, dlaněmi se ale pouze zapřela o kraj vany a bez jediného pohnutí sledovala, jak ruce jejího manžela ladně zmizely pod látkou kimona, které okamžik na to překrylo zbytek jejích věcí. To Miyu pojala jako výzvu k opětování.
Jen v černých kalhotkách se proklouznutím přitočila za záda svému muži, dlaněmi bez varování vjela přímo pod černou látku uplého trička, jež zdůrazňovalo vyrýsované svaly po celé Ichigakiho hrudi a jediným zatáhnutím ho dostala obratně dolů. Ichigaki vlastně nikdy skutečně nepochopil, jak z něho Miyu bez větších problémů dostáva svršky, když je o hlavu menší než on, pokaždé, když se na to ovšem rozhodl přijít, omámila jeho myšlenky něčím jiným a odvedla tak jeho pozornost stejně jako v tuhle chvíli, když se hebkými rty dlouze otřela o pokožku na jeho páteři. Prsty však směřovala k zapínání kalhot, které v ten okamžik byly jediným, do čeho byl ještě oblečený. Stačil si však uvědomit jenom pohyb látky, která vzápětí sjela až k zemi a vášnivé skousnutí kůže pod jeho lopatkou mezi zuby. Ichigakim projela první vlna zachvění, která symbolizovala horečné vzplanutí. Se druhým, ještě důraznějším kousnutím, se Miyu ocitla usazená na malé bílé skříňce skrývající čisté ručníky.
Ani na vteřinu by žádného z nich v tu chvíli nenapadlo, že o pár hodin později najdou rozcuchanou Miyu v zablácené posteli s umolousaným štěnětem vlka, které na ně bude kulit velké oči stejně tak jako jejich dcera při srdceryvném prošení, aby si to stvoření mohla nechat.

onii - kun - jap. oslovení staršího bratra
nee - chan - ja.p oslovení mladší sestry
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama