Červenec 2010

3. kapitola

30. července 2010 v 22:52 | Embra a Michiyo

Li

Bělovláska se po dlouhé koupeli dotáhla do své ložnice, která byla vymalovaná extravagantní rudou barvou, a usadila se na okraj prostorné postele. Byla velmi ráda, že Miya dorazila do Tokia a že si tu nebude připadat zase tak sama. Sice ve stejném městě bydlel i její bratr Kiryu, ale pro Mionn byl Kiryu pomaličku už skoro cizí osoba. Moc často ho nevídala a když měla konečně tu možnost, tak se s ním bavila jen o práci.
Lehce si povzdechla, pomaličku vstala a došla k oknu. Její pohled dopadl na skleněnou tabulku, kterou pokrývaly kapky deště.
Bylo to jako tu noc ... Tu noc, kterou si připadala konečně šťastná.

Celá její cesta štěstí, kterou Mionn prošla v určitém období, začala jednoho dne ve fotografickém atelieru, kde se s ním Mionn poprvé setkala. S mužem, který vyplnil z velké části její srdce a dokázal v ní rozpálit vášnivé pocity.

,,Ještě dvě spony a bude to hotové. Máš úžasné vlasy Mionn. Už dlouho jsem nepracovala s takovou kvalitou," pročesávala žena ve středním věku dlouhé bílé lokny, občas šmikla sem tam nůžkami a nakonec je připevnila do rozvlátého účesu, který jí vyčesala na temeni hlavy. Přáním fotografa bylo odkrytí jejího krku a zdůraznění obličeje, ačkoliv při focení spodního prádla šlo spíše o ten spodek.
"Děkuji." hlesla bělovláska a zadívala se do zrcadla před sebou. Její obličej pohrával štěstím, Mionn se konečně povedlo vybojovat si místo na focení luxusního spodního prádla.
Někde uvnitř možná byla trochu nesvá, protože na tomhle focení záležel další posun její kariéry a navíc nikdy nestála jen tak skoro nahá před objektivem. Možná ještě více jí děsilo to, že má fotit prádlo s dalším modelem, který s ní vytvoří pár.
I když na druhou stranu se ve skvostném a dost sexistickém prádelku cítila jako bohyně a byla ochotná do tohoto focení dát cokoliv.

,,Tak kde to tvázne?! Shiryo, pust jí sem už konečně! Potřebuju fotit!" Ozval se okamžik na to křik z ateliéru. Značně netrpělivý a excentricky vypadající muž s cigaretou v koutku rtů neustále seřizoval nespočet fotaparátů, které se povalovaly všude kolem. Nevěděl, koho to vlastně bude fotit, alespoň co se týkalo dámské polovičky, to na jeho nervozitě jenom přidávalo. Neměl rád překvapení a nestál o nějakou vyjevenou holku, které bude muset neustále říkat, aby se usmívala na objektiv a držela hlavu nahoře.
,,Už jde, Nobu! Dej si cigaretu a neotravuj!" Houkla na něho Shiryo zpoza rohu, za kterou měla své kosmetické stolky a protočila s povzdechnutím oči. Její šéf byl příšerný, pokud šlo o čekání, jako fotograf byl ale jeden z nejlepších.
Stočila pohled k nachystané Mionn, oblečené jen v průhledném župánku, obdařila jí přitom příjemným úsměvem.
,,Tak, jsi a zůstaň v klidu. Nobu je sice nervák, ale s jeho fotkami tě skoro nikde neodmítnou," mrkla povzbudivě na ní.
"Děkuji," hlesla ještě jednou Mionn a seskočila ze židle, na které seděla. Ihned poté zamířila do ateliéru k fotografovi.
Přišlo jí podivné, že její partner na focení tu ještě nebyl, ale nechalo to být. Třeba si na něm pak fotograf smlsne a aspoň se nebude vozit po ní.
,,Postav se na plac a snaž se uvolnit. Křečovité modelky jsou na nic," zabručel k ní Nobu, aniž by na ní vůbec pohlédl. Právě se zabral do studování jednoho ze svých oblíbených fotoaparátů, a tak sotva vnímal, že byl někdo v místnosti s ním.
Mionn pokývla hlavou a postavila se na místo před objektivy. Vlastně si připadala docela dobře... Možná až moc. Vždycky se ráda fotila, a tak ,když teď stále v centru zájmu tolika foťáků, si připadala dobře. Byla uvoněná a navíc měla na tváři nenucený, ale příjemný úsměv.
Nobu k ní po chvíli konečně zvedl oči. To, co uviděl před sebou, ho však překvapilo.
Viděl a nafotil toho už spousty, stejně tak čekal, že mu z agentury pošlou něco pořádného ... Mionn byla však terno.
Nobu měl vždy rád neotřelost a něco nového, zástupy stejně vypadajících dívek ho ubíjely, na Mionn ale nebylo podobného zhola nic. Byla jinak stavěná, měla nádherný obličej a díky bělostným vlasům skutečně vynikala. Nobu mohl s naprostým klidem říci, že jí byl uchvácený, právě proto odložil foťák do strany a vykročil přímo k ní. Pomalými kroky jí pak začal kolem dokola obcházet a prohlížet si jí ze všech stran.

Tak tohle bych vážně nečekal ..." Zastavil se nakonec naproti ní, světle hnědé oči upřel do jejích.
,,Agentura se pro jednou zase vytáhla," pokývnul hlavou uznale do strany, volnými kroky se vrátil na svojí pozici a chopil se jednoho přístroje. Objektivem namířil přímo na Mionn.
,,Tak mi ukaž, co v tobě je ..."
"Arigato, shishou." Zdvořile kývla Mionn.
Na výzvu fotografa Mionn reagovala přirozeným úsměvem, který pokračoval i po zbytek další focení, i když bělovláska dokázala namísto roztomilého úsměvu vykouzlit zákeřný nebo svůdný, skoro až sexistický pohled, kterému by podlehl nejeden muž.
Její pohyby a pózy byly neotřelé, ale elegantní a protože to přeci jen bylo trochu lehčí prádlo, Mionn nezapomněla na vášnivost, dravost a sexualitu, která byla cítit z jejího vystupování před fotoaparátem. Nobu z ní byl naprosto nadšený.
Už dlouhou dobu neměl před objektivem tak kvalitní modelku, jakou byla právě Mionn. Při jejím focení se dostal do takového zápalu, že dokonce zapomněl kouřit, což bylo velkou němou poklonou, o které věděla jen přihlížející Shiryo. Nevzpomněl si ani na čas a fakt, že Li tam měl už dávno být.

,,Skvěle, Mionn. Jsi vážně úžasná," zadíval se Nobu na display svého foťáku, kam udělal nejméně dvoustou fotku během půl hodiny.
,,Teď si chvíli odpočiň, proberu zatím, co jsme nafotili a nepovedené fotky smažu," zamával na ní rukou v lehkém gestu zaujatý překlikáváním fotek prozatím jen digitální formy. Neodtrhlo ho od toho ani prásknutí dveří s několika klapavými kroky, s čímž se v ateliéru objevil poměrně vysoký, štíhlý a povýšeně vyhlížející mladík s havraními vlasy i oči.
"Dobře," kývla Mionn hlavou, sáhla po svém župánku, který předtím měla, a přetáhla si ho přes ramena. Až teprve po chvilce si povšimnula onoho dobře vypadajícího mladíka, který se tam objevil. Mionn ho znala, ne osobně, ale z modních časopisů a přehlídek. Byl to jeden z předních špičkových modelů, které Mionn obdivovala, ale neměla nutkání k němu přiskočit a hned ho obletovat jako poblázněná fanynka. Raději zamířila ke stoličce, na kterou se usadila a rukou hrábla po vodě, aby se mohla napít.
Mladík si jí však téměř kamžitě všiml.
Jakmile se k ní dostal, jeho pohled. pomalým pohybem očí jí se zájmem celou přejel a v obličeji se mu roztáhlo mírné pousmání. Udělal další dva dlouhé kroky, s čímž se zastavil jen kousek od ní.
,,To s tebou tu mám ... fotit ... ? Vědět to předtím, přišel bych snad i dřív ..." Sjel celou Mionn ještě jednou pohledem, tentokrát z větší blízkosti. Líbila se mu, nevypadala tak tuctově jako většina holek, se kterými občas musel fotit. Tahle se mu ale dost zamlouvala, což bylo poznat na i na jeho zajiskření v oku.
"Ohayo," hlesla Mionn a pokývla hlavou, nechávala si však odtažitý tón v hlase. Nechtěla, aby si vedle něho připadala jako podřadná modelka.
,,Hmmm ... Studená. Aspoň nějaký kloudný rozdíl od všech těch pipin," pokývl Li spkojeně hlavou, v obličeji mu neustále pohrávalo letmé pousmání, které pro většinu dívek působila sexy rošťáckým dojmem.
,,Buď budeš profesionálka nebo chladná potvora. To je příjemný dárek od agentury," prohodil k Mionn s určitým podtextem, bez dalšího rozvádění do detailů ze sebe však stáhnul koženou bundu a s přehozením přes rameno zamířil za stěnu, aby se svěřil do péče už čekající Shiryo. Před zmizením se však ještě krátce na Mionn při otočení podíval.
Až doteď ho dnešní focení vůbec nezajímalo, v tenhle moment ale neznal nic, co by ho odtamtud dostalo dřív než po skončení focení.
Bělovláska na to nic neřekla a jen mlčela, na chvilku i sklopila hlavu k zemi a jen vyčkávala.
"Kso, ten mi tak ještě chyběl. Neustále do mě bude rýpat." Poznamenala Mionn pro sebe a lehce si oddechla.
Ale bylo už třeba přežít focení, a pak se od toho náfuky vzdálí a už ho třeba nikdy na živo nepotká.
Seskočila ze stoličky a vyčkávala do té doby, než se Li nebo fotograf nevrátí.
Za půl hodiny už všichni stáli přichystaní na place.

,,Dobře, vy dva. Teď si k sobě stoupněte a ukažte mi pořádný zamilovaný pár. Chci vidět lásku, vášeň, dravoust, touhu i zlost a majetnickost! Všechno, co do správně živočišného vztahu a sexu patří!" Ukázal Nobu na oba své modely energicky prstem, urychleně se pak chopil foťáku a postavil na ně hledáček.
,,Tak dělejte! Dokažte, že za ty peníze stojíte!" Netrpělivě je popohnal. Li se nad jeho pokyny ušklíbl, bez mrknutí oka však sáhl po Mionn a za pas si jí jediným tahem přimáčknul přímo na sebe. Upřeně se jí přitom zadíval do očí.
,,Uvidíme, jaká dračice umíš být ..." Promluvil k ní tiše s jistou melodičností v hlase.
Mionn zvedla ke svému partnerovi oči a lehce na něj zavrčela. Nelíbilo se jí, že na ní takhle sahal bez jejího souhlasu, ale bylo to jen krátké zavrčení, kterým Mionn chtěla naznačit, ať si na ní dává pozor. Ihned se však natiskla k Limu a lehce sadisticky a možná i vášnivě ho hlodla. V očích se jí značil potutelný výraz.
Limu se v obličeji zobrazil zákeřný pohled, její kousnutí bral jako výzvu k provokacím. Po celu dobu jejich pózování se tak nepřestával kolem Mionn motat, dráždit jí nejrůzněji mířenými doteky a sledovat ji s neskrývaným zaujetím. Pro zasvěceného to tak mohlo svým způsobem připomínat jakýsi boj, Nobu byl však nadmíru spokojený.
Pobíhal kolem nich, v rukách se mu střídaly nejrůznější fotoaparáty a fotil je ze všech nejmožnějších úhlů i stran. Jediná Shiryo, která postávala stranou od nich, se celým tím divadlem nadmíru bavila.
Už si zvykla, že Li je temperamentní a nevynechá příležitost, aby mohl někoho vyprovokovat nebo svádět, to jí šlo ale spíše na nervy. Neměla ráda promiskuitní lidi, ke všemu Li byl značně arogantní, ačkoliv nebyl zlý a uměl být k lidem pozorný. Měla tak k němu spíše osobní averzi za to, kolik dívek dokázal svým provokováním rozplakat.
Po chvilce Mionn už ani nebrala Liho útoky nějak vážně a možná ve skrytu duše se tím i bavila, jak se jí neustále snažil vyprovokovat. Oplácela mu jeho jízlivosti, ale přitom se snažila udžet profesionální postoj a odstup. Její pózy byly ještě lepší než předtím, stejně jako její výraz v obličeji. Ona sama byla nadmíru spokojená s focením a když jim Nobu oznámil konec, tak si Mionn lehce oddychla, ale děkovala i za takovou šanci jako bylo její první focení.

S posledním cvaknutím foťáku přeběhl po Liho obličeji i poslední jízlivý úšklebek. Jakmile bylo po focení, jakoby náhle ztratil zájem nebo to celé bylo jen hrané kvůli focení a on se bez jediného slova či pozastavení odebral ke kosmetickému stolku za záštitou, kde se začal sám odličovat. Neměl rád příliš make-upu v obličeji, který mu tam vždy kvůli focení naplácali, pokaždé si ho tak hned potom šel sám setřít. O to, co dělá Mionn, nejevil sebemenší známku zvědavosti.
Bělovláska zamířila ke svým věcem a poměrně rychle se začala oblékat do svého oblečení. Neměla důvod, proč na něco čekat, a docela se tešila domů do teplé vody.
"Arigato Nobu - sama, arigato Shiryo - sama." Poděkovala s poklonou zdvořile, s úsměvem se s nimi rozloučila a co nejrychleji zmizela z atelieru. Ani neviděla důvod, proč se loučit s Liem. On jí ani nepozdravil, a tak nečekala ani to, že by se s ní rozloučil.
Sotva se však dostala ven na chodník, něčí dlaň na jejím lokti jí zastavila.
,,Kam tak spěcháš, hm? Obvykle se po focení ještě zůstává v ateliéru a vybírají se ty nejlepší kousky," ozval se jí hned vedle ucha Li, když se k ní sklonil.
"To dělají jen velké hvězdy, že kecají fotografům do jejich práce. A já mezi takové hvězdy nepatřím." Trhla sebou Mionn, aby se dostala dál od Liho.
"Takže sbohem," poznamenala a pokračovala dál po chodníku směrem k metru.
Li jí však několika dlouhými kroky poměrně snadno dohnal. Pozvolna se jí přiřadil po boku a kráčel vedle ní.
,,A nepatříš ani mezi hvězdy, co jezdí autem, hm?" Stočil k ní do koutku očí panenky.
Natočila hlavu k Limu.
"Jestli se chceš posmívat, tak vypadni, než ti natáhnu jednu ránu." Sladce podotknula Mionn a pousmála se na něj, i když to byla jen její jízlivost. Přidala lehce do kroku a doufala, že Li už zmizí.
,,Mňau ..." Oplatil jí Li s pobaveným výrazem ve tváři její jízlivost, stejným způsobem jako předtím jí přitom dohnal.
,,Ty máš ale naspěch. Někdo tě snad doma čeká?" Otázal se až s překvapivě neskrývaným zájmem.
"Ne, doma mě čeká jen teplá koupel a pak měkká a prostorná postel." Podotkla bělovláska a lehce si zívla.
"I kdybych čekala, tobě do toho nic není." Dloubla do něj prstem a začala pomaličku scházet chodiště do metra.
Li jí však už na druhém schodě zastavil stejně tak jako předtím.
,,Jestli to na tebe není moc nóbl, svezu tě. Parkuju hned před ateliérem," pohodil hlavou někam za sebe.
Zastavila se a zadívala se na Lina.
Nevěděla proč, ale pomaličku pokývla hlavou.
"Dobře," hlesla a opět si zívla. Možná to bylo vyčerpáním, že Mionn souhlasila, aby jí Li odvezl.
,,Hmm ... Nakonec nebudeš tak nevrlá," přejel mu po obličeji krátký, potěšený úsměv. S ladným otočením na prvním schodě se otočil ke schodišti zády a nastavil Mionn ruku jako gentlamanské gesto. Sám to ale bral jako něco, co dělával dost často, pokud byl ve společnosti.
,,To mi ale budeš muset říct, kde bydlíš ..." Otočil na ní svůj obličej, když vykročil nazpátky.

Mionn si tehdy nechtěla připustit, že v ní Li zanechal nějaké známky pocitů, ale i když se přesvědčovala o tom, že jí příjde nafintěný a hlavně jako strašný idiot, tak na něj nedokázala zapomenout. Myslela na něj každý den, neustále ...
A konečně se jí po dvou měsících naskytla příležitost ho opět vidět. Čím více Mionn a Li byli spolu, tím více bělovláska cítila jakousi vášeň toho muže mít a i když jí Li opětoval maličkými dárečkami a jinými pozornostmi, tak ho odmítala až do jednoho večera, kdy svolila a pozvala ho k sobě do bytu.

Tehdejšího večera se konala jedna z nejvýznamějších modních přehlídek, kterých si Mionn účastila a k její radosti, ale i částečné nespokojenosti, se na té přehlídce objevil i Li, který byl největší hvězdou večera, zvláště ze strany žen.
Bělovláska se to sice snažila dusit v sobě, ale nelíbilo se jí, jak se každá dívka lepila na Liho a vyprávěla ostatním, jak ho neskonale miluje a že brzy právě ona bude jeho přítelkyní. Právě tohle stupidní tlachání ostatních modelek Mionn vytáčelo! I přes to se snažila chovat jako profesionálka a po celý večer si Liho ani nevšimla, vyhýbala se mu a ani se na něj nedívala. To však bylo složité, když se několikrát objevil na molu hned vedle ní.
Teprve až po skončení show se Mionn začala o Liho zajímat. Poměrně dobře se s ním dalo mluvit, nebo to tak Mionn přišlo. Jejich rozhovor by však byl možná o něco uvolněnější, kdyby pořád okolo Liho nestál zástup fanynek, a tak se Mionn rozhodla pozvat Liho domů.

Ani nevěděla, jak rychle utekla cesta z místa konání modní přehlídky k ní domů. Mlčky došla až ke svému bytu, otevřela dveře a stoupla si na stranu s vybídnutím Liho, aby vstoupil. Černovlasý mladík vstoupil bez jediného zaváhání.
Hned u dveří se vzul a bez vyzvání pokračoval dál do bytu, dokud nenarazil na obývací pokoj, kde se automaticky svezl na pohodlnou pohovku. Černými oči si pak pomalu prohlédl celou místnost.
,,To není špatné. Máš docela vkus," poznamenal pochvalně k Mionn a dlaní poplácal vedle sebe, když se objevila poblíž. Bělovláska lehce děkovně pokývla hlavou a zadívala se na Liho.
"Dáš? Dáš si něco k pití?" Otázala se ho a přešla z obývacího pokoje do kuchyně.
,,Jestli máš červené víno, nepohrdnu," pokývl Li hlavou a spokojeně se na pohovce rozvalil.
"Jistě," kývla Mionn hlavou, i když spíše pro sebe, a vzala lahev vína a dvě skleničky.
,,Trvalo ti dost dlouho, než ses odhodlala mě sem pustit," houkl Li směrem ke kuchyni s pobaveným úsměvem ve tváři. Mionn jeho poznámku o pozvání jen tak přešla a raději mu nalila červené víno.
"Tys mě třeba nikdy k sobě nepozval." Opáčila a nalila i sobě.
Li se automaticky natáhl po skleničce, po obličeji mu přitom přeběhl tajemný úsměv.
,,A by jsi přišla, kdybych tě pozval?" Zeptal se se zájmem.
"Až to zkusíš, tak dostaneš svou odpověď." Spokojeně se Mionn opřela o pohodlnou sedačku a napila se lehce vína.
Dnešní přehlídka byla úžasná a v Mionn doznívaly ještě všechny ty euforické pocity toho, že se jí vydařilo dostat se právě do tak uznávané společnosti. Li se nad její odpovědí lehce poušklíbl, opřel se zády o pohovku a krátce se napil.
,,Tak dobrá. Ráno odlétám kvůli focení, vrátím se příští týden. Takže v sobotu večer večeře u mne?" Nabídl Mionn jen tak.
"Em? V sobotu?" Zamyslela se Mionn a zadívala se na svou sklenku.
"V sobotu mám s Miwako fotit nějakou kolekci šperků a nevím, jak dlouho se tam zdržím," hlesla.
,,Neučil jsem hodinu," poznamenal Li s potměšilým úsměvem.
,,Přijít můžeš kdykoliv. Nechodím spát brzy."
"Hm," prohrábla si pramen bílých vlasů, který jí spadal přes rameno.
"Přijdu tedy, ale nevím, kdy to bude." Kývla hlavou a usrkla trochu vína. Li se spokojeným úsměvem přikývl na souhlas.
,,Fajn. Když máme tohle za sebou ..." Odložil prázdnou sklenku na stolek před ním a s nahnutím k Mionn si jí jediným pohybem přitáhl blíž. ,,Můžeme se věnovat příjemnějším věcem."
Černými oči přejel po jejím hezkém obličeji, ruce ale stále nechával na jejích bocích, za které si jí nakonec vytáhl až na klín.
,,Nebo má naše princezna nějaké protesty?"
"Co? Co myslíš?" Vypoulela Mionn na Liho své temně modré oči. Věděla o co asi Limu jde, ale onen dotaz z ní vypadl dříve, než se mohla nad tím zamyslet.
,,Hm ... Ale nic," zakroutil Li lehce hlavou a rozhlédl se krátce po místnosti. Následně své paže obtočil pevně kolem těla Mionn a vytáhl se i s ní na nohy.
,,Kde tu máš ložnici?"
"Tam," ukázala Mionn prstem ke dveřím, ale až po chvíli se zeptala: "Proč? Proč vlastně?"
Li se nad její otázkou pobaveně zasmál, vykročil přitom okamžitě směrem, který mu ukázala.

,,Jsi vážně tak naivní, nebo to jen tak děláš, protože to umí zapůsobit se tvojí vizáží?" Otázal se jí, když i s ní dopadl na prostornou postel a na lokti se zapřel nad ní.
"Já nejsem naivní, baka." Rozčílila se Mionn automaticky a dloubla do něho.
,,Když to říkáš ..." Odpověděl Li s pobaveným úsměvem. V těsném okamžiku poté se však jeho rty dotkly Mionnina hebkého krku, po kterém lehce sjely. Mionn se po Liho útoku lehce otřásla.
"Nejsem naivní," poznamenala po chvilce, její hlas už však nebyl tak rázný a pevný, ale stejně jako ona se mírně třásl.
,,Hmm ..." Broukl Li pouze na odpověď, dvěma prsty poodhrnul šaty z jejího ramene a klouzal svými rty dále po jejím těle.
"Em... Li," zachvěla se Mionn o něco znatelněji. "Tohle, tohle bychom ale neměli."
,,Ne," zvedl Li hlavu od její klíční kosti a dlaní jí překryl rty.
,,Tohle bychom neměli," poznamenal na její protesty, pomalu pak sjel dlaní z její pusy a dříve, než by snad mohla vyloudit další námitky, jí skrz rty prošel svým jazykem ve vášnivém polibku. Volnou paži přitom podstrčil pod ní a s prudkým přetočením se na posteli si vyměnil s Mionn pozice. Okamžitě se však vytáhl do sedu k ní, rukou jí pevně sevřel na svém klíně a druhou prohrábl dlouhé, bělostné vlasy, mezi které vjel prsty.
"Em," zahučela Mionn a jen zatřepala lehce hlavou na protest.
Nemohla skoro nic, Li jí držel pevně, alespoň tedy svými dlaněmi zatlačila na jeho hruď, aby ho dostalo od sebe.
Li o něco povolil své sevření, aby se mohla odtáhnout na vzdálenost několika málo centimetrů, v obličeji mu však pohrával rozdivočený výraz.
,,Copak, princezno. Snad se mě nebojíš?" Přejel jí hřbetem prstů lehce přes vlasy, které rámovaly její obličej, pokračoval s nimi přes látku rudých šatů až ke stehni, po kterém jí dlaní pohladil a důrazně jej stiskl.
"Tohle, ale-" začala Mionn odporovat, po okmažiku se však zarazila.
"Nebojím! Proč bych se tě měla bát, takového baka jako jsi ty!" Opáčila rázně.
,,To já nevím ..." Odpověděl Li s potutelným tónem v hlase, pomalu vysunul svou dlaň po jejím stehně a vyhrnul jí tak šaty až nad zadeček.
,,Možná proto, že jsi ve skutečnosti krotká jako beránek," odpověděl, když Mionn velmi rychle přehodil pod sebe a vzepřel se na jedné ruce vedle ní. Jeho ruka se však znovu proplížila pod její šaty, prsty objel po okraji krajkové látky kalhotek a se zatáhnutím mu zůstaly po krátké chvilce v ruce.
,,Hmm ... Pěkné," poznamenal Li, když si černý kousek prádélka prohlédl. Se zahozením vedle sebe se pak přetočil nad Mionn a natiskl se k ní celým svým tělem.
"Hh! Copak si myslíš, že si můžeš dělat s každým, co se ti zlíbí?!" Vstřelila Mionn Limu facku.
"Em," skousla si ihned spodní ret a snažila se nedat najevo, že to, jak se Li k ní tiskne, v ní vyvolává bouřlivé emoce, které otřásají celým jejím tělem.
,,A ty myslíš, že nemůžu, když mi v tom ti druzí neodporují?" Odpověděl jí Li otázkou a rukou jí pohladil p ostehně až k nahému zadečku.
"Ale," namítla Mionn a zadívala se na Liho.
Co mu vlastně chtěla říci? Čím chtěla oponovat? Li se jí velmi líbil a možná, že k němu i něco silného cítila, i když si to nechtěla připustit.
,,No?" Pobídnul jí Li k výmluvě, ačkoliv tušil, že už nemá co více dodat. S úsměvem se proto sklonil k jejímu krku, na kterém jí horce počal líbat a vášnivě kousat. Jeho ruka přitom postupně po jejím zadečku sklouzla zpět ke stehnu a z něho až do jejího nahého klína. Bělovláska jen rozechvěle vzdychla. Dotyky Liho jí rozpalovaly, snažila se však ony tlumené vzdychy mírnit.
Li přitom pokračoval v na něho docela pomalém, ale vášnivém mazlení s Mionn. V okamžiku, kdy ale vycítil správnou situaci, které nebránil už žádný odpor z její strany, vysvlékl sebe i Mionn ze šatů a se zkousnutím jejího spodního rtu do ní ladným pohybem těla vnikl. Okamžitě tak jeho tělo nabralo rytmický pohyb přírazů, při kterých se celým tělem otíral o její. Netrvalo dlouho a Mionn už nedokázala v sobě udusit tlumené vzdychání. Ložnicí se tedy rozneslo několik hlasitějších vzdychů. Bělovláska však neodolala a rukou přejela Limu po zádech a spokojeně se k němu ještě blíže přitiskla. Liho spokojený, téměř až vítězný úsměv se ztratil v polibcích, kterými sjížděl po Mionnině těle. Společně s jejími vzdechy přitom přidával na intenzitě i rychlosti, než i jeho dech se výrazně zrychlil a tělo se naplo v krátké, ale slastné křeči značící vyvrcholení.
Ony silné emoce vyvolané počínám Liho se vyhrotily do expoleze, která proletěla i Mionniným tělem a bělovláska silně vzdychla. Raději tedy čapla polštář, kterým si zakryla narůžovělý obličej.
Její tělo se slastně napnulo, po okamžiku však Mionn cítila příjemný pocit, který pulzoval jejím celým tělem. I přesto jí nedal Li chvíli klid.
Stále po jejím těle přejížděl dlaněmi, líbal jí a otíral se o ní v nepřestávajícím vášnivém rozbouření.

Netrvalo však nijak dlouho a její štěstí se velmi rychle rozplynulo.

Cinkot skleniček, veselý smích, radost z úspěchu. Mionn si však nepřipadala šťastná, spíše naopak. Připadala si jen jako stín za Shio, která se stala hvězdou večera a Mionn oproti ní vypadala jen jako obyčejná nicka. Bělovláska tiše stála v koutu sálu, ve kterém se bujně oslavovalo a tančilo. Ona jen mlčela a zírala na prázdnou skleničku.
Její temně modré oči se zahleděly do davu, hledala Liho. Potřebovala ho právě nyní u sebe, aby jí pomohl a podpořil, ale byl s nějakým kamarádíčkem u baru. Nebo Mionn si myslela, že právě tam je.
Těžce si oddechla a prošla davem lidí, chtěla se na chvilku stáhnout někam do ústraní. Zamířila tedy chodbou domu, když najednou zaslechla podivné zvuky.
Mionn lehce pohodila hlavou do strany, ale nedalo jí nejít dál. Zajímalo jí, co je to za podivné zvuky.
Konečně našla místnost, ze které vzdychání vycházelo. Bělovláska lehce dloubla do dveří než je pootevřela a zadívala se na pár, který si užíval na kulečníkovém stole. Nechtěla být nějak vlezlá a ani nechtěla šmírovat, ale přeci jen byla trochu přiopilá. Černovlasý, vysoký mladík, který stál ke dveřím zády, byl právě skloněný ke své partnerce na kulečníkovém stole. Bílou košili měl rozeplou, visela mu tak volně na ramenech a černé kalhoty byly o něco povolené, takže mu sklouzávaly po rozkročených nohách o něco níže.
V okamžik, kdy se dveře více pootevřely, si vytáhl svou partnerku do sedu, obtočil kolem jejího pasu jednu ruku a zakousl se jí do krku. Z úst černovlásky unikl tlumený vzdech, její hnědé oči se o trochu zvedly a zadívaly se ke dveřím, kde se objevila Mionn. V obličeji se jí objevil sobecký, vítězný úsměv.
,,Ale ... Zdá se, že máme návštěvu, Li ..." Poznamenala Shi ke svému partnerovi, který se částečně narovnal a natočil hlavu směrem ke dveřím.
,,Mionn?" Povytáhl mírně obočí, zůstával však ve stále stejné pozici. V jeho obličej ise nejevil ani výraz překvapení, tvářil se nadmíru spokojeně.
,,Chceš se přidat?" Trhl hlavou směrme ke Shi. Ta si opřela jednu ruku o Liho rameno a s jízlivým úsměvem zabodla do Mionn oči.
"Li?" Spíše jen tiše šeptla Mionn a nevěřícně zírala na svého přítele s tou mrchou Shio. Nevěděla, co říci či udělat, stála jak kámen na místě a zírala na ty dva.
Po obličeji Shio přeběhl nepěkný úšklebek.
,,Je nějaká vyděšená. To je taková i v posteli, Li?" Sjela očima k mladíkovi stojícímu u ní a prsty mu prohrábla vlasy. Li si jejího popichovaní ale nevšímal.
,,Copak, princezno? Potřebovala jsi něco?" Odtáhl se částečně od Shio a natočil se více k Mionn.
"Li?" Sjela slza Mionn po tváři. Nechtěla však brečet, ani Liho bít. Vlastně nevěděla, co by měla dělat. Byla jako omámená. Černovlasý letmo povytáhl pravé obočí, nakonec si narovnal a zapl kalhoty a udělal několik kroků k ní.
,,Co, princezno? Říkal jsem ti, že nejsem zrovna věrný," zajel rucemi do kapes a zadíval se s neurčitým, až odtažitým výrazem ve tváři na Mionn.
"Proč?" Zajela Mionn pohledem k Shio.
,,A proč ne?" Odpověděl Li otázkou s lehkým úsměvem.
,,Vyzkoušet se má všechno," natáhl ruku k Mionniným vlasům, trochu se sehl a lehce přivoněl k pramenu, který protáhl mezi prsty.
,,Tak co říkáš ... Nechceš se k nám přidat?" Natočil s vábným úsměvem obličej k Mionn, špičkou nosu se přitom téměř dotýkal její tváře.
Bělovláska nechápal, jak to Li mohl vůbec navrhnout. Jak, jak to mohl vůbec udělat.
"Nikdy." Šeptla tiše Mionn, i když to spíše vypadalo jako pohyb rtů bez zvuku.
Jak vůbec mohl se Shio?!
Mionn zúžila temně modré oči, ruce sevřela v pěst.
"NIKDY!" Vrazila Limu pěstí.
"Tak si jdi s ní š*kat ubožáku! Už tě nikdy nechci vidět!" Vycouvala Mionn ze dveří, jen letmo se však podívala po těch dvou. Li si s pohledem ke dveřím přejel prsty po místě, kam dopadla rána Mionn. Vteřinu na to se mu s pošklebkem pověsila kolem krku polonahá Shi, která mu po místě začala rejdit špičkou jazyka jako hyena, která si přebrala svou kořist.

"Jsou to jen vzpomínky," špitla Mionn a sklopila oči k zemi. Navrátila se raději nazpět do své měkké postele a uložila se v ní.
"Už nikdy si nepustím žádného muže k tělu. Už nikdy." Hlesla bělovláska a na chvilku zavřela oči. I když jí Li podvedl s jinou, tak ona na něj nedokázala jen tak zapomenout. Třeba ho nenáviděla, ale jistá část jejího srdce ho neustále milovala...


Nová krev - 6. kapitola

21. července 2010 v 13:34 | Embra a Michiyo
MISE

Život shinobiho není lehký a pokud jde o jeho potomky, je to ještě těžší, když je neustále musí opouštět. Miyu je však žena s neoblomnou zatvrzelostí, proto se na její popud z další mise stane výlet celé rodiny.

V okolí vesnice se udržoval již několik dní větší chlad než obvykle, který předvídal nástup zimy.
Chladný vánek téměř nepřetržitě profukoval zasněženými ulicemi, kde se udržoval led i sních po většinu roku, nyní sahal ale i do částí, kde v jiná roční období nebýval.
Ichigaki se s tlumeným přiražením dveří konečně dostal do příjemného tepla domku, kde na něho již v prvním okamžiku dýchla příjemná rodinná atmostféra. Na okamžik proto zůstal jen stát, přivřel mírně oči a zaposlouchal se. V celém domě panoval převážně klid, pouze z vedlejší místnosti, kde se nacházela kuchyně, vycházely tlumené zvuky znamenající přípravu oběda. Ichigaki si tiše oddechl. Nejraději by takhle trávil spoustu dalších dní, než aby se handrkoval někde na nebezpečných misích, kde musel svůj, ale hlavně život své ženy, vystavovat neustálému nebezpečí.
Pomalu zlatavé oči zase otevřel a v malé chodbě ze sebe otřepal přebytky sněhu, které mu ulpěly na šatech z venku. Dlouhými kroky poté zamířil do kuchyně, kde se beze slov opřel ramenem o stěnu naproti kuchyňské lince, kterou právě Miyu sklízela.
,,Už jsi tu?" Natočila k němu Miyu s mírným překvapením hlavu. Ichigaki lehce pokývnul na souhlas, paže překřížené přes hrudník a neurčitý, až zamyšlený výraz v Miyu vyvolaly tušení, že něco není zcela v pořádku. Odložila proto vlhký hadřík a otočila se na Ichigakiho celá.
,,Stalo se něco?" Přejela manžela zkoumavým pohledem, Ichigaki však pouze zakroutil hlavou a spustil paže volně podél těla.
,,Nic. Dneska ale neměli moc dobrou náladu," promluvil konečně, když přešel přes kuchyni a paže obtočil kolem drobného těla svojí ženy.
,,Myslíš Starší? Nelíbil se jim snad výsledek mise?" Zadívala se na něj Miyu tázavě, ačkoliv jí byla odpověď již předem jasná.
,,Ať si to příště udělají lépe sami! Je to jen banda senilních stařešinů, kteří nedokážou už nic víc, než jen být nespokojení!" Odfrkla vzápětí, když Ichigaki jen neurčitě pokývl hlavou. Ichigaki se nad pohoršeným výlevem své ženy mírně pousmál. Pokaždé, ať už se cítil jakkoliv, se jeho nálada zpravila v okamžiku, kdy byl s Miyu nebo dětmi.
,,Kde je Ichigo a Miya? Je tu podezřelý klid," otázal se, když svůj obličej zabořil do černých vlasů vonících po kořeněných bylinkách.
,,Ichigo je u sebe v pokoji a Miya se snaží vykoupat Shira," odpověděla Miyu s přitisknutím se na Ichigakiho pevný, rytmicky se nadzdvihávající hrudník.
,,Shira?" Zopakoval Ichigaki mírně nechápavě. Miyu souhlasně přikývla.
,,Pojmenovala tak to vlče, co s ichigem přinesli z lesa."
,,Proč se mi zdá, že ho do lesa už nevrátí?" Otázal se sklesle Ichigaki, Miyu se nad tím ale jen pousmála, vytáhla se na špičky a paže obtočila kolem jeho krku.
,,Protože je to Miya," odpověděla s úsměvem na jeho otázku, prsty mu lehce projela hnědými vlasy a něžně ho políbila na rty. Ve stejný okamžik se však ze zhora ozvalo vypísknutí a hlasité šplouchnutí, po kterém následovalo divoké cachtání a klid. Miyu s Ichigakim se tázavě zadívali na strop nad nimi.
,,Miya," hlesli zároveň a hbitě vyběhli do patra překontrolovat, jestli je jejich dcera celá.

,,Ach ..." Vydechla Miyu rezignovaně, když Ichigaki otevřel dveře do koupelny, odkud se ozývala směs zvuků a oběma se tak naskytl pohled na všude rozlitou vodu a malou Miyu, která celá zmáchaná seděla ve vaně plné špinavé vody společně s mokrým štěnětem a zuřivě mu pěnila kožich směsí plnou bylinek, aby z něho dostala všechnu špínu.
Při příchodu dalších dvou lidí sebou Shiro ale trhl, předními tlapami se zapřel o Miyu, kterou tak v kluzké vaně zatlačil z podstatné části pod vodu a hbitě pak celý mokrý a napěněný vyskočil z vany na podlahu, odkud smýkavě vyběhl skrz otevřené dveře na chodbu. Miya se s prskáním vynořila ven z vody, několikrát si ručkami protřela oči a vykuleně se zadívala na nechápající rodiče.
,,Mamí, tatí! On vám utekl!" Vypískla vzápětí, když si uvědomila zmizení vlčete, urychleně se tak vyškrábala z vany a rozeběhla se za ním.
,,Tatí, ty už jsi doma!" Zastavila se pouze na okamžik u Ichigakiho, kterého v rychlosti objala kolem nohou a se stejným prosmýknutím se mezi dveřmi pak vyběhla do domu, aby chytila Shira. Ichigaki pomalu sjel pohledem ke svým zmáchaným kalhotům.
,,Celá maminka," hlesl pouze, než mu cukla hlava pod pohlavkem od Miyu.
,,Podívej na ten nepořádek. To budeš uklízet se mnou!" Mávla Miyu rukou nad spouští nejen v koupelně, ale teď i na chodbě a nejspíše i v dalších místnostech, jak zmáchaná Miya naháněla napěněného Shira s pištěním po celém domě.
,,Ale-" Namítl Ichigaki prvně, při výhružném pohledu Miyu ale raději utichl a pouze pokorně pokýval hlavou. Bylo mu jasné, že i kdyby začal protestovat, Miyu by ho ubila argumenty, že toho vlka nechal utéct i on a ne jen ona.

,,Shiro! Shiro stůj! Neutíkej tam!" Mávala Miya malými ručkami ve vzduchu, když se hnala z kuchyně do jídelny za prchajícím štěnětem. Vlče, ze kterého na každou stranu stříkala pěna, proběhlo kličkou kolem stolu, proletělo znovu kuchyní a po schodech se hnalo zase nahoru, aby uniklo tyranizující koupely.
,,Um," vyhekla Miya, když se jí to při probíhání kolem stolu na vlhké podlaze smeklo a celá se tak rozplácla na zemi. Rychle se ale zapřela ručkami o zem a vyškrábala se na všechny čtyři, při vstávání se přidržela pro jistotu o židli a znovu se pak za Shirem rozeběhla.
,,Onii-kun! Pomoz mi! Shiro se nechce nechat vykoupat!" Vyhrkla na celý dům, když se škobrtajíc hrabala po schodech nahoru.
Černovlasý chlapec, který celou dobu seděl na pečlivě ustlané posteli s pohledem zabodnutým do knihy, pomalu zvedl ledově modré oči a zadíval se na zavřené dveře, za kterými se podle dosavadních zvuků odehrávala další z Miyiných bláznivin.
,,Ichigooooooo!" Zavolala Miya opětovně, když se i na podruhé při snaze skočit po Shirovi a chytit jej, jen bezvýsledně rozplácla na zemi. Chlapec tedy odložil knihu do strany, sklouzl pomalu z postele a zamířil ke dveřím pokoje, ačkoliv mu předem bylo jasné, že to udělat nechce. Sotva však otevřel dveře, naskytl se mu pohled na šedobílé cosi, jež se v okamžiku, kdy zahlédlo novou možnost pro únik v podobě otevřených dveří, vyřítilo proti němu a úplně mokrou Miyu, která mávala ve vzduchu rucemi a běžela za tím.
Než se však Ichigo v situaci orientoval, Shiro se přímo před ním prudce odrazil ze zadních pacek a vskočil mu přímo do náruče. Ichigo jen vypoulil oči, když úplně mokré a napěněné štěně sevřel v náručí, vzápětí se i s ním ale převážil a dopadl mezi dveřmi na zadek. Miya se zastavila udýchaně hned u nich, několikrát se zhluboka nadechla a prstem pak ukázala ke koupelně.
,,Do vody s ním, Ichi! Musíme ho vykoupat!"
Ichigo jen konsternovaně zakýval hlavou. Ještě si ani nestačil uvědomit, co se kolem něho děje. Jediné ,co věděl, bylo, že mu skrz oblečení rychle prosakuje voda a štiplavá vůně bylinek a že ho ta mokrá koule pěny, kterou držel v náručí, radostně olizuje v obličeji.
Ichigaki, který celou dobu společně s Miyu té scenérii přihlížel, zakroutil hlavou.

,,Ještě, že se ti dva mají," hlesla Miyu s mírným úsměvem.
,,To ano. Neumím si představit, že bychom tu měli nechat Miyu byť jen hodinu samotnou," pokývnul Ichigaki souhlasně hlavou. Miyu se zamyšleně zadívala na obě své děti.
,,Jsem ráda, že teď delší dobu nepůjdeme na žádnou misi. Chci s nimi trávit co nejvíc času. Nechci celé jejich dětství trčet někde po misích," promluvila po chvíli, když se Ichigo i s Miyou a Shirem zavřeli znovu v koupelně, aby štěně společnými silami vykoupali.
Ichigaki sklouzl pohledem ke svojí ženě, ve tváři se mu objevil smutný pohled.
,,Mrzí mě to, Miyu, ale-" Než vůbec stačil říci, co měl na srdci, Miyu se k němu zamračeně otočila.
,,Ale co? Ichigaki, nechceš mi snad říct, že máme jít na další misi!"
Ichigakiho zlatavé oči sjely z její tváře až k zemi, mlčky pouze přikývl. Miyu zaskřípala zuby.
,,Ne! Já na žádnou misi nepůjdu!" Vyhrkla rozčíleně. Ichigaki k ní pomalu zvedl oči s utešujícím pohledem.
,,Ale Miyu, já-"
,,Ale co, Ichigaki! Sotva jsme se vrátili a už máme zase jít? To teda ne!" Vayhrkla na něj Miyu, odstrčila ho dlaní do strany a naštvaně z patra seběhla do přízemí, odkud během krátké chvilky zmizela ven. Ichigaki si tiše povzdechl.
Ani jemu se nechtělo jít na další misi ,ale i když se snažil Starší přemluvit, neměl šanci. Byli neoblomní a nutili jeho i Miyu jít na další sotva pár dní potom, co se vrátili.
,,No jo," hlesl pouze sám pro sebe, pomalu se otočil na místě a zamířil dolů také, aby začal uklízet všechen ten nepořádek, co nadělala Miya s Shirem. Ichigo s Miyou, kteří byli hned za dveřmi vedle a celou krátkou hádku mezi rodiči vyslechli, se po sobě tiše podívali.
,,Oni půjdou zase na další misi, Ichi?" Pípla Miya tiše až po chvíli, kdy se rozhostilo po celém domě ticho.
,,Nevím, nee-chan. Asi ano," pokrčil Ichigo neurčitě rameny. Miya svěsila smutně hlavu, pomalu přitom omývala pěnu ze Shira.
,,Nechci, aby zase někam šli. Zrovna se vrátili."
,,Je to jejich povinnost, nee-chan. Musí chodit na mise a poslouchat příkazy," odpověděl Ichigo suše. Ve skutečnosti ale ani on nechtěl, aby oba rodiče šli už zase někam pryč a oni zůstali s Miyou sami doma. Shiro přejel po bou dětech pohledem, tiše zakňučel a posadil se do vany, ze které odtékala špinavá voda.

Miya, Ichigo i Ichigaki seděli už u stolu nad obědem, když se Miyu vrátila o hodinu později domů.
V chodbě ze sebe sundala věci pokryté sněhem, jak se venku hustě rozesněžilo, obědvající děti políbila lehce do vlasů a posadila se na své obvyklé místo oproti Ichigakimu, který raději hleděl mimo a neříkal nic.
Miya zaklimbala nožkama ve vzduchu, velkými oči těkla po všech u stolu a nakonec lehce kopla do Ichiga, který seděl vedle ní. Ichigo k ní zvedl ledově modré oči, když se na něho sestra ale pouze zapitvořila, oddechl si a upřel svůj pohled k otci.
,,Půjdete zase na misi?" Položil otázku, ale snažil se, aby zněla suše a jen informačně. Ichigaki k němu vzhlédl, zůstal na syna ale pouze mlčky hledět. Slova se proto ujala Miyu.
,,Ano, půjdeme," odpověděla klidným hlasem. Ichigaki se po ní překvapeně otočil, stejně tak se na ní upřely i oči dětí.
,,Tentokrát ale půjdeme všichni. Dostali jsme za misi návštěvu jedné z vesnic, kde pobudeme pár dnů. Nejde o nic nebezpečného a setkáme se s některými rodinami, takže vy půjdete s námi," pohlédla na Ichiga s Miyou, kteří si vzápětí vyměnily další pohledy. Ichigaki zůstal na svou ženu pouze zmateně hledět, Miye se však nadšením rozzářily oči. Vždycky chtěla navštívit i jiné vesnice a teď k tomu bude mít konečně příležitost.

SHINZUI: SAMURAI

21. července 2010 v 10:59 | Embra a Michiyo

SHINZUI: SAMURAI

shinzui.blog.cz

Popis:
již brzy



2. kapitola

20. července 2010 v 19:31 | Embra a Michiyo

Vzpomínky

Malé kapky neustupujícího deště po celou dobu pohovoru tiše bubnovaly na skleněné tabulky vysokých oken, kterými prostupovalo světlo do pracovny ředitele Univerzity. Byl to vyšší, ale zato postraší muž s našedlými vlasy a kulatými brýlemi, které měl usazené na svém špičatějším nose pod, kterým byl šedý knírek. Jeho vystupování, ale i hlas byl příjemný, skoro až dokázal člověka přivést ke spánku. Ředitel lehce upil ze šálku s čajem, který nabídnul i Miye, a zadíval se do všech podkladů dívky.
"Vaše výsledky ze zkoušky jsou excelentní." poznamenal ředitel a přelétnul další listinu pohledem.
"Mám však na Vás pár otázek, slečno Tori." pokývnul ředitel hlavou a odlepil oči od desek s poklady a zadíval se na Miyu.
"Chtěl bych, abyste mi zhodnotila Vaše aktivity na předešlých školách. Samozřejmě jak jsem se zde dočetl vaše studijní úspěchy byly výborně. Spíše mě zajímá, proč jste si pro Vaší ročníkovou práci, kterou jste dělala na škole, vybrala malbu a ne třeba právě tanec o, který máte zájem."
Miya čekala, že se jí nejspíše budou na něco takového ptát, že to bude, však úvodní otázkou nečekala.
Očima na krátký okamžik sjela ke svým kolenům, které zakrývaly černé nadkolenky a dlaní si uhladila látku bílé sukýnky. Zvažovala, jak by měla svou odpověď začít, skutečně chtěla zapůsobit, aby mohla na téhle škole studovat, a proto musela svá slova dobře volit. Okamžitě jí však naskočila v mysli i nevítaná položka se vzpomínkami.
,,Já ... Na předešlé škole jsem studovala všeobecný přehled v umění. Zahrnoval zpěv, tanec a malbu, snažila jsem se tedy každý rok vypracovat ročníkovou práci z jednoho z těch oborů. V prvním ročníku to byl zpěv, jeho vývoj a účinky na lidskou populaci, v posledním ročníku jak jste měl možnost vidět, to byla práce o tanci se zaměřením na různé styly a významy jednotlivých způsobů a ve druhém a třetím ročníku to byla malba, protože ... Jsem si zvolila práci svého oblíbeného umělce a jelikož se mi dostala skvělá příležitost na úzkou spolupráci s ním, roztáhla se mi práce o jeho dílech na dva roky. O tanec mám ale skutečný zájem," odpověděla nakonec, když své bledě modré oči upřela nazpět do těch mužových.
Ředitel pokývnul hlavou a mírně se pousmál "Takže onen malíř je vaším oblíbeným umělcem?" otázal se pro ujištění muž, i když to vyplynulo z Miyi odpovědi.
"Jistě jste zahrnula ve své práci důvody, proč se Vám líbí, jaké důvody to vlastně jsou? Proč se Vám jeho práce natolik líbily, abyste o nich napsala ročníkovou práci."
,,Tedy ... Ta osoba ... Studoval na stejné škole jako já, tam jsem se poprvé setkala s jeho pracemi a už na první pohled mě uchvátily. Měly v sobě jisté kouzlo, které jsem však nedokázala přiřadit, dokud jsem se s tím člověkem neseznámila osobně. On - Jeho osobnost byla tím, co je z jeho děl cítit a to se mi na tom nejspíše tolik zalíbilo. Vždy jsem obdivovala, když někdo dokázal do své práce dát kus ze svého srdce."
Miya při posledním slově utichla. Ne jenom proto, že už neměla co více ke své odpovědi dodat, ale protože se jí vybavila vzpomínka na druhé setkání s Arenem.

Bylo to hned druhý den poté, co zůstala v galerii tak pozdě. Jejím cílem však nebylo dodělat předešlý výkres, ale vrátit Arenovi jeho deštník, který opět svírala pevně v ruce.
Hned při vstupu do galerie se pokusila zjistit od milého postaršího hlídače u dveří, zda se majitel nachází uvnitř a jeho chraplavým hlasem byla navedena do zadní části stavby, kde se nacházely kanceláře. Podle potutelného úsměvu toho starého muže Miyu napadlo, zda jí nepovažoval za příbuznou nebo dokonce přítelkyni Arena, rychle na takovou stupidní myšlenku ale zapomněla, když se po špičkách s nejistým rozhlížením kolem sebe plížila prázdnou chodbou.
Nebyla si jistá, zda Arenovi nebude vadit její návštěva, chtěla mu však ještě jednou poděkovat za odvoz a hlavně mu vrátit jeho majetek. Nerada u sebe schraňovala cizí věci, které jí nepatřily, a vracela je vždy, jakmile byla příležitost.
Po chvilce pátrání nakonec narazila na dveře s označením kanceláře a Arenovým jménem vylepeným zlatými písmenky na dřevě. Nervózně si přehodila pramen dlouhých hnědých vlasů, které měla pro tentokrát volně rozpuštěné a zvlněné do velkých vln a nejistě dvakrát zaklepala na dveře.
Po chvilce se dveře otevřeli, namísto toho, aby za nimi byl Aren tak se objevil štíhlý poměrně elegantní mladík.
"Hh...ee...potřebovala jste něco, slečno?" poznamenal a přes hordu plánu, kterou svíral v rukách a podíval se na Miyu.
Miya na něho plaše zamrkala, rychle si však uvědomila, jak ustrašeně nejspíše vypadá a tak zavrtěla hlavou, až jí několik pramenů vlasů sklouznulo přes ramena.
,,Já- Omlouvám se, nechtěla jsem rušit. Jen jsem doufala, že bych tu nalezla Arena ..." Zarazila se trochu nad oslovením, jak zaváhala.
"Ne to je v pořádku...já jsem jeho pomocník, Ichiro." pokývnul hlavou na Miyu, že se nic nestalo.
"Aren - san on je v galerii, připravujeme tam malou výstavku, co tu bude celý měsíc." oznámil Miye Ichiro a urovnal několik plánu, které mu skoro padaly z ruky.
"Je to v přední části galerii, jistě ho tam najdete."
Miya pokývla hlavou.
,,Ji- jistě. Ještě jednou se omlouvám za vyrušení," uklonila se zdvořile a po špičkách se rozeběhla chodbou zase nazpátek. Ani si neuvědomila, že se zapomněla rozloučit nebo slušně zeptat, zda nepotřebuje s těmi plánky pomoci. Nenapadlo jí ale ani, že mohla deštník nechat u Ichira a Arena tak nerušit.

Uspěchané cupitání zastavila, když se dostala zpátky do středu galerie, kde se už nacházeli návštěvníci. Velkýma očima přejela po místnosti, zda Arena někde uvidí. Když se ale nikde poblíž nenacházel, vykročila prostě jedním směrem, přičemž doufala, že ho někde zastihne.
Na začátku podlouhlého sálu v maličké před galerii se nacházel černovlasý muž, který zamyšleně hleděl do plánů, které měl v ruce. Zamyšleně se podrbal ve vlasech a poupravil si brýle, které měl na očích. Byly elegantního hranatého tvaru, Aren je však nenosil pořád jen při čtení.
Prošel okolo vystaveného díla novodobé autorky, která se svými akvarelovými díly snažila, zachytnou moderní umění a pozastavil se kousek od Miyi. On sám si jí však nevšimnul, protože byl zabraný do plánů.
Miya jeho přítomnost zaznamenala hned poté, co se z opačné strany podívala přímo na něj.
,,Arene!" Vyhrkla na něho téměř okamžitě s obličejem rozzářeným jako sluníčko. Rychle se však opravila.
,,Aren - san, omlouvám se. Přinesla jsem vám váš deštník," natáhla k němu bez rozmýšlení ruku s jeho deštníkem v ruce.
"Ano?" otočil se Aren po hlase a ještě chvilku měl sklopenou hlavu k plánu, než je zvedl a zadíval se přes svoje brýle na Miyu.
"Miyo, nečekal jsem Vás tady hned druhý den." poznamenal Aren opět svým obvyklým vykáním.
"Snad jste sem neletěla jen kvůli tomu, abyste mi ho vrátila?" zadíval se na deštník a pomaličku si ho od Miyi vzal.
Miya při jeho otázce zrudla, zahanbeně přitom sklopila hlavu a zadívala se na špičky svých černých tenisek.
,,N- ne, jistě," zamumlala spíše sama pro sebe, pomalu svůj zrak pak vytáhla zpátky k Arenovým očím. ,,Ještě jsem vám chtěla poděkovat za včerejší odvoz."
Lehce se na Miyu pousmál, když zčervenala a ladným pohybem ruky si brýle sundal.
"Není za co děkovat, Miyo." pokývnul Aren hlavou a složil úhledně plán, co měl v ruce.
"Budete tu dneska zase pokračovat na svojí práci nebo máte něco jiného v plánu?"
,,Zdržím se tu, chci dodělat včerejší práci a snad stihnu i něco dalšího," odpověděla Miya tichým hlasem, nejistě přitom přešlápla na místě. Připadala si před Arenem už zase tak hloupě jako minulý večer. Z nějakého důvodu jí byla jeho přítomnost ale sympatická.
,,Ale dám si pozor, aby se tu nepovalovaly moje věci po zemi, slibuji!" Vyhrkla hned na to.
Aren se mile pousmál "Dobře a já si dám pozor na zatoulané pastelky." prohrábnul si porozcuchané vlasy a lehce pokývnul hlavou.
"I přesto, že máte hodně práce...nechtěla byste večer se mnou někam zajít? Třeba na ten čaj." navrhnul Aren.
Miya překvapeně zamrkala, v mžiku se však na Arena široce usmála.
,,Moc ráda, Aren - san," uklonila se mu. ,,Ale už vás nebudu zdržovat, jistě máte spoustu práce," uklonila se ještě jednou a s ladnou otočkou se po špičkách rozeběhla zase pryč. Pokud chtěla všechno stihnout, byl nejvyšší čas začít.

"Chápu," hlesl ředitel a odložil šálek čaje na stranu.
"Ohledně vašeho zájmu o tanec...dáváte přednost spíše klasickému tanci či modernímu umění? Naše Univerzita se specializuje jak na tanec klasický tak i moderní i když jsem spíše příznivci klasiky."
,,Mám ráda oba styly a dosud jsem se věnovala oběma směrům. Bližší je mi ale klasický tanec a stará japonská kultura. Neumím vysvětlit proč, ale už od malička mě staré věci fascinovaly a tanec ze všech nejvíce. Pokud by to však bylo možné, ráda bych se i nadále věnovala jak klasickému, tak modernímu, i když to bude zřejmě náročné," odpověděla Miya bez váhání.
"Na naší Univerzitě se snažíme vyjít studentům vstříc. Vaše výsledky jsou vynikající, slečno Tori. Pokud tedy budete mít zájem o klasický i moderní tanec jistě budete moci pokračovat ve výuce obou tanců." spokojeně začal, pokyvoval ředitel a navrátil všechny listiny do desek, které poté podal Miye.
"Byl jsem s tímto rozhovorem i Vašimi studijními výsledky nadmíru spokojen. V nejbližší době obdržíte informace ohledně Vašeho studia na této škole." rozloučil se ředitel s Miyou a ve tváři mu pohrával šťastlivý úsměv.
Miyi zkroušený obličej se v jediném okamžiku rozzářil jako sluníčko.
Převzala si od ředitele desky a vstala z křesla.
,,Arigato gozaimasu, Mizushi - sama. Těším se na studiu ve vaší škole." Uctivě se starému muži uklonila, ladně se otočila a vyšla ze dveří kanceláře na prostornou chodbu rozsáhlé školy. Byl právě prostředek vyučování, všude byl tedy naprostý klid.
Miya vyrazila hbitými kroky směrem, kterým se nacházel východ z budovy, musela to okamžitě zavolat svému bratrovi a dát vědět Mionn o svém přijetí. Když se jí však podařilo vylovit mobil a najela do seznamu čísel, pohled jí ulpěl hned na první položce v seznamu volaných.
'Arene…' Hlavou jí probleskla myšlenka, že za jiných okolností by to byl právě on, jehož číslo by vytočila jako první. Měla sice jiné číslo, jeho telefon si však nechala stále uložený mezi kontakty. Nemělo smysl ho mazat, beztak znala jeho číslo zpaměti a hluboko uvnitř stále doufala, že jednou ho bude moci zase vytočit, aniž by tím jemu nebo sobě ublížila.

Byl už skoro večer, když se Aren začal opět ochomýtat po galerii a hledal Miyu, bylo mu, však jasné kde jí nejspíše najde.
Po chvilce tedy došel k místu, kde našel Miyu u jednoho ze svých obrazů. Na chvilku se zastavil v dostatečné vzdálenosti od Miyi a zadíval se na ní. I když to vlastně byla teprve mladá holka tak Arenovi přišla už jako dospělá dívka.
"Proč zrovna tenhle obraz jste si Miyo vybrala?" otázal se Aren, když přistoupil k ní blíž. Poupravil si lehce černý kabát, co měl na sobě a zadíval se na dívku.
Miya sebou lehce trhla, otočila na něho hlavu však s úsměvem.
,,Protože je modrý," odpověděla bez rozmýšlení, myslela to ale spíše jako vtip.
,,Mám ráda modré věci, nejvíce mě ale zaujal ten námět. Miluji motýly," usmála se Miya sladce, přitom se zvedla ze země a oprášila si nenápadně zadek, s čímž se zadívala na Arena se širokým úsměvem.
,,Proč jste si vybral zrovna motýla pro svůj obraz, Arene? Máte je rád?" Zamrkala na něj zvědavě.
Aren se nejprve letmo podíval na svůj obraz a pak na Miyu.
"Nedalo by se říci, že mám něco rád či ne. Jde spíše o to, že tímhle obrazem jsem chtěl znázornit křehkost, jemnost, něžnost, ale i nevinnost. To pro mě charakterizuje motýl. Svojí stavbou těla a svými blankytnými křídly." odpověděl Miye a neustále se na ní díval. Díval se jí do jemně modrých očí.
Miya při takové odpovědi a hlavně pohledu zčervenala ve tvářích. Něžně se nad tím pousmála, pohled i s obličejem na okamžik stočila do boku. Potom se však podívala zase zpět na Arena.
,,Už máte vše hotové, Arene? Co to vlastně chystáte za novou výstavu?" Zamrkala na něj.
"Jistě, už má dneska vše hotové a vy Miyo?" otázal se i jí, protože jí přeci jen chtěl odtrhnout od práce a vzít jí někam na čaj.
"Měla by to být výstava mladičké začínající autorky. Některé její díla už jsme rozmístili v galerii. Pro začínající umělce je občas těžké někde ukázat svá díla, proto jsem jí nabídnul možnost v naší galerii." poznamenal s promnul si lehce unavené oči.
"Pokud až dokončíte všeobecný předmět a budete třeba malovat jistě bych tu našel místo i pro vaše obrazy."
Miya se nad takovou pobídkou usmála, lehce ale zavrtěla hlavou v náznak nesouhlasu.
,,Nejsem v malování moc dobrá. Spíše to připomíná dětské čáranice než nějaké umění," zasmála se tiše sama nad sebou, desky s papíry, kde měla poznámky a náčrtky přitom svírala na hrudi.
,,Mám raději tanec, pro něj mám alespoň nějaké vlohy. Tančíte rád, Arene?"
"Em tanec," povzdychnul si lehce Aren a rozpačitě se podrbal ve vlasech.
"Vlastně ani neumím tančit. Takže nemohu vědět, zda rád nebo ne." pousmál se Aren i když spíše tím chtěl, zahladil téma ohledně tance. "Pokud máte hotovo...nešla byste se mnou na ten čaj?"
Miya s rozpačitým začervenáním souhlasně přikývla.
,,Hai, půjdu ráda," usmála se, rychle přitom schovala desky do tašky přes rameno a znovu se na Arena zadívala.
,,Máte nějaké určité místo, kam chcete jít? Nedaleko odsud je docela milá čajovna ve starém japonském stylu. Mohli bychom jít tam, pokud byste neměl námitky," navrhla.
Aren souhlasil s Miyi návrhem "Samozřejmě...kam budete chtít. Třeba mi pak můžete ukázat svoje obrázky." letmo se pousmál a zamrkal na Miyu.
"Když se vlastně bavíme o vaší práci. Máte už rozmyšleno co by jste chtěla dělat po škole? V Tokyu je mnoho zajímavých Univerzit, jestli třeba nechcete pak dál pokračovat."
,,Už jsem si jednu Univerzitu vyhlédla," přisvědčila Miya, přeskupila se přitom Arenovi po boku a zamířila vedle něho pomalu k východu z galerie.
,,Pokud se na ní dostanu, ráda bych, aby se i poté ubírala stejným směrem i moje práce. Akorát ještě netuším, co bych vlastně v okolí tance chtěla přesně dělat," zakývala Miya nerozhodně hlavou do stran, jak přemýšlela.
,,Moje obrázky ale jistě vidět nechcete," zavrtěla hlavou tak vehementně, až se jí dlouhé vlasy rozletěly kolem obličeje. ,,Jsou to náčrtky vašich prací a nejspíše byste mě poslal do horoucích pekel, kdybyste tu hrůzu shlédl," začervenala se.
"Třeba bych v nich našel skrytý potenciál." poznamenal milým hlasem a otočil obličej k Miye "A nebo inspiraci pro novou sérii obrazů, která mě čeká."
Aren otevřel dveře Miye, aby mohl vyjít z galerie jako první, on pak zamířil za ní.
"Nebude Vás bratr třeba hledat, když Vás zdržím Miyo?"
,,Ne, nebude. On doma moc nebývá, má spoustu práce kvůli rodinné firmě, kterou musí vést, i když je ani ne o dva roky starší než já," povzdechla Miya sklesle. Trápilo ji, o co všechno se musí Ichigo postarat, přičemž se ještě snaží udržet alespoň na škole, aby jí dokončil. Rychle ale přešla z pochmurného výrazu na překvapený úsměv.
,,Takže chystáte nové obrazy, Arene? To je skvělé. Těším se na vaši práci. Budete je vystavovat ve vaší galerii, doufám," zamrkala na něj nadšeně.
"To je jistě pro tak mladého člověka šílená zátěž. Určitě jako správná sestra mu pomáháte, co nejvíce to jde." podpořil Miyu, alespoň příjemný úsměvem. Aren byl vlastně docela usměvavý člověk s příjemným vystupováním.
"Chystám novou kolekci obrazů, ale zatím se mi nějak nedaří pochytit správnou inspiraci. Nemám rád tohle podzimní počasí." zakabonil se lehce.
Miya zakývala hlavou.
,,Snažím se, ale nerozumím příliš věcem ohledně podnikání a takových věcech. Jediné, s čím mu mohu pomoci, jsou ženské záležitosti jako vaření, praní a další domácí práce. Naštěstí je rodinná firma docela prosperující a můžeme tedy stále držet početné množství zaměstnanců, kteří dobře odvádějí svou práci. Veškerá zodpovědnost ale leží na bratrovi," promnula si zamyšleně čokoládově hnědé prameny. Nakonec nad tím ale zavrtěla hlavou a zvedla k Arenovi oči.
,,Jistě získáte nějakou inspiraci, jen tomu musíte dát volný průběh," usmála se na něj mile.
,,Když se snažím vymyslet nový tanec a nemám žádné nápady, začnu obvykle dělat věci, které mne baví. Přijdu na jiné myšlenky a nakonec se dostaví i takové, ze které vzejde nápad. Možná byste to mohl také zkusit."
"Ale i to je pomoc, kterou bratr jistě ocení." podpořil Miyu ihned jak vyjmenovala seznam všech vykonávaných věcí.
"U mě jde spíše o pocity a emoce. Když nejsou moje pocity správné nebo příznivé tak nenamaluji nic. Nebo spíše dokážu namalovat jen realistické malby, která slouží spíše jen k mým účelům." zkřivil rty do mírného úsměvu.
"Poslední moje obrazy jsou však emočně nevyrovnané a nebo dost ponuré....jako posledních pět děl co je vystavených v galerii." oddechnul si a na krátký okamžik se zadíval někam mimo.
"Ale tohle Vás jistě nezajímá, Miyo. Raději mi povězte, jak se Vám daří na škole."
Miya ho však sledoval neustále se zaujetím.
,,Ale mne to zajímá, Arene. Tohle je nejzajímavější část z celého postupu tvorby, nebo alespoň pro mne. Vždycky mě zajímalo, co stojí na počátku všech těch úžasných výtvorů, které produkují umělci," věnovala Arenovi hřejivý, široký úsměv.
,,Jestli se ale poslední dobou necítíte dobře, možná byste měl zkusit nějakou změnu. Třeba jet s někým blízkým na dovolenou, odpočinout si nebo si najít činnost, která by vás naplnila něčím novým. Jistě by to k něčemu bylo," pokusila se Arena navést k nějakému nápadu.
,,Moje studium určitě není tak zajímavé."
"Možná..." hlesl spíše tichým hlasem Aren a na okamžik stočil pohled mimo.
"Nebo bude nová kolekce ponurého rázu."

Nechtěl však dále rozebírat tuhle záležitost, natočil se opět k Miye a nasadil příjemnější výraz.
"Jistě je Vaše studium zajímavé." poznamenal, když konečně došli na místo, o kterém mluvila Miya.
,,I smutné obrazy mají svůj účel," pousmála se Miya sladce, než zmizela ve dveřích přízemní čajovny.
Hned po vstupu dovnitř se před nimi rozevřela rozsáhlá místnost se spoustou nízkých stolků s polštářky místo židlí a pultem s obsluhou v samém prostředku. Světlo tam bylo tlumené, okna byla zatemněna a celkově místo působila teplým a útulným dojmem. Kromě dvou zamilovaných párů a nějakých dvou dívek bylo v čajovně prázdno.
,,Můžeme se posadit támhle," ukázala Miya na stolek v zadní části podniku, rovnou k němu přitom zamířila. V ústraní si vyzula tenisky a bosky jen v nadkolenkách si klekla na jeden z vínových polštářků u volného stolku. S úsměvem přitom vybídla Arena k připojení se.
,,O studiu se toho nedá příliš povídat. To musíte vědět ale sám dobře," pousmála se.
Aren nechal výběr na Miye a mlčky pokračoval za ní, sundal si svoje černé boty a zamířil pak ke stolku, kde se usadil na světle krémový polštářek.
Po usazení si odložil svou tašku i s kabátem vedle sebe a lehce si vyhrnul rukávy černé košile, kterou měl na sobě. Vlastně byl celý v černém.
"Ale každý student má na školu jiný názor."
,,Názor? Já měla na školu vždy kladný názor, ale to nejspíše proto, že mám možnost studovat to, co mě skutečně baví. Kdybych byla nucená do něčeho, co nemám ráda, nejspíše bych školu z celého srdce nesnášela," zakývala Miya hlavou, sundala si přitom tašku z ramena a opřela si jí o stehno, aby se nepovalovala někde kolem, kde by o ní mohla zakopnout třeba obsluha.
,,A vy jste měl jaký názor na školu, Arene? Chodil jste do ní rád?" Složila si ruce volně na kolena a zadívala se s úsměvem na něj.
"Popravdě řečeno jsem polovinu svého školního života prokreslil pod lavicí." zavtipkoval Aren s úsměvem, protože tyhle vzpomínky ho docela zahřály u srdce.
"Chodil jsem tam rád, ale většina profesorů mě neměla ráda za to, že jsem si neustále kreslil."
,,Tomu se ani nedivím," zachichotala se Miya krátce, svůj smích však schovala jako vždy za dlaní, ačkoliv měla vlastně velmi příjemný hlas i smích.
,,Velká spousta profesorů vás často o hodinách i vzpomíná, nejspíše jsou to všichni ti, kteří vás vyučovali. Jestli jste je tenkrát zlobil, teď na vás mají jen ty nejlepší pochvaly," naklonila hlavu do strany s veselým úsměvem ve tváři.
Mírně udiveně se na Miyu podíval "Tak to je podivující. Většina z nich mě neměla ráda a vždycky jsem byl pro ně příkladem poflakovače." zasmál se Aren.
"Možná, že se tam někdy zastavím a podívám se, jak to ve škole vypadá, ale už je to dávno co jsem tam studoval."
Miya se však znovu začala smát.
,,Dávno? Pokud se nemýlím, deset let to ještě není, takže zase tak dávno to nebude," zamrkala, hned potom však zvedla pohled k obsluze, která se zjevila u nich. Objednala si tedy svůj oblíbený zelený čaj a na Arenovi nechala volbu podle jeho vlastní chuti. Jakmile zase mladá dívka s culíky zmizela, navrátila se k rozhovoru.
,,Možná vás tak vychvalují, protože jste slavný. Většina lidí se ráda honosí cizím peřím," pokrčila rameny.
"Když vezmu v potaz, že je mi 24 let tak...no zas tak dávno to není." mile se zasmál a pohled stočil k obsluze.
Nevěděl moc co si má s nepřeberného množství čajů vybrat a tak zvolil zelený čaj stejně jako Miya.
"Slavný? Ani mi nepřijde, že bych byl slavný." pousmál se "Nejspíše asi neznají co je to sláva. I když já osobně bych ani slavní moc být nechtěl."
,,Tak v tom s vámi souhlasím. Sláva není zrovna něco, co by mne lákalo," zakývala Miya hlavou. ,,Potom jsme si ale vybrali zřejmě špatné obory, protože kdo chce být v umění úspěšný, musí být i slavný. I kdyby jen minimálně," zasmála se. Jakmile měla důvody k radostnému výrazu, celý její obličej jen zářil a působil tak ještě příjemněji.
"Záleží spíše na tom, jak budete ke slávě přistupovat." na chvilku se odmlčel, když se objevila obsluha a přinesla jim jejich čaj. Aren uctivě poděkoval a pokývnul hlavou.
Miya naznačila úklonu hlavou a věnovala usmívající se dívce vlídný úsměv.
,,Já tedy nevím, jak bych přistupovala k lidem, kteří by mne pronásledovali na každém kroku a zajímali by se dokonce i o to, jakou značku spodního prádla nakupuju," ušklíbla se Miya při té představě a nalila si trochu horkého čaje z konvice. Stejně pak učinila i s konvicí čaje, který si objednal Aren, když mu nalila do prázdného šálku kouřící tekutinu.
Aren mírně znervózněl když Miya tak otevřeně začala mluvit o svém spodním prádle, z jeho rozpoložení ho však vytrhnul zvonící mobil.
"Omlouvám se," začal štrachat telefon v kapse kabátu, až konečně našel černý tenounký mobil.
Aren se tedy zahleděl na displej a začal si číst SMSku, která mu přišla.

Miya okamžitě utichla, jakmile se ozval Arenův mobil a i když to byla jen SMSka, ani nepípla. Jen stočila svůj pohled k šálku čaje a prstem do něj začala zlehka cvrnkat, aby rozpohybovala vodní hladinu v něm.
Arenovi prsty ihned začaly ťukat do kláves po mobil, takže ho za chvilku Aren odložil.
"Ještě jednou se omlouvám, to mě otravovala jen moje sestra." oddechnul si trochu a přisunul si šálek s čajem blíž k sobě.
,,Asi by vás měla raději doma ve svojí společnosti než aby jste marnil čas se mnou," pousmála se trochu Miya, ačkoliv její pohled stále směřoval k čaji.
,,Vaše sestra asi nežije s vámi, když jste zmiňoval její přílet, že?" Zvedla k němu pomalu oči a zadívala se do Arenovy tváře.
"No...Embra žije v Tokyu, ale většinou se pohybuje tam kde je třeba." zamyslel se Aren kde vlastně teď jeho sestra byla.
"Je profesionální maskérka, takže hodně cestuje s natáčecím štábem anebo je v Tokyu a pracuje pro známé osobnosti. Takže neustále někde je. Měla dneska přijet, ale ráno mi volala, že jí někde potřebují, takže nemohla přijet." zívnul si mladík a lehce si prohrábnul černé vlasy, které mu neposedně trčely.
"Takže teď mi spíše psala jen informativně, že nedorazí, což mi bylo jasné."
Miya chápavě přikývla.
,,Očividně celá vaše rodina má co dočinění se světem slavných," pousmála se nad tím. Jiné dívky jejího věku by z toho možná byly v unešení, poskakovaly by, výskaly a žadonily, aby se dostaly poblíž svých milovaných celebrit, Miyu však takové věci vždy nechávaly zcela chladnou. Ve slávě viděla spíše nevýhody a celebrity pokládala za stejně obyčejné lidi, jako byla ona. I proto jí nedělalo s Arenem jen tak nezávazně konverzovat.
,,Vaše sestra je starší než vy?" Otázala se mile.
"Embra je ještě malé pískle." zasmál se Aren svým příjemným i když drsným hlasem.
"Je jí teprve 20. Takže je mladší než já." pokývnul Aren dvakrát hlavou a upil trochu horkého čaje.
"Ale dokázala se prosadit a jde si za svým, za to jí obdivuji."
Miya se nad tím pousmála, chápavě přitom pokývla hlavou, ale nic k tomu neřekla. V mysli jí však proběhla kousavá myšlenka nad tím, co Aren řekl.
Pokud považoval svojí dvacetiletou sestru za pískle, jí musel mít za malou holku.
,,Myslím, že i vy si jdete za svým, jinak byste nevlastnil galerii a nebyl úspěšný malíř," promluvila až po chvíli.
"Je dobré si ujasnit cíl a jít za ním. Jít za svými sny ať to stojí, co to stojí."
Těmi slovy chtěl Aren Miye říci, že má bojovat o to co chce a to za jakoukoli cenu.
,,Zřejmě máte pravdu," přisvědčila mu Miya a zadívala se do jeho pohledné tváře s malým, příjemným úsměvem.

Vlastně si už nevybavovala celý rozhovor, který proběhl mezi nimi. Věděla jen, že byl velmi dlouhý a domů se vrátila stejně pozdě jako při jejich prvním setkání.
Co si však pamatovala přesně, byl příjemně lechtivý pocit, kterým jí společný večer s Arenem naplnil.

"Miyooo - chan," ozvalo se nadšené běsnění a pak kdosi Miyu velmi pevně objal. Jaká si osoba si jí k sobě natisknula a využila její blízkosti, aby Miyu políbila na tváři. Ta osoba byl bělovlasý mladík s temně modrýma očima. Oblečen v černých kalhotách a saku, pod kterým měl modrou elegantní košili, ale i modrou kravatu.
"Miyo - chan tak rád Tě vidím."
Miya vyjeveně zakoulela očima, jak si nestačila ani uvědomit, kdo jí tak násilným způsobem probral ze zamyšlení.
,,Co- co?" Dostala ze sebe přidušeným hlasem, oči měla upřené ke klenutému stropu prostorné haly a nechápavě se alespoň po hmatu snažila zjistit, kdo se to k ní tolik lepí. Nepoznala ho podle hlasu, když se však dotkla bílých vlasů a ucítila tu povědomou vůni, překvapeně rozevřela oči ještě víc.
,,Kiryu ... ?"

Zrození vlka - 12. kapitola

14. července 2010 v 20:33 | Embra a Michiyo
MIZU NO MURA

Arenovi je už jedenáct let a pomaličku se blíží svým věkem, ale i schopnostmi ke zkoušce Siakhi, která má zhodnotit jeho dosavadní trénink.

Jako obvykle byl jeden z příjemně teplých dnů, kdy se žlutý kotouč nakláněl nad Kasai a paprsky hladil vesnici před tím, než se skloní za obzor.
Foukal i příjemný vítr, který si pohrával s listy stromů a lehce s nimi šustil. Větrná dlaň projížděla i vysokou trávou, která se klimbala do stran, a několik stébel lechtalo ležícího mladíka na tváři.
Aren byl rozvalený pod jedním ze světle zelených javorů, jednu ruku měl stočenou pod hlavou a v té druhé svíral rozložený svitek, do kterého zíral. Jeho ledově modré oči přejížděly řádek po řádku, jak si Aren předčítal informace o klanu Kane, o klanu, který patřil do Mizu no Mura. Tato vesnice byla od Kasai poměrně vzdálená. Na rozdíl od Kasai byla Mizu velmi chladným místem, které bylo v některých místech pokryto i sněhovou přikrývkou.   
Mladík dočetl poslední řádek pojednávající o tetai neboli schopnostech klanu Kane a stočený svitek odložil vedle sebe do trávníku.
Jeho dlaň sjela k sytě černým vlasům, které si Aren lehce prohrábnul. Byl rád za to, že se mohl na okamžik vytratit z domu a využít onoho času, aby mohl být zde, ve starém parku rodiny Siakhi.
Tento park už zde stál několik generací a dříve byl i upravovaný a opečovávaný. Dneska sem však vůbec nikdo nechodil, tedy kromě Arena s Eronnem a občas i se zde objevil i někdo mladší z rodiny. Park byl opuštěný, zarostlý, přesto si však dokázal udržet svojí magičnost a stále byl velmi příjemným místem a hlavně pro Arena, pro něhož byl tento park útočištěm.
"Hhh," oddechnul si Aren a rukou hrábnul po posledním svitku, který musel ještě přečíst a zapamatovat si stejně jako ty předešlé o klanech a o Mizu no Mura. Přeci jen Kasumi - sama se ho dotazovala na i ty nejmenší drobnosti o, kterých si myslela, že je Aren nebude vědět a ona ho tak bude moci potrestat za jeho neznalost.
"Klan Tori," přečetl si Aren nahlas a roztáhnul svitek. Na rozdíl od klanu Kane a hlavně ostatních klanu zde nebylo až tolik informací, což znamenalo, že Tori jsou podivná neznámá.
"Jeden z nejstarších a nejuznávanějších klanů, který vlastní tetai." přejel pohledem první řádky svitku.
"Klan Tori vznikl v okamžik, kdy se spojila krev ze dvou původních čistokrevných klanů s fuutonem a suitonem. Jejich silou se stal led," při pomyšlení na led se Aren oklepal, neměl vůbec rád studené věci, zato miloval teplo, i když ne nějaké vedro. Měl rád hřejivé sluneční paprsky, teplo sálající z ohně, nejvíce však zbožňoval příjemně hřející Eronnuv kožich. Odpustil však od úvah o ledu a navrátil se ke svitku.
"Led, který se rozlil do žil jejich potomků a stal se základem pro vše v tomto klanu. Klan Tori se celkově odlišuje od klanů běžných. Pocházejí z Mizu no Mura; sídlí na samém konci vesnice, kde se utvořilo jejich rozsáhlé území oddělené od zbytku vesnice spoustou sněhu a ledu, tvořící neustále otevřenou bránu do jejich kolonie. Je to klan s údernou silou, patří do hlavní bojové linie svojí vesnice a za všech okolností chrání svého Hikariho." dočetl Aren další část a zamyšleně se zahleděl nad sebe do koruny stromu.
"Tvoří uzavřenou osadu na konci vesnice, která je obehnaná sněhovou pokrývkou a ledem. Chrání Hikariho vesnice." nahlas si zopakoval Aren.
"Hikari, Hikari." zadumaně se zadíval do koruny stromu. Hikari byl nejvýše postavený shinobi vesnice, který jí vedl. Klan Siakhi z kterého Aren pocházel však nijak Hikariho nepodporoval, na veřejnosti s ním sice sympatizovali, ale uvnitř ho většina členů klanu Siakhi nenáviděla a bylo velmi zřejmé, že se snažili provádět výpady proti Hikarimu, aby do čela vesnice dostali někoho jiného, kdo by prosazoval ideologii klanu Siakhi.
Aren sice neměl zatím žádnou možnost Hikariho poznat, vlastně ho nikdy neviděl. Z toho co o něm věděl si, však udělal na něj pozitivní názor, a nynější Hikari mu byl svým jednáním sympatický.  
Mladík však sklopil hlavu a navrátil se k obsahu svitku: "Jsou to nebezpeční protivníci, díky tvrdému výcviku dokážou s hyotonem tvořit neskutečné variace, které se stávají v mnoha případech vražednými. Jediným skutečným nepřítelem ledu je oheň, existují však i tací jedinci v tomto klanu, kteří přesáhnou své umění a podaří se jim ovládnout Temný led. Proti takové síle ani obyčejný oheň nepůsobí, je to však vrcholné umění klanu Tori, jehož dosáhnou jen ti nejlepší." opět se odmlčel a zadíval se někam mimo. Mizu no Mura byla velmi zajímavá vesnice a tento klan, klan Tori byl též velmi zajímavý svými schopnostmi, obzvláště Temným ledem, který v Arenovi vyvolal další vlnu myšlenek přesto, však pokračoval dál ve studiu.
"Hierarchie klanu je rozdílná od většiny ostatních klanů. Namísto jednoho vůdce mají hned tři, jež se nazývají Triumvirátem skládajícím se ze tří nejváženějších a nejsilnějších shinobi v klanu. Tito tzv. Starší rozhodují o veškerých věcech a záležitostech klanu, stejně tak i jednotlivcích.
Byli to právě oni, kdo v dávných dobách stvořil post "Tori - hime". Pozici Tori princezny lze přiřknout pouze dívce s výjimečnými schopnostmi. Této pocty se však dosud dostalo pouze dvěma dívkám za celou stovku let, jež klan existuje. Ani klanová princezna však nemá právo zasahovat do věcí, o kterých rozhodl Triumvirát ve prospěch svého klanu."
Když se tak zamyslel tak v klanu Siakhi byla hlavou Kasumi - sama, která měla nejvyšší slovo v rodině. Druhým byl Arenu otec Ilor, který byl považován za vůdce klanu, přesto však jeho slovo mělo menší váhu než Kasumi - sama. Pokud li se však rozhodovalo o nějakých záležitostech ovlivňující členy Siakhi tak většinou tyto problémy řešila celá rodina pohromadě, toto se však nestávalo nijak často a to ze dvou důvodů. Za prvé Kasumi - sama vždycky chtěla všechny záležitosti vyřešit tak, aby bylo po jejím a za druhé bylo těžké dostat celou rodinu do jedné místnosti, aniž by se nepozabíjeli.
Aren rozhrnul konec svitku, aby si dočetl informace o klanu Tori.
"V tomto ledovém klanu neexistují rozdíly mezi pohlavím. Ať už se narodí dívka nebo chlapec, hodnota je stejná. Obě pohlaví mají stejné právo stát se jedním ze Starších, pokud takovému postu budou jejich schopnosti dosahovat.
Nejprve však musí projít dlouhým klanovým výcvikem, který se dá zařadit mezi nejdrsnější a nejkrutější vůbec. Nic bližšího však není pro okolí známé, klan udržuje veškeré věci týkající se zvyků, uspořádání i způsobu trénování výhradně mezi svými členy.
Už díky tomu kolují o klanu Tori nejrůznější fámy, zda jsou ale pravdivé či nikoliv, vědí pouze členi. Jediným ověřeným tvrzením je, že členové tohoto klanu právě kvůli ledu kolujícím v jejich těle dokázali takříkajíc obejít čas. Díky neustálému ochlazování jejich organismu dochází ke zpomalení stárnutí buněk, často tak klamou svým vzhledem, který je neúměrný jejich skutečnému věku. Nejspíše právě proto je v okolí vesnice známé tvrzení, že chlapcům z klanu Tori se svým chladem ani samotný led nevyrovná a dívky jejich klanu jsou ty nejkrásnější. A dívky jejich klanu jsou ty nejkrásnější." přečetl si Aren znovu onu poslední část. Zajímalo by ho, jestli je to opravdu pravda, že z nich je cítit led. Pro Arena by však setkání s nějakým Tori bylo asi silně nesympatické. Bylo však zajímavé ono tvrzení, že dívky klanu Tori jsou ty nejkrásnější. Toto se však nejspíše nikdy nedozví, maximálně, že by v nějakém boji narazil na dívku z Tori.
"Akito, Nishi, Kane a Tori." promnul si Aren ledově modré oči a přemýšlel nad každým z těchto čtyř klanů z Mizu no Mura.

Mizu no Mura = vesnice z které pochází Miya a Ichigo Tori
tetai = vrozené schopnosti specifické pro každý klan
hyoton = led (element)
suiton = voda (element)
fuuton = vítr (element)

Zrození vlka - 11. kapitola

14. července 2010 v 20:25 | Embra a Michiyo
NÁSLEDKY

Co se stalo se Siyanem po oné bitce mezi bratry a jaké následky to mělo pro Arena?


Černé spleť mraků formující se nad Kasai začala silně bouřit. Blesky se snesly nad vesnici stejně jako prudký déšť a lomcující vítr.
Okenice rytmicky bouchaly, jak do nich šlehal proudící vítr. Černovlasému mladíkovi, který nehybně ležel na posteli, ten zvuk však byl milejší než utápějící ticho. Byly to dva dny od té doby, co se stal onen incident se Siyanem, Aren však na to každý okamžik myslel.
Pomaličku se přetočil z pravého boku na záda, když ucítil pálivou bolest, která se jím prořezávala jako nějaký tupý předmět drásající jeho kůži. Ještě o kousek se poposunul, ale další pohyb znamenal pro něj ještě více bolesti. Urychleně tedy vystřelil do sedu a opatrně ze sebe stáhnul tmavě modré tričko, které měl. To však nebyl nejlepší nápad, nýbrž více pohybu zničilo jeho poměrně solidně ovázané rány.
"Em," nespokojeně zabručel Aren a začal si rovnat obvaz, kterým si snažil zavázat rány uštědřené od otce při poslední tréninku. Nebylo se, však čemu divit, Ilor velmi Siyana miloval a tak, když se dozvěděl o jeho poranění tak si na Arenovi při tréninku vybil vztek. Jeho pohyby byly rychlé a razantní, naštěstí však Ilor znal jistou mez a tak nezpůsobil synovi vážné zranění.
Aren tedy měl po horní části těla několik bolavých ran, které nepěkně pálily. Mohl jít za matkou, aby mu rány ošetřila, ale ta měla starosti s bratrem a navíc Aren tyhle jizvy přijal jako svůj trest a proto se ani o nich nezmínil. Tiše tedy trpěl a stranil se všech v domě. Otce, který pokaždé na Arena naštvaně vrčel, starší Sachiko a jejího káravého a nechápajícího pohledu, kterým ho občas provrtávala. Vyhýbal se též i Ayume, která byla z celé situace vyděšená, a jednou si Aren povšimnul toho, že v jeho přítomnosti se schovávala k matce. I té se raději rychle mizel z očí, protože i když ona na něj nebyla nijak nazlobená, tak nechtěl, aby si povšimnula oněch ran, které mu způsobil otec.
Bylo to až absurdní jak jedním neuváženým krokem, jedním činem si Aren začal připadat odtrženě od rodiny, nýbrž se trochu i bál, že nestojí o jeho přítomnost. Ale přeci nebyla to jeho chyba, byla to chyba i Siyana, který kdyby poslechnul tak se to nemuselo stát, ale on to neudělal. Jeho však nikdo za nic neobviňoval a každý se o něj strachoval. V té jejich pranici sice kunai zasáhnul Siyanovo břicho, ale matka chlapce vyléčila a pečlivě se o něj starala a pečovala, takže už byl skoro téměř v pořádku, za co byl Aren rád.
I přesto tenhle incident bratry úplně rozdělil. Už dříve Aren a Siyan se navzájem stranili a neměli se ani moc v lásce...oba dva žárlili. A každý na to co měl ten druhý, byla mezi nimi silná bratrská soupeřivost, která se začala postupem času rýsovat až v nevraživost.

Ozvalo se velmi tiché klapnutí a po delším okamžiku se lehce pootevřeli i dveře pokoje. Aren se tichými cupitavými kroky pomaličku vkradl dovnitř, a co nejopatrněji zamířil k posteli svého bratra.
Siyan ležel na boku, zachumlaný do deky a spal. Nebo Aren si myslel, že spí, proto se přiblížil co nejblíže k jeho posteli, aby se mohl ujistit na vlastní oči, že bratr vypadá v pořádku. Když se však Arenova tvář objevila nad Siyanovou, zasáhla ho vlna nepříjemného vzteku a nevraživosti, která sálala ze Siyanových temných očích, které se upřeně zahleděly do těch ledově modrý, které měl Aren.
"Siya-?" hlesnul Aren trochu zaskočeně, protože si myslel, že Siyan už dávno spí.
"Zmiz!" odseknul Siyan a máchnul rukou do vzduchu, aby bratra odehnal. Nechtěl být v jeho přítomnosti, nechtěl ho ani vidět, nesnášel ho! Podle Siyanova mínění byl Aren slabý hlupák, který však měl jediné štěstí a to, že se narodil jako prvním synem v této rodině, ale to on, to Siyan měl být ten první! To on měl být obdivovaný otcem a měl o něj mít zájem, ne o Arena!
Navíc i matka ho tolik milovala a strachovala se o něj...a Siyan, Siyan byl vždycky druhý. Byl jako Arenuv stín, připadal si tak malý vedle bratra, jako kdyby ho nikdo neviděl, všichni totiž upírali zrak k Arenovi!
"Siyane, jak, jak ti je?" otázal se Aren bratra, i když věděl trochu o jeho stavu podle toho, co říkala matka. Přeci jen, ale onen incident se stal dnes a zranění musela Siyana ještě silně bolet.
"Mlč! Nech mě být!" zavřeštěl rozhořčeně Siyan a setřel si několik bolestivých slz, které mu sjely po tváři. Aren jen hořce polknul a sklopil zrak k zemi, nechtěl, aby ho Siyan takhle odháněl. Neměl si bratra moc v lásce, ale i tak si o něj dělal starosti a v hlouby srdce ho měl přeci jen rád, proto cítil ten nutkavý pocit bolesti z toho, že svému maličkému bráškovi ublížil.
"Gome-" chtěl se Aren omluvit.
"Vypadni! Mlč a zmiz!" naštvaně zavrčel Siyan a pomaličku se vyškrábal na nohy. Bylo to pro něj sice obtížné, protože ho ono zranění stále bolelo, ale jeho vztek z bratrovy přítomnosti byl větší. Hnusilo se mu to, že by se mu Aren omlouval.
"Mlč!" zavřeštěl Siyan znovu a vrazil do Arena.
"Vypadni! Vypadni! Nechci tě vidět! Zmiz!" vztekal se Siyan a jednou rukou vrážel do Arena, aby ho odehnal. Druhou rukou se snažil si setřít několik dalších slz, které se mu hrnuly na tvářích.
"Bra-"
"NE! Nejsem tvůj bratr!" zastavil Siyan Arena, aby ono slovo vůbec dořekl. Jak vůbec oni dva mohli být bratři. Už jen to slovo v něm vyvolávalo silnou vlnu zvracení, urychleně si přitisknul ruce na ústa a odvrátil se od Arena.
"Jsi v pořádku?" vztáhnul však k němu Aren ruku.
"NESAHEJ NA MĚ!" plácnul Siyan do Arenovi ruky, aby ho odrazil.
"Jdi pryč! Nesnáším tě! Jdi pryč! Zmiz! ZMIZ!" řval Siyan, ale neotočil se k Arenovi nazpět. Aren se tedy díval jen na třesoucí se záda mladšího bratra.
"Prosím," žádavě se vtíral Aren, aby ho Siyan tak neodháněl nebo ne aspoň teď v tomhle stavu.
"NE!!!"
Siyan se vrhnul na Arena, který dopadl na zem a na něj Siyan. Nevěděl o co se Siyan snaží, ale ať chtěl udělat cokoli tak Aren se nebránil, jen vyjeveně zíral na bratra.
"NENÁVIDÍM TĚ!" zavrčel Siyan, poté Aren už jen ucítil chladné ostří na své kůži. Siyan svíral v ruce kunai, ale i když Aren nesnášel tak mu nemohl nějak více ublížit. Jediné co dokázal, byla jizva ve tvaru S na Arenovi levém straně podbřišku.
"Hhh?" vzhlédnul Aren udiveně, když ucítil facku, kterou mu Siyan uštědřil. Jeho tvář byla pokryta jistou podivnou tekutinou...byla to krev.
"Přisahám, že tě za každou cenu porazím! Přísahám, že pro to udělám cokoli, abych zvítězím!"


Aren si bolestivě skousnul spodní ret, když si vzpomněl na to co mu Siyan té noci řekl. Ne jen to, že slíbil, že ho za každou cenu porazí a že pro to obětuje cokoli, ale hlavně mu Siyan řekl, že už nehodlá být jeho bratr!

"Od nynějška nejsme bratři! Jsme nepřátelé!"

A toto bolelo mnohem více než ona jizva tvaru S, kterou mu Siyan vytvořil. Bylo to jako kdyby Siyan zemřel...možná ještě horší, protože ho vídal po domě, ale ti dva spolu nemluvili a pokud to šlo tak se snažili přehlížet. Aren však zaznamenal, že Siyan se snažil od té doby více trénovat, také více studoval a hodně často chodil za otcem a žádal ho o tréninky, i když otec mu nikdy nevyhověl.
Bylo jasné, že všechny pouta mezi bratry byly zpřetrhané nadobro, jediná věc, která je spojovala, byla Siyanova jizva na břichu a Arenovo znamení S na tom jeho.