Zrození vlka - 11. kapitola

14. července 2010 v 20:25 | Embra a Michiyo
NÁSLEDKY

Co se stalo se Siyanem po oné bitce mezi bratry a jaké následky to mělo pro Arena?


Černé spleť mraků formující se nad Kasai začala silně bouřit. Blesky se snesly nad vesnici stejně jako prudký déšť a lomcující vítr.
Okenice rytmicky bouchaly, jak do nich šlehal proudící vítr. Černovlasému mladíkovi, který nehybně ležel na posteli, ten zvuk však byl milejší než utápějící ticho. Byly to dva dny od té doby, co se stal onen incident se Siyanem, Aren však na to každý okamžik myslel.
Pomaličku se přetočil z pravého boku na záda, když ucítil pálivou bolest, která se jím prořezávala jako nějaký tupý předmět drásající jeho kůži. Ještě o kousek se poposunul, ale další pohyb znamenal pro něj ještě více bolesti. Urychleně tedy vystřelil do sedu a opatrně ze sebe stáhnul tmavě modré tričko, které měl. To však nebyl nejlepší nápad, nýbrž více pohybu zničilo jeho poměrně solidně ovázané rány.
"Em," nespokojeně zabručel Aren a začal si rovnat obvaz, kterým si snažil zavázat rány uštědřené od otce při poslední tréninku. Nebylo se, však čemu divit, Ilor velmi Siyana miloval a tak, když se dozvěděl o jeho poranění tak si na Arenovi při tréninku vybil vztek. Jeho pohyby byly rychlé a razantní, naštěstí však Ilor znal jistou mez a tak nezpůsobil synovi vážné zranění.
Aren tedy měl po horní části těla několik bolavých ran, které nepěkně pálily. Mohl jít za matkou, aby mu rány ošetřila, ale ta měla starosti s bratrem a navíc Aren tyhle jizvy přijal jako svůj trest a proto se ani o nich nezmínil. Tiše tedy trpěl a stranil se všech v domě. Otce, který pokaždé na Arena naštvaně vrčel, starší Sachiko a jejího káravého a nechápajícího pohledu, kterým ho občas provrtávala. Vyhýbal se též i Ayume, která byla z celé situace vyděšená, a jednou si Aren povšimnul toho, že v jeho přítomnosti se schovávala k matce. I té se raději rychle mizel z očí, protože i když ona na něj nebyla nijak nazlobená, tak nechtěl, aby si povšimnula oněch ran, které mu způsobil otec.
Bylo to až absurdní jak jedním neuváženým krokem, jedním činem si Aren začal připadat odtrženě od rodiny, nýbrž se trochu i bál, že nestojí o jeho přítomnost. Ale přeci nebyla to jeho chyba, byla to chyba i Siyana, který kdyby poslechnul tak se to nemuselo stát, ale on to neudělal. Jeho však nikdo za nic neobviňoval a každý se o něj strachoval. V té jejich pranici sice kunai zasáhnul Siyanovo břicho, ale matka chlapce vyléčila a pečlivě se o něj starala a pečovala, takže už byl skoro téměř v pořádku, za co byl Aren rád.
I přesto tenhle incident bratry úplně rozdělil. Už dříve Aren a Siyan se navzájem stranili a neměli se ani moc v lásce...oba dva žárlili. A každý na to co měl ten druhý, byla mezi nimi silná bratrská soupeřivost, která se začala postupem času rýsovat až v nevraživost.

Ozvalo se velmi tiché klapnutí a po delším okamžiku se lehce pootevřeli i dveře pokoje. Aren se tichými cupitavými kroky pomaličku vkradl dovnitř, a co nejopatrněji zamířil k posteli svého bratra.
Siyan ležel na boku, zachumlaný do deky a spal. Nebo Aren si myslel, že spí, proto se přiblížil co nejblíže k jeho posteli, aby se mohl ujistit na vlastní oči, že bratr vypadá v pořádku. Když se však Arenova tvář objevila nad Siyanovou, zasáhla ho vlna nepříjemného vzteku a nevraživosti, která sálala ze Siyanových temných očích, které se upřeně zahleděly do těch ledově modrý, které měl Aren.
"Siya-?" hlesnul Aren trochu zaskočeně, protože si myslel, že Siyan už dávno spí.
"Zmiz!" odseknul Siyan a máchnul rukou do vzduchu, aby bratra odehnal. Nechtěl být v jeho přítomnosti, nechtěl ho ani vidět, nesnášel ho! Podle Siyanova mínění byl Aren slabý hlupák, který však měl jediné štěstí a to, že se narodil jako prvním synem v této rodině, ale to on, to Siyan měl být ten první! To on měl být obdivovaný otcem a měl o něj mít zájem, ne o Arena!
Navíc i matka ho tolik milovala a strachovala se o něj...a Siyan, Siyan byl vždycky druhý. Byl jako Arenuv stín, připadal si tak malý vedle bratra, jako kdyby ho nikdo neviděl, všichni totiž upírali zrak k Arenovi!
"Siyane, jak, jak ti je?" otázal se Aren bratra, i když věděl trochu o jeho stavu podle toho, co říkala matka. Přeci jen, ale onen incident se stal dnes a zranění musela Siyana ještě silně bolet.
"Mlč! Nech mě být!" zavřeštěl rozhořčeně Siyan a setřel si několik bolestivých slz, které mu sjely po tváři. Aren jen hořce polknul a sklopil zrak k zemi, nechtěl, aby ho Siyan takhle odháněl. Neměl si bratra moc v lásce, ale i tak si o něj dělal starosti a v hlouby srdce ho měl přeci jen rád, proto cítil ten nutkavý pocit bolesti z toho, že svému maličkému bráškovi ublížil.
"Gome-" chtěl se Aren omluvit.
"Vypadni! Mlč a zmiz!" naštvaně zavrčel Siyan a pomaličku se vyškrábal na nohy. Bylo to pro něj sice obtížné, protože ho ono zranění stále bolelo, ale jeho vztek z bratrovy přítomnosti byl větší. Hnusilo se mu to, že by se mu Aren omlouval.
"Mlč!" zavřeštěl Siyan znovu a vrazil do Arena.
"Vypadni! Vypadni! Nechci tě vidět! Zmiz!" vztekal se Siyan a jednou rukou vrážel do Arena, aby ho odehnal. Druhou rukou se snažil si setřít několik dalších slz, které se mu hrnuly na tvářích.
"Bra-"
"NE! Nejsem tvůj bratr!" zastavil Siyan Arena, aby ono slovo vůbec dořekl. Jak vůbec oni dva mohli být bratři. Už jen to slovo v něm vyvolávalo silnou vlnu zvracení, urychleně si přitisknul ruce na ústa a odvrátil se od Arena.
"Jsi v pořádku?" vztáhnul však k němu Aren ruku.
"NESAHEJ NA MĚ!" plácnul Siyan do Arenovi ruky, aby ho odrazil.
"Jdi pryč! Nesnáším tě! Jdi pryč! Zmiz! ZMIZ!" řval Siyan, ale neotočil se k Arenovi nazpět. Aren se tedy díval jen na třesoucí se záda mladšího bratra.
"Prosím," žádavě se vtíral Aren, aby ho Siyan tak neodháněl nebo ne aspoň teď v tomhle stavu.
"NE!!!"
Siyan se vrhnul na Arena, který dopadl na zem a na něj Siyan. Nevěděl o co se Siyan snaží, ale ať chtěl udělat cokoli tak Aren se nebránil, jen vyjeveně zíral na bratra.
"NENÁVIDÍM TĚ!" zavrčel Siyan, poté Aren už jen ucítil chladné ostří na své kůži. Siyan svíral v ruce kunai, ale i když Aren nesnášel tak mu nemohl nějak více ublížit. Jediné co dokázal, byla jizva ve tvaru S na Arenovi levém straně podbřišku.
"Hhh?" vzhlédnul Aren udiveně, když ucítil facku, kterou mu Siyan uštědřil. Jeho tvář byla pokryta jistou podivnou tekutinou...byla to krev.
"Přisahám, že tě za každou cenu porazím! Přísahám, že pro to udělám cokoli, abych zvítězím!"


Aren si bolestivě skousnul spodní ret, když si vzpomněl na to co mu Siyan té noci řekl. Ne jen to, že slíbil, že ho za každou cenu porazí a že pro to obětuje cokoli, ale hlavně mu Siyan řekl, že už nehodlá být jeho bratr!

"Od nynějška nejsme bratři! Jsme nepřátelé!"

A toto bolelo mnohem více než ona jizva tvaru S, kterou mu Siyan vytvořil. Bylo to jako kdyby Siyan zemřel...možná ještě horší, protože ho vídal po domě, ale ti dva spolu nemluvili a pokud to šlo tak se snažili přehlížet. Aren však zaznamenal, že Siyan se snažil od té doby více trénovat, také více studoval a hodně často chodil za otcem a žádal ho o tréninky, i když otec mu nikdy nevyhověl.
Bylo jasné, že všechny pouta mezi bratry byly zpřetrhané nadobro, jediná věc, která je spojovala, byla Siyanova jizva na břichu a Arenovo znamení S na tom jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama