Nová krev - 6. kapitola

21. července 2010 v 13:34 | Embra a Michiyo
MISE

Život shinobiho není lehký a pokud jde o jeho potomky, je to ještě těžší, když je neustále musí opouštět. Miyu je však žena s neoblomnou zatvrzelostí, proto se na její popud z další mise stane výlet celé rodiny.

V okolí vesnice se udržoval již několik dní větší chlad než obvykle, který předvídal nástup zimy.
Chladný vánek téměř nepřetržitě profukoval zasněženými ulicemi, kde se udržoval led i sních po většinu roku, nyní sahal ale i do částí, kde v jiná roční období nebýval.
Ichigaki se s tlumeným přiražením dveří konečně dostal do příjemného tepla domku, kde na něho již v prvním okamžiku dýchla příjemná rodinná atmostféra. Na okamžik proto zůstal jen stát, přivřel mírně oči a zaposlouchal se. V celém domě panoval převážně klid, pouze z vedlejší místnosti, kde se nacházela kuchyně, vycházely tlumené zvuky znamenající přípravu oběda. Ichigaki si tiše oddechl. Nejraději by takhle trávil spoustu dalších dní, než aby se handrkoval někde na nebezpečných misích, kde musel svůj, ale hlavně život své ženy, vystavovat neustálému nebezpečí.
Pomalu zlatavé oči zase otevřel a v malé chodbě ze sebe otřepal přebytky sněhu, které mu ulpěly na šatech z venku. Dlouhými kroky poté zamířil do kuchyně, kde se beze slov opřel ramenem o stěnu naproti kuchyňské lince, kterou právě Miyu sklízela.
,,Už jsi tu?" Natočila k němu Miyu s mírným překvapením hlavu. Ichigaki lehce pokývnul na souhlas, paže překřížené přes hrudník a neurčitý, až zamyšlený výraz v Miyu vyvolaly tušení, že něco není zcela v pořádku. Odložila proto vlhký hadřík a otočila se na Ichigakiho celá.
,,Stalo se něco?" Přejela manžela zkoumavým pohledem, Ichigaki však pouze zakroutil hlavou a spustil paže volně podél těla.
,,Nic. Dneska ale neměli moc dobrou náladu," promluvil konečně, když přešel přes kuchyni a paže obtočil kolem drobného těla svojí ženy.
,,Myslíš Starší? Nelíbil se jim snad výsledek mise?" Zadívala se na něj Miyu tázavě, ačkoliv jí byla odpověď již předem jasná.
,,Ať si to příště udělají lépe sami! Je to jen banda senilních stařešinů, kteří nedokážou už nic víc, než jen být nespokojení!" Odfrkla vzápětí, když Ichigaki jen neurčitě pokývl hlavou. Ichigaki se nad pohoršeným výlevem své ženy mírně pousmál. Pokaždé, ať už se cítil jakkoliv, se jeho nálada zpravila v okamžiku, kdy byl s Miyu nebo dětmi.
,,Kde je Ichigo a Miya? Je tu podezřelý klid," otázal se, když svůj obličej zabořil do černých vlasů vonících po kořeněných bylinkách.
,,Ichigo je u sebe v pokoji a Miya se snaží vykoupat Shira," odpověděla Miyu s přitisknutím se na Ichigakiho pevný, rytmicky se nadzdvihávající hrudník.
,,Shira?" Zopakoval Ichigaki mírně nechápavě. Miyu souhlasně přikývla.
,,Pojmenovala tak to vlče, co s ichigem přinesli z lesa."
,,Proč se mi zdá, že ho do lesa už nevrátí?" Otázal se sklesle Ichigaki, Miyu se nad tím ale jen pousmála, vytáhla se na špičky a paže obtočila kolem jeho krku.
,,Protože je to Miya," odpověděla s úsměvem na jeho otázku, prsty mu lehce projela hnědými vlasy a něžně ho políbila na rty. Ve stejný okamžik se však ze zhora ozvalo vypísknutí a hlasité šplouchnutí, po kterém následovalo divoké cachtání a klid. Miyu s Ichigakim se tázavě zadívali na strop nad nimi.
,,Miya," hlesli zároveň a hbitě vyběhli do patra překontrolovat, jestli je jejich dcera celá.

,,Ach ..." Vydechla Miyu rezignovaně, když Ichigaki otevřel dveře do koupelny, odkud se ozývala směs zvuků a oběma se tak naskytl pohled na všude rozlitou vodu a malou Miyu, která celá zmáchaná seděla ve vaně plné špinavé vody společně s mokrým štěnětem a zuřivě mu pěnila kožich směsí plnou bylinek, aby z něho dostala všechnu špínu.
Při příchodu dalších dvou lidí sebou Shiro ale trhl, předními tlapami se zapřel o Miyu, kterou tak v kluzké vaně zatlačil z podstatné části pod vodu a hbitě pak celý mokrý a napěněný vyskočil z vany na podlahu, odkud smýkavě vyběhl skrz otevřené dveře na chodbu. Miya se s prskáním vynořila ven z vody, několikrát si ručkami protřela oči a vykuleně se zadívala na nechápající rodiče.
,,Mamí, tatí! On vám utekl!" Vypískla vzápětí, když si uvědomila zmizení vlčete, urychleně se tak vyškrábala z vany a rozeběhla se za ním.
,,Tatí, ty už jsi doma!" Zastavila se pouze na okamžik u Ichigakiho, kterého v rychlosti objala kolem nohou a se stejným prosmýknutím se mezi dveřmi pak vyběhla do domu, aby chytila Shira. Ichigaki pomalu sjel pohledem ke svým zmáchaným kalhotům.
,,Celá maminka," hlesl pouze, než mu cukla hlava pod pohlavkem od Miyu.
,,Podívej na ten nepořádek. To budeš uklízet se mnou!" Mávla Miyu rukou nad spouští nejen v koupelně, ale teď i na chodbě a nejspíše i v dalších místnostech, jak zmáchaná Miya naháněla napěněného Shira s pištěním po celém domě.
,,Ale-" Namítl Ichigaki prvně, při výhružném pohledu Miyu ale raději utichl a pouze pokorně pokýval hlavou. Bylo mu jasné, že i kdyby začal protestovat, Miyu by ho ubila argumenty, že toho vlka nechal utéct i on a ne jen ona.

,,Shiro! Shiro stůj! Neutíkej tam!" Mávala Miya malými ručkami ve vzduchu, když se hnala z kuchyně do jídelny za prchajícím štěnětem. Vlče, ze kterého na každou stranu stříkala pěna, proběhlo kličkou kolem stolu, proletělo znovu kuchyní a po schodech se hnalo zase nahoru, aby uniklo tyranizující koupely.
,,Um," vyhekla Miya, když se jí to při probíhání kolem stolu na vlhké podlaze smeklo a celá se tak rozplácla na zemi. Rychle se ale zapřela ručkami o zem a vyškrábala se na všechny čtyři, při vstávání se přidržela pro jistotu o židli a znovu se pak za Shirem rozeběhla.
,,Onii-kun! Pomoz mi! Shiro se nechce nechat vykoupat!" Vyhrkla na celý dům, když se škobrtajíc hrabala po schodech nahoru.
Černovlasý chlapec, který celou dobu seděl na pečlivě ustlané posteli s pohledem zabodnutým do knihy, pomalu zvedl ledově modré oči a zadíval se na zavřené dveře, za kterými se podle dosavadních zvuků odehrávala další z Miyiných bláznivin.
,,Ichigooooooo!" Zavolala Miya opětovně, když se i na podruhé při snaze skočit po Shirovi a chytit jej, jen bezvýsledně rozplácla na zemi. Chlapec tedy odložil knihu do strany, sklouzl pomalu z postele a zamířil ke dveřím pokoje, ačkoliv mu předem bylo jasné, že to udělat nechce. Sotva však otevřel dveře, naskytl se mu pohled na šedobílé cosi, jež se v okamžiku, kdy zahlédlo novou možnost pro únik v podobě otevřených dveří, vyřítilo proti němu a úplně mokrou Miyu, která mávala ve vzduchu rucemi a běžela za tím.
Než se však Ichigo v situaci orientoval, Shiro se přímo před ním prudce odrazil ze zadních pacek a vskočil mu přímo do náruče. Ichigo jen vypoulil oči, když úplně mokré a napěněné štěně sevřel v náručí, vzápětí se i s ním ale převážil a dopadl mezi dveřmi na zadek. Miya se zastavila udýchaně hned u nich, několikrát se zhluboka nadechla a prstem pak ukázala ke koupelně.
,,Do vody s ním, Ichi! Musíme ho vykoupat!"
Ichigo jen konsternovaně zakýval hlavou. Ještě si ani nestačil uvědomit, co se kolem něho děje. Jediné ,co věděl, bylo, že mu skrz oblečení rychle prosakuje voda a štiplavá vůně bylinek a že ho ta mokrá koule pěny, kterou držel v náručí, radostně olizuje v obličeji.
Ichigaki, který celou dobu společně s Miyu té scenérii přihlížel, zakroutil hlavou.

,,Ještě, že se ti dva mají," hlesla Miyu s mírným úsměvem.
,,To ano. Neumím si představit, že bychom tu měli nechat Miyu byť jen hodinu samotnou," pokývnul Ichigaki souhlasně hlavou. Miyu se zamyšleně zadívala na obě své děti.
,,Jsem ráda, že teď delší dobu nepůjdeme na žádnou misi. Chci s nimi trávit co nejvíc času. Nechci celé jejich dětství trčet někde po misích," promluvila po chvíli, když se Ichigo i s Miyou a Shirem zavřeli znovu v koupelně, aby štěně společnými silami vykoupali.
Ichigaki sklouzl pohledem ke svojí ženě, ve tváři se mu objevil smutný pohled.
,,Mrzí mě to, Miyu, ale-" Než vůbec stačil říci, co měl na srdci, Miyu se k němu zamračeně otočila.
,,Ale co? Ichigaki, nechceš mi snad říct, že máme jít na další misi!"
Ichigakiho zlatavé oči sjely z její tváře až k zemi, mlčky pouze přikývl. Miyu zaskřípala zuby.
,,Ne! Já na žádnou misi nepůjdu!" Vyhrkla rozčíleně. Ichigaki k ní pomalu zvedl oči s utešujícím pohledem.
,,Ale Miyu, já-"
,,Ale co, Ichigaki! Sotva jsme se vrátili a už máme zase jít? To teda ne!" Vayhrkla na něj Miyu, odstrčila ho dlaní do strany a naštvaně z patra seběhla do přízemí, odkud během krátké chvilky zmizela ven. Ichigaki si tiše povzdechl.
Ani jemu se nechtělo jít na další misi ,ale i když se snažil Starší přemluvit, neměl šanci. Byli neoblomní a nutili jeho i Miyu jít na další sotva pár dní potom, co se vrátili.
,,No jo," hlesl pouze sám pro sebe, pomalu se otočil na místě a zamířil dolů také, aby začal uklízet všechen ten nepořádek, co nadělala Miya s Shirem. Ichigo s Miyou, kteří byli hned za dveřmi vedle a celou krátkou hádku mezi rodiči vyslechli, se po sobě tiše podívali.
,,Oni půjdou zase na další misi, Ichi?" Pípla Miya tiše až po chvíli, kdy se rozhostilo po celém domě ticho.
,,Nevím, nee-chan. Asi ano," pokrčil Ichigo neurčitě rameny. Miya svěsila smutně hlavu, pomalu přitom omývala pěnu ze Shira.
,,Nechci, aby zase někam šli. Zrovna se vrátili."
,,Je to jejich povinnost, nee-chan. Musí chodit na mise a poslouchat příkazy," odpověděl Ichigo suše. Ve skutečnosti ale ani on nechtěl, aby oba rodiče šli už zase někam pryč a oni zůstali s Miyou sami doma. Shiro přejel po bou dětech pohledem, tiše zakňučel a posadil se do vany, ze které odtékala špinavá voda.

Miya, Ichigo i Ichigaki seděli už u stolu nad obědem, když se Miyu vrátila o hodinu později domů.
V chodbě ze sebe sundala věci pokryté sněhem, jak se venku hustě rozesněžilo, obědvající děti políbila lehce do vlasů a posadila se na své obvyklé místo oproti Ichigakimu, který raději hleděl mimo a neříkal nic.
Miya zaklimbala nožkama ve vzduchu, velkými oči těkla po všech u stolu a nakonec lehce kopla do Ichiga, který seděl vedle ní. Ichigo k ní zvedl ledově modré oči, když se na něho sestra ale pouze zapitvořila, oddechl si a upřel svůj pohled k otci.
,,Půjdete zase na misi?" Položil otázku, ale snažil se, aby zněla suše a jen informačně. Ichigaki k němu vzhlédl, zůstal na syna ale pouze mlčky hledět. Slova se proto ujala Miyu.
,,Ano, půjdeme," odpověděla klidným hlasem. Ichigaki se po ní překvapeně otočil, stejně tak se na ní upřely i oči dětí.
,,Tentokrát ale půjdeme všichni. Dostali jsme za misi návštěvu jedné z vesnic, kde pobudeme pár dnů. Nejde o nic nebezpečného a setkáme se s některými rodinami, takže vy půjdete s námi," pohlédla na Ichiga s Miyou, kteří si vzápětí vyměnily další pohledy. Ichigaki zůstal na svou ženu pouze zmateně hledět, Miye se však nadšením rozzářily oči. Vždycky chtěla navštívit i jiné vesnice a teď k tomu bude mít konečně příležitost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama