Zrození vlka - 8. kapitola

29. března 2010 v 17:35 | Embra a Michiyo
SIAKHI !

Aren je stále ještě malé dítě, ale nadále pokračuje jeho příprava pro to, aby se jednou stal hlavou svého klanu. Co jsou však členové klanu Siakhi zač?

Stále ještě maličký černovlasý chlapec cupital rychle za svým otcem, který mířil svým dlouhým, ale přitom vznešeným skoro až pyšným krokem směrem k hlavní budově klanu Siakhi. Klanu do, kterého Aren patřil a jak bylo rozhodnuto už před jeho narozením tak právě Aren měl tento klan později vést.
"Chci, abys věděl všechno potřebné o našem klanu, Arene." poznamenal Ilor a letmo se podíval na svého drobného syna, který za ním skoro až utíkal jen, aby se držel vedle otce.
"Hai, otče." souhlasně pokývnul Aren a promluvil uctivým hlasem.
"Kasumi - sama to bude po tobě dožadovat, abys to znal...a navíc jako budoucí vůdce klanu musíš vědět o Siakhi každou maličkost."
"Dobře, otce."
Ilor kývnul hlavou a jeho dlouhé černé vlasy lehce zaplály ve větru, přemýšlel, co všechno je nutné synovi říci o klanu, o historii či o nějakých tradicích.
"Sídlo klanu Siakhi leží v centru Kasai, poblíž srdce vesnice. Tak, abychom měli Hikariho pod dohledem. Navíc náš klan spolupracuje s členy KO, kteří se snaží eliminovat špatné rozhodnutí našeho Hikariho. Klan Siakhi se vždycky snažil chránit naší vesnici a ovlivňovat Hikariho, aby vykonal správné rozhodnutí." opáčil tišším hlasem k synovi, když konečně došli k mohutnému sídlu, k domu patřící rodině Siakhi.
Aren se zadíval na hlavní dveře, které spíše připomínaly bránu. Jeho však zaujaly ornamenty vlků, které byly vyryté do tmavého dřeva. I po vstoupení do sídla si Aren všímal symbolů nesoucí znak vlka. Byly to malby na stěnách, rytiny na podlaze, tkané koberce poseté vlky nebo i svícny nesoucí svíčky byly ozdobené vlkem. Chlapec sice měl vlky rád, ale tohle místo se mu vůbec nezamlouvalo. Většina oken byla zatažených, a proto v celém sídle byla tma, kterou rozráželo jen světlo svíček na chodbách. Navíc Aren tížilo podivné dusno skoro, až zatuchlo hnijící plísně, bylo to skoro jako kdyby dům celý tu už stál předlouhou dobu a celý nyní hnil. Arenovi se z toho podivného zápachu zvedl žaludek, těžce si odkašlal a bolestně zakňučel. Bylo to jak kdyby mu cosi svíralo žaludek, z toho místa mu bylo natolik špatně, že by nejraději zmizel pryč, ale musel poslušně jít za otcem, který se už vydal po schodišti někam do dalšího patra.
"Vezmu tě do knihovny, kde jsou nejdůležitější svitky našeho klanu." oznámil Ilor jen informativně synovi.
"Ha-had," oznámil Aren hekavým hlasem, protože si držel ruku před ústy. Udělal několik rychlých kroků a rukou se zapřel o zábradlí schodiště, když najednou ucítil odpudivou vrstvu prachu. Bylo to jako kdyby ten prach už tam zel několik let. Bylo to jako kdyby ten prach co měl Aren na ruce, ho najednou začal požírat.
"Fuj!" zabručel naštvaně Aren a zatřásl rukou, aby ze sebe ten prach dostal. Nešlo to však dolů! Jako kdyby se prach na ruku nalepil!
"Emmm," nyní však zakňučel a druhou rukou se snažil ze sebe dostat prach. To co se snažil udělat bylo ještě horší, prach se najednou rozlétnul všude a Aren začal neutišeně kýchat.
"ARENE!" ozval se najednou otcův hlas, Ilor který předtím pokračoval do knihovny se vrátil nazpět ke schodišti, když zjistil, že jeho syn za ním není.
"Co tady děláš?!" zavrčel podrážděně na Arena, když ho našel, jak stojí uprostřed schodiště.
Aren lehce vypoulil oči na otce "Já...já jsem," začal chlapec něco mumlat. Nevěděl co má otci říct.
"Měl jsi jít se mnou! Nedivím se, že Kasumi - sama je na tebe tak přísná, když ani nedokážeš pochopit nejjednodušší věci!"
Chlapec byl v šoku, proč na něj najednou otec tak vystartoval a to je kvůli takové prkotině.
"Já...gomene otče,"
"Tady nestačí žádné gomene! Ty se musíš naučit DISCIPLÍNĚ!" skoro až zařval Ilor na svého syna, který se sklopenýma očima zíral k zemi. Nechápal, proč se otec na něj najednou tak zlobil. Vlastně to nechápal nikdy, stávalo se častěji, že se naštval na Arena a začal mu něco vyčítat.
Ale vždyť teď se nic nestalo, Aren sklopil hlavu co nejvíce k zemi a šouravým krokem došel k otci, který si odfrknul a pak bez dalšího slova zamířil chodbou. Chlapec tedy přidal do kroku, aby se neustále držel za otcem, potupně však neustále zíral na dřevenou podlahu domu, která při každém kroku zaskřípala a někdy i zavrzala.
"Dobře, tedy." poznamenal Ilor s pokývnutím a roztáhnul na černém dřevěném stole obrovský svitek na, kterém bylo vypsáno mnoho jmen. Aren se natisknul blíž ke stolu a zadíval se na jména osob, které zde byly vypsány. On sám byl skoro až ve spodním rohu pravé strany.
"Tohle je rodokmen naší rodiny. Jsou zde vypsáni všichni členové našeho vznešeného klanu Siakhi a společně s nimi jsou zde zaznamenáni jejich vlci."
Arenovi oči se lehce zalesknuly, když přejel pohledem po svitku, v jisté části totiž byl pyšný na to, že patří do klanu Siakhi i když ona druhá část klan zase zavrhovala. Pro maličkého chlapce však byla velká čest vědět, že on je něčím důležitým pro rodinu.
"Ukážu ti další svitky, které zde v knihovně nalezneš." stočil Ilor svitek a zamířil s ní k jedné z vysokých polic z, které sundal dalších několik svitků a tyto svitky položil na stůl před Arena.
"Obsahují nejrůznější informace o našem klanu. Částečně o vzniku, o našich schopnostech, ale i rozložení rodiny. Tyto svitky jsou však tajné a jen členové klanu z nich mohou číst." obeznámil Ilor svého syna s touto podmínkou a přitom se na něj lehce zlostně zadíval.
"To co si v nich přečteš, patří jen tobě, ale chci, aby sis je přečetl, protože jako budoucí velitel klanu musíš znát historii naší rodiny. Navíc Kasumi - sama to jistě bude také po tobě dožadovat." dodal a rázně pokývnul hlavou.
"Ha-Hai, otče." ihned opáčil Aren k Ilorovi, aby ho ujistil, že chápe.
"Dobře." opět kývnul Ilor hlavou "Na okamžik tě tu nechám a ty si projdi ty svitky."
Aren raději ihned začala kýváním černé hlavy ujišťovat otce, že chápe jeho pokyny.
"Zůstaneš, ale tady a nikam jinam nepůjdeš." nakázal mu ještě Ilor než se konečně vzdálil a zmizel mezi vysokými policemi knihovny.
Ledově modré oči Arena však ještě nějaký okamžik nedůvěřivě zíraly na ono místo kam otec šel, než svůj pohled stočil k prvnímu svitku. Velmi pomaličku ho roztáhnul na desce stolu a přelétnul první slova, které tam byly napsané.
Klan Siakhi je jedním ze starších klanů.
"Jeden ze starších klanu Kasai." tiše si pro sebe chlapec zopakoval, aby si onu informaci lépe zapamatoval. A poté se opět začetl do svitku.
Nepatří sice k nejstarším klanům, ale dokázal si vytvořit osobitý názor na politiku. Dlouho neměli žádnou specializaci...
"I když patří mezi starší tak není nejstarší." trochu udiveně zabrblal. "Ale vždycky měl klan osobitý názor na politiku. Bohužel však chyběla specializace."
Netrvalo však dlouho a počali žárlit na ostatní klany.
Potřebovali být silnější...
"Žárlili na všechny ostatní klany v Kasai." horentně přejížděl modrýma očima po svitku a četl další řádky onoho textu.
Překáželi jim všechny klany, neměli je rádi, kdyby mohli nejspíše by se je všechny pokusili vyvraždit, ale naštěstí měli dostatek zdravého rozumu, aby nespáchali jistou sebevraždu.
"Klany...klany Kasai. Které to vlastně jsou." oprostil se na okamžik Aren od textu a zahleděl se někam mimo. On sám však si nemohl vzpomenout ani ne jeden klan v Kasai.
Po dvacet let se snažili vytvořit neporazitelnou zbraň… Perfektního Shinobiho, který by nesl jméno Siakhi.
"A poté po dvaceti letech se jim to povedlo. Ale?" Aren trochu nechápal všechny ty slova, které ve svitku stály, přeci on sám byl ještě malé dítě, které nedokázalo vše pochopit.
Nespokojeně si něco zabručel a zahleděl se na další část svitku, když se po jeho pravici někdo objevil.
"Otče já," hlesnul černovlasý mladík a pomaličku zvednul ledově modré oči k osobě v domnění, že se navrátil k němu otec, ale nebyl to on.
"Shinza - Ojiisan!" rychle se Aren opravil, když se jeho oči zadívaly na černovlasého muže se statnými rysy jak v obličeji, ale i mohutným tělem.

Dědeček Arena, otec Ilora

shinzui.blog.cz

Shinzaburo Siakhi


"Arene." poznamenal chlapcův dědeček a sjel Arena dlouhým pronikavým pohledem.
Mladík jen vyčkával a trochu napnutě dědečka pozoroval. Narozdíl od jeho babičky, Kasumi - sama, měl Aren svého dědu docela i rád, protože občas mu připomínal otcovu lepší stránku.
"Otec tě tu nechal, aby sis osvětlil něco o našem klanu?" otázal se Shinzaburo chlapce, i když znal odpověď.
"Hai," kývnul Aren urychleně hlavou, ale celou dobu lpět na dědovi ledově modrýma očkama.
"To je dobře." lehce se pousmál Shinzaburo i když jeho smích nezněl nějak příjemně, nýbrž dědův hlas byl velmi hrubý skoro až skřípavý.
"Hm," souhlasně něco zabručel Aren a sledoval každý dědův pohyb.
"Je to jednoduché, Ilor - Arene." odfrknul si Shinzaburo a došel okolo stolu k Arenovi.
"Klan Siakhi nebo jak říkám já rodina, patří mezi starší v Kasai. Naše rodina, dříve před schopností spojením s vlky, se snažila o dobré postavení ve vesnici. Každý ze Siakhi se snažil být co nejschopnějším Siakhim. Sice jsme neměli vlky, ale měli jsme schopnost nejsilnějšího elementu a to Katonu, neboli ohně."
Shinzaburo mluvil pomalým, ale bujným hlasem, který Arena zaujal, takže chlapec napnutě poslouchal.
"Až po delší době se nám povedlo uzavřít smlouvu s vlčí rodinou Kaghero. Nebudu ti říkat, jak k tomu došlo, to pro tvoje ouška zatím není. Ale od té doby jsme svázaní s generací této rodiny a oni s námi. Každý nový potomek rodiny, tehdy když se mu na ruce objeví znamení vlka tak je připraven na spojení."
Aren v ten okamžik zatáhnul za svou černou košili a vyhrnul si rukáv, až k pravému předloktí kde bylo ono tetování vlka.
"Toto znamení ti dá sám onen vlk. Před spojením se však objeví prvotní náznak a v ten okamžik se ví, že je Siakhi připraven ke spojení." poznamenal Shinzaburo ihned jak si všimnul chlapcovo počínání.
"Je samozřejmě mnoho jiných věcí, které o Siakhi nevíš. Stejně tak jako o naší historii je toho více, ale prozatím bys s tím neměl zatěžovat svou malou hlavu." položil děda mohutnou dlaň na Arenovu hlavu a prohrábnul jeho havranově černé vlasy.
"Arene." ozvalo se opět, ale tentokrát se mezi policemi knihovny objevil konečně Ilor.
"Otče." ihned hlesnul Aren.
"Ilore."
"Chichioya - sama." pokývnul Ilor ke svému otci stejně jak Shinzaburo pozdravil kývnutím syna.
"Měli bychom jít, Arene." odvrátil Ilor oči od otce k e svému synovi.
"Hai, otče." souhlasil Aren a otočil se k dědovi "Sbohem, Ojiisan."
"Sbohem Arene, třeba se brzy zase uvidíme." podotknul Shinzaburo a vtisknul chlapci do náručí několik svitků se slovy "To jsou klany Kasai, Kasumi se jistě na ně bude ptát."
Po těchto slovech se Shinzaburo jak s Arenem i Ilorem rozloučil a zmizel. Aren se však ještě letmo díval za odcházejícím dědou, který mu někdy dokázal být velmi sympatický. Po chvilce se však připojil k otci a společně zamířili z domu klanu Siakhi.

Ojiisan- dědeček
Chichioya- otec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama