Prosinec 2010

5. kapitola

30. prosince 2010 v 23:52 | Embra a Michiyo

Setkání

Veselé pobrukování černovlásky se roznášelo místností salónu, ve kterém zrovna Embra pobývala. Seděla na vysoké stoličce u stolku, který byl zaplněný nejrůznějšími šminkami.
Dívka přejížděla svým pohledem po doslova nabitém poznámkovém bloku, ve kterém měla zapsané nejrůznější akce a schůzky. Embra byla poměrně časově vytížená, a tak si raději poznamenávala to nejdůležitější do svého notesu, který neustále nosila sebou. Dalo by se říci, že černovláska bez notesu a mobilního telefonu nedokázala existovat.
"Hm, měla bych zavolat Kayenovi a dohodnout se s ním na té akci, ale..." Prohrábla si ofinu, která jí rámovala úzký obličejík.
"Em," zakývala hlavou lehce do strany a propisku si na okamžik vstrčila do úst. Natáhla se ke své tašce a začala v ní cosi hledat, když jí začal zvonit a vibrovat mobilní telefon.
"Ho hase?" Zahučela s tužkou v puse a natáhla se pro mobil.
Její tmavé oči se zadívaly na dispej mobilu.
"Miha?" Pootevřela ústa a propiska dopadla na zem.
Embra ze začátku nikdy neměla moc Miyu ráda, vlastně neměla ráda žádnou slečnu, se kterou Aren něco měl.
A proč?
No, důvod byl jednoduchý, Embra žárlila na všechny Arenovy přítelkyně. Byla zvyklá na Arenovu přítomnost a na mazlení s ním, bratr byl prostě její a nelíbilo se jí, že by ho měl vlastnit někdo jiný! Proto zezačátku hodně bojkotovala proti Miye a byla na ní ošklivá, ale postupem času si na ní zvykla a když viděla, že je s ní Aren opravdu šťastný, tak se jí Miya zalíbila a Embra jí začala mít ráda.

Bylo pozdní ráno a do Arenovi ložnice pronikal lehce studený vítr pootevřeným oknem. Venku už svítilo slunce, jeho paprsky dnešního dne nebyly nikterak hřejivé.
Mezi rozházenými peřinami ležel schoulený černovlasý mladík, který včerejšího dne únavou zapadl do postele, že si zapomněl sundat své oblečení, ale i hodinky, které neustále měl připevněné na levé ruce.
Aren se lehce zavrtěl a rukou hrádbul vedle sebe, když zaregistroval dívku ležící vedle něj. Pomalým pohybem prstů projel její dlouhé vlasy a pootevřel jedno ledově modré oko. Ihned poznal podle havranově černých vlasů, o koho se jedná. A tak jen rozmrzele zabručel, když zjistil, že ona dívka na sobě má jeho košili, kterou mu svlékla a navíc ho ani neudivovalo to, že měla okolo něj obtočené ruce a byla na něj natisknutá jako kdyby objímala nějakého přerostlého plyšáka.
"Embro." dloubnul Aren prstem do své sestra, které ho měla v těchto dnech přijet navštívit. On sám však neočekával, že svou návštěvu začne u něho v peřinách.
"No tak, Embro." znovu dloubnul do ramena sestry, která rozmrzele něco zabručela a nadzvedla hlavu.
"Ohayo," špitnula a protřela si hřbetem ruky tmavé oči.
"Co tady děláš? V mé posteli?" podotknul Aren a ani jí nepozdravil.
"Taky tě ráda vidím, Arenem." naklonila se k němu Embra a políbila ho sourozenecky na tvář.
"Přijela jsem tě navštívit, jak jsem slíbila." roztomile se na něj zásmala a prstem ho dloubnula do tváře.
"Oo bráško ty jsi zase zhubnul." začala si ho prohlížet a přitom se snažila urovnat si svoje rozcuchané vlasy.
"Jo a promiň za tu košili." zatahala za cíp černé košile, kterou z Arena svléknula.
"Ta je moje!"
"Teď už moje." opět věnovala černovláska polibek svému bratrovi a pomaličku se vysoukala z postele, když zaznamenala zvonek domovních dveří.
"Ale, ale takhle po ránu návštěva." laškovně se zakulila a zamířila ke dveřím.
"Embro!" mávnul Aren rukou ve vzduchu "Stůj! Ksakru." začal se i on sunout na nohy a hledat nějaké oblečení, i když na sobě měl kalhoty tak se ještě sháněl po košili.
Černovláska však byla rychlejší a jen tak ve spodním černém prádle a Arenově košili otevřela domovní dveře, aby zjistila, kdo to přišel.
"Ohayo," seriozně se usmála a zadívala se na onu hnědovlasou dívku, které před dveřmi stála.
Miyi bledě modré oči se upřely namísto očekávaného Arena k polonahé dívce, kterou neznala. Z obličeje okamžitě vymizel sladký úsměv, se kterým původně zazvonila, balíček s čerstvě přichystanou snídaní, který svírala v rukách u hrudi, poklesl o něco níž, avšak držela ho dostatečně pevně, aby nespadl. Pohled jí bezděky sjel po košili, která jí byla velice dobře známá.
,,Já ..." Pootevřela ústa, avšak zase je znovu zavřela, neschopna říci jedinou normální a souvislou větu.
,,Já ..." Pokusila se podruhé o několik vteřin později, ale stále nenacházela správná slova, kterými by dokázala vůbec něco vyjádřit.
,,Omlouvám se, spletla jsem si byt," vypadla z ní nakonec první věc, která jí napadla. Její výraz v obličeji byl však natolik šokovaný a smíšený se zklamáním, že jejím slovům zcela nenasvědčoval. Nikdy nebyla dobrá lhářka.
To už se ovšem Miya hbitě poklonila na náznak ještě jedné omluvy a otočila se ke dveřím i dívce v nich zády, aby co nejrychleji zmizela pryč.
Černovláska se podiveně zadívala na Miyu a jen zakroutila hlavou, když se ve dveřích objevil Aren který si ještě dozapínal poslední knoflíčky bílé košile.
"Miyo!" hlesl nadšeně Aren a lehce se pousmál, i když jeho úsměv za chvilku vyprchal, když si uvědomil, že Miya odchází.
Při zaslechnutí Arenova hlasu se Miya ovšem zastavila, bolestivě se kousla do spodního rtu a s přemáháním v obličeji vykouzlila milý úsměv. Poté se ke dvojici znovu otočila.
,,Arene ... Já jsem-" Přejela pohledem z dooblékajícího se Arena na polonahou dívku, načež opět zapomněla, co vlastně chtěla říci. Nakonec tedy jen sklouzla pohledem k balíčku ve svých rukách a vzápětí ho urychleně natáhla před sebe směrem k nim.
,,Jen jsem ti- vám přinesla snídani. Nemám v úmyslu vás zdržovat," vyžbleptla výmluvně, v lících ovšem částečně zrudla.
Aren si lehce prohrábnul černé vlasy a zakroutil hlavou "Miyo, ale ty nás nevyrušuješ. Můžeš jít klidně dál, prosím. Já nevěděl jsem, že přijdeš, a kdyby ano tak by…"
"Tak co?" skočila mu do řeči Embra, která se natisknula k Arenovi a přijížděla Miyu pohledem tmavých očí.
"Tak by tu tahle osoba nebyla." podotknul Aren a ukázal na Embru.
"Ale no tak! Jsem tvoje sestra, to si uvědom, protože se mnou zacházíš jako s hadrem." dloubnula černovláska do Arenova ramena.
"Au." hlesnul jen Aren a raději nic neřekl, nýbrž nechtěl vyvolávat hádku se svou sestrou a ne zrovna před Miyou.
"Prosím, půjdeš dál?" požádal Aren Miyu a lehce se na ní pousmál.
Miya už po první Arenově větě zabodla pohled hluboko do země, načež celá v obličeji zrudla.
Ani neposlouchala, o čem se ti dva baví či dohadují, tváře jí hořely jako při spálení a v hlavě tlumeně dunělo pod myšlenkami. Cítila se neuvěřitelně trapně, že Arena vyrušila právě ve chvíli, kdy tam s někým byl.
"Miyo? Miyo?" udělal Aren krok k dívce a lehce se k ní sklonil.
"Vypadá, že je mimo." zamyšleně si prohrábnul vlasy a zadíval se na dívku.
"Asi se do tebe tolik zakoukala, bráško, že nevnímá. To se ti stává často, že slečny na tebe zírají jak na..."
"Můžeš chvilku mlčet." podotknul Aren.
"Halo slečno! Jste tam." došla Embra k Miye a lehce s ní zatřásla.
"Vidíš, bráško. Tvoje přítomnost dokáže..."
"Mlč, Embro." zpražil Aren Embru pohledem.
Miya však po zásahu Embry začala konečně vnímat, co se kolem ní děje, ovšem zcela jiným způsobem, než by si bývala přála.
Po Embřině zacloumání k ní vzhlédla bledě modrými oči, než si ovšem vůbec stačila uvědomit, co dělá, nebo by alespoň tušila, proč to dělá, vrazila Embře dost výstižnou facku přímo do obličeje.
Zvuk rány jí ovšem probral kompletně, Miyi uši zrudly do stejného odstínu jako její tvář a sáček se snídaní se odporoučel k zemi.
,,Já- já- já! Omlouvám se! To- to ... To jsem nechtěla!" Vyhrkla vyděšeně při pohledu na černovlasou dívku.
Po ráně, kterou Embra dostala od Miyi se jak Aren tak i Embra zasmáli i když Arenuv svůj smích se snažil tlumit svou dlaní.
"Miyo? Jsi v pořádku?" stočil Aren pohled k hnědovlásce. Embra zatím si lehce promnula obličej a zamířila nazpět do domu.
Miya si zápěstím zakryla ústa, vyděšený pohled přitom obrátila k Arenovi.
,,Je mi to- je mi to moc líto! Nevím, proč jsem to udělala!" Zakňučela roztřeseným, bojácným hlasem.
"Stalo se, ale moje sestra si to tolik jistě nebere. Když byla menší, tak se skoro pořád prala s klukama, takže jednu ránu přežije." usmál se Aren na Miyu.
"Půjdeš tedy dál?"
,,S- sestra?" Zopakovala Miya s mírným zadrhnutím, s tím však její tvář nabrala ještě rudější barvy a pohled jí sklouzl zpátky k zemi. Taková ostuda!
Jak vůbec mohla Arenovu sestru uhodit?
Horlivě zavrtěla hlavou na znamení, že nepůjde.
,,Už jsem toho zkazila dost. Raději hned půjdu, než zkazím ještě něco dalšího," zamumlala kňučivě, i když to říkala spíše sama pro sebe než k Arenovi. Styděla se.
"Ano, tohle...no...Embra je moje sestra." souhlasně pokývnul Aren hlavou a snažil se o další úsměv.
"Ale, prosím pojď. Jistě ráda se s tebou seznámí."
Miya jen s velkým přemlouváním sebe sama vytáhla oči zpátky k Arenově obličeji. Cítila se hrozně za to, co si v první okamžik myslela a ještě hůře za to, že jeho sestru uhodila. Nakonec ale sotva znatelně kývla hlavou na souhlas. Nechtěla, aby jí Aren prosil, raději mu vyhověla, ačkoliv nechápala, proč si to po tom incidentu vůbec přál.
"Děkuji," kývnul Aren hlavou a ukázal na dveře, aby Miya vstoupila. On šel za ní a tak zavřel dveře a uvedl Miyu do prostorného a útulného obývacího pokoje.
"Embro?" nechal Miyu, aby se usadila a on sám se zatím šel podívat po sestře, která se po chvilce objevila. Byla oblečená v černé košilce, která velmi dobře zdůrazňovala její přednosti a postavu. Dále měla černou mini sukni a havranové vlasy měla sepnuté do culíku.
"Ano?"
"Chtěl jsem ti představit Miyu." oznámil Aren sestře, která nasadila poměrně příjemný úsměv a došla k Miye a Arenovi.
"Miyo to je má sestra Embra Meadro. Embro tohle je jedna studentka z mojí bývalé školy Miya Tori."
Embra natáhnula k Miye ruku a usmála se na ní "Těší mě, Miyo." přitom však těkala pohledem z Miyi na Arena.
Miya v okamžiku opět vyskočila na nohy, s nezakrytelnými rozpaky stiskla Embry ruku a alespoň s pokusem se na ní mile pousmála.
,,Těší mě, jsem Miya ... A omlouvám se," hlesla, očima neustále nejistě těkajíc z Embry na Arena a zase nazpátky.
Když se na ně dívala trochu důkladněji, snad mezi nimi i byli některé sourozenecké podobnosti. Měli stejný odstín barvy vlasů, některé rysy v obličeji se taky zdály být podobné ... Miya si začínala připadat stále hloupěji, že si toho nevšimla už v první chvíli. Nakonec tedy jen spustila ruku podél těla a sklopila zrak k zemi.
Byla podstatně menší než Embra, mezi oběma sourozenci tak byla doslova maličká a nevýrazná. Nebo si tak alespoň připadala.
"No, není za co se omlouvat." kývnula hlavou Embra a přejala si dlaní po místě rány.
"Ve své branži už jsem několikrát schytala facku takže to nevadí." dodala černovláska, poté se, ale natisknula na Arena.
"Bráško, já vím, že...no nebudu to nějak specifikovat, ale nejsi pro ni moc starý. Já vím, že mladé slečny lpí na starších mužích z jistých…"
"Mlč, prosím chvilku." zarazil Aren Embru a raději zamířil do kuchyně, která byla s obývací místností částečně propojena.
"Miyo dáte...dáš si čaj?"
Už jen při první otázce Embry se jí do tváří navrátila ta rudá barva, přičemž jí polila vlna horka.
Chtěla se proti tomu nějak ohradit, avšak když zvedla oči a pootevřela ústa, nevyšlo z nich vůbec nic. Nevěděla, co na to vlastně říct, protože svým způsobem ... To vlastně byla pravda. Aren se jí líbil, více než to, ale ona byla jen malá holka a on okouzlující muž.
,,H- hai ..." Hlesla na odpověď Arenovi, přičemž pohled zabodla zpátky k zemi. Dlouze se nadechla a vydechla, poté se však přeci jen odhodlala zvednout k Embře oči a promluvit na ní.
,,Ale tak to není. Jsme jen- přátelé. Aren-san mi pomáhá s ročníkovou prací," vysvětlila jí.
"Aha...takže jste začali ročníkovou prací." zákeřně se poušklíbnula Embra a usadila se do křesla.
"Jistě přátelé, Miyo." nohy si zapřela o desku stolu.
"Ale za to se nemusíte stydět, je velmi časté, že dívky, mladé dívky chodí a dělají jisté věci se staršími...muži." podotknula Embra.
Miya sjela na předešlé místo, kam jí Aren usadil, plaché oči přitom upřela k Embře.
,,Jisté ... věci?" Zopakovala mírně nechápavě, dvakrát přitom zamrkala dlouhými řasami.
,,Jak- jaké věci máte na mysli? Já si jen- vybrala Arena jako osobnost pro svou ročníkovou práci, protože je to můj oblíbený- malíř. A on byl tak hodný, že mi s ní osobně pomáhá," vysvětlila znovu.
"Jaké věci. No jaké věci myslíte, že dělají muži a ženy spolu." poznamenal se zákeřným úsměvem Embra.
"Hlavně v posteli." ztišila hlas, aby je Aren neslyšel.
"Samozřejmě, můj bráška je hodný. Někdy až moc."
Miya v okamžiku zrudla jako rajče.
,,Ale- ale tak to není! Mezi námi nic- takového není!" Vyhrkla a prudce zavrtěla hlavou do stran, až jí hnědé vlasy přelétly přes obličej.
,,Jsme pouze přátelé. Občas se potkáváme v galerii nebo se někdy sejdeme v kavárně, ale nic víc!" Červenala se dál.
Embra mávnula rukou na hnědovlásku, aby se uklidnila "Ale to je v pořádku, nemusíte mi to vysvětlovat." pousmála se.
,,Ale- ale musím, protože tak to skutečně není!" Zakňučela Miya celá rozpačitá.
,,Vždyť se na mě koukněte, jsem jen malá, obyčejná holka, na mně nic není a váš bratr je úžasný, okouzlující muž. Takový by si přeci nezačal nic s nějakou hloupou holkou," zakroutila přesvědčeně hlavou.
"Mojemu bratrovi nezáleží na vzhledu. Takže jistě u něj má větší šanci taková příjemná slečna jako vy než nějaká modelka." opáčila Embra.
Miya po Embřiných slovech úplně zmlkla, pouze se na ní zaraženě zadívala.
Nemyslela to zrovna takhle, vlastně mluvila spíše o své povaze a věku, kvůli kterým by si jí Aren zaručeně ani nevšimnul v tomhle ohledu, ale kdyžto jeho sestra vzala takto přes vzhled, překvapilo jí to.
Pomalu sklopila oči ke svým kolenům, které jako obvykle byly odkryté, protože na sobě měla krátkou růžovou sukýnku, prsty se chytila za látku a přetáhla si jí co možná nejvíce dolů.
Nikdy příliš neuvažovala nad tím, jestli patří mezi ty, které se mohou považovat za hezké nebo je ošklivá, ale když jí to řekla Embra takto zpříma, najednou se nad tím zamyslet musela. Tak byla prostě ošklivá ... To byl jen další důvod, proč by si jí Aren nevšímal z takové stránky.
,,Asi bych už měla jít. Příliš jsem se tu zdržela," vytáhla se pomalu na nohy a mírně se na Embru pousmála.
,,Ráda jsem vás poznala, Embra-san. Pozdravujte svého bratra," pouklonila se jí lehce, načež zamířila přes obývák ke dveřím bytu.
"Taky jsem vás ráda poznala, Miyo." opáčila Embra a pokývnula hlavou na Miyu.
Aren ještě chvilku něco kutil v kuchyni než zamířil do obývacího pokoje.
"Kde je Miya?"
"Odešla." oznámila Embra svému bratrovi, který ihned odložil všechny věci na stůl a zamířil za Miyou.
Vyběhnul z domu a rychlým tempem dosprintoval za hnědovláskou.
"Mi-Miyo, omlouvám se," oddechoval.
"Omlouvám se za sestru ona je prostě někdy...bylo by lepší, kdyby občas mlčela. Omlouvám se, mohl bych ti to nějak vynahradit? "
Miya k Arenovi vzhlédla, dlouze se na něj zadívala blědě modrýma očima a nakonec se pousmála.
,,Nic se přeci nestalo. Vaše sestra je moc milá. Nemáte proč mi něco vynahrazovat, Aren-san," zavrtěla lehce hlavou, v obličeji však stále držela ten milý úsměv kvůli Arenovi.
"Ale jistě je a já bych to nějak napravil, jestli mi dáš šanci, Miyo." požádal prosebně Aren.
,,Ale já nevím, co bych ..." Hleděla na něj Miya upřeným pohledem.
,,Vaše sestra nic špatného neudělala, byla na mne milá. Jen mi povídala o vás," usmála se, přestože jí celý ten rozhovor s Embrou spíše v mysli tížil.
"Embra mluví pořád o něčem o čem nemá a umí být i nepříjemná." podotknul Aren rozmrzelým tónem.
"Pokud jsi nezůstala na snídani, mohli bychom se třeba ještě dnes vidět. Rád bych ti to nějak vynahradil a pozval tě někam. Co na večeři, Miyo. Šla bys se mnou dnes na večeři." požádal jí zdvořile mladík.
,,Šla bych s vámi ráda na večeři, Aren-san," usmála se na něj Miya mile.
,,Ale neměl byste spíše trávit čas se svou sestrou, když za vámi přijela po tak dlouhé době? Jistě si máte co čem povídat a my dva se můžeme vidět kdykoliv. Embra-san je přeci přednější než večeře se mnou," namítla.
"Moje sestra jistě večer někam zmizne, jak to dělává obvykle. Šla byste tedy?" usmál se šťastlivě Aren na Miyu a radostně i pokývnul hlavou.
"Pokud ano, samozřejmě vás večer vyzvednu u vás doma."
Miya krátce zaváhala, ale nakonec souhlasně přikývla.
,,Budu ráda. Celý večer bych stejně byla sama doma," usmála se.
"Děkuji, Miyo. V šest se zastavím. Vyhovuje?" vyčkával a ledově modrýma očima se díval Miye do tváře.
I když to na něm nebylo znát, tak byl hodně naštvaný na svou sestru, nýbrž mu přišlo, že Embra Miyu z domu skoro až vyhnala svými nevkusnými řečmi.
,,Jistě. Budu na vás čekat," přikývla Miya a vykouzlila milé pousmání.
,,A budu se snažit nedělat vám ostudu," ujelo jí, aniž by si to vůbec uvědomila.
I Aren se na Miyu příjemně pousmál "To se jistě nestane."
Miya se letmo začervenala.
,,Půjdu. Měl byste se vrátit za svou sestrou, ať na vás nečeká," usmála se, mávla Arenovi na pozdrav a s otočkou zamířila volnými kroky pěšky domů. Na Arena se však už ani jednou neotočila.

"A Aren s ní byl tolik šťastný." oddechnula si černovláska, když si vybavila celou situaci prvního setkání i to jak za oknem postávala a odposlouchávala rozhovor mezi bratrem a Miyou.
"Oba byli šťastní." lehce se otřepala a prohrábnula si černé vlasy.
"Je škoda, že to takhle dopadlo."
Embra vždycky byla rád, když viděla v Arenových očích štěstí a velmi jí trápilo, když byl naopak zarmoucený a smutný. Po útěku Miyi od Arena se však bratr stáhnul do sebe a začal se trápit.
"Je, ale fajn, že se Miya dostala na školu. Asi jí večer zavolám a mohla bych se s ní někdy sejít." rázně dívka kývnula hlavou rozhodnutá Miyu někdy v nejbližší době vidět.
"Ale nevím kdy?" zahučel po chvilce a zadívala se do svého diáře, v kterém byly vypsané všechny schůzky.
"Tady ne, tady taky ne." přejížděla propiskou po stránkách.
"Skoro žádný volný čas a tolik práce." povzdychnula si a pohledem zalétnula k mobilnímu telefonu. Nevěděla, jestli má zavolat Miye nyní nebo až později.
"Ieee! Takových hodin! Už jsem měla být jinde!" urychleně naházela věci do kabelky a svižným krokem prošla salónem na parkoviště, kde nasednula do svého pidi růžovoučkého autíčka, kterým byla Toyota Aygo.
"Ještě přijdu pozdě a Siyan mě zabije, zabije." bědovala celou cestu černovláska a promotávala se ulicemi města směřem k přístavu kde se mělo konat důležité focení hudební skupiny Tama.
Tama byla velmi populární skupina po, které bláznila polovina Japonska, ale i jiné části země. A právě Embra měla pomáhat při focením pro jejich nové cédéčko, na kterém měla být již před několika minutami.
"Promiňte, promiňte, že jdu pozdě." vyřítila se Embra rychlým krokem po molu přístavu.
"Promiňte," ještě jednou se omluvila a hluboce se pouklonila.
Na místě už bylo několik lidí a to členové kapely, fotograf a pár mladíku, kteří pomáhali s přípravou kulis.
"Ale nic se nestalo, broučku." najednou se pověsil na Embru vyšší černovlasý mladík s vlasy sčesanými do strany, takže mu lehce zakrývaly levé oko.
"Endari," hlesnula tiše Embra a lehce se i začervenala, když jí mladík kousnul do jemné kůže na krčku.
Endari Kuzoki je jeden ze čtyř členů skupiny Tama, baskytarista, ale i zpěvák. Tento mladík, který většinou chodí v potrhaných kalhotách a nějakém volnějším tričku a je miláčkem většiny žen a dívek, kvůli svému sexy vzhledu.
"Pomalu jsem se, ale začal bát, že jsi mě vyměnila za někoho jiného." šeptnul Endari Embře do ucha a poté jí hlodnul do ušního lalůčku.
"Hej! No tak vy dva!" zabručel nespokojeně Siyan, který se ještě před chvíli vybavoval s fotografem. Siyan Suruko hraje na bicí, ale hlavně vede celou kapelu a všichni ostatní vždycky Siyana poslouchají jako poslušné děti.
"Práce nás čeká, ty vaše hrátky si nechte napotom." odfrknul si nespokojeně.
"Jistě," pouskšlíbnul se Endari jen a dál věnoval svou pozornost Embře.
"Nemá to smysl, nech je být." dloubnula do Siyana dívka s černými kratšími vlasy s modralým nádechem. Ona dívka nebyl nikdo jiný než zpěvačka skupiny Tama, Erena Ruvake. Velmi často však v písních skupiny zazníval hlas jak Ereny tak i Endariho.
Posledním členem Tama se stal Haruki, který hraje na kytaru.
"Endari," chytila Embra mladíkovu dlaň.
"Prosím pust, musím jít připravit Erenu na focení."
Endari se však jen hlasitě pousmál "To nemá ani cenu, i když se s ní budeš patlat hodiny tak bude pořád vypdat stejně."
"To není pravda. A máš štěstí, že tě neslyšela." opáčila pohotově Embra a zakývala hlavou do strany.
"Ale je. Navíc já chci teď dělat jiné věci než se fotit. I když fotit se s tebou by mi nevadilo."
"Fotit se spolu?" udiveně vypoulela Embra oči.
"Mohli bychom se spolu nechat vyfotit, až skončíme s fotkami pro skupinu, tak nafotíme nějaké společné akty."
"Akty? Jak jako akty?" vykoktala ještě více šokovaně Embra a odtáhnula se od Endariho.
"Jak asi akty." jízlivě se ušklíbnul Endari a přitáhnul si Embru nazpět do náručí. Hlavu k ní sklonil a tiše jí něco šeptnul do ucha. Embra v mžiku zrudla jak rajské jablíčko a raději se zadívala k zemi.
"Pak se uvidíme." hlesnul už hlasitěji Endari a zamířil za Siyanem.
Embra ještě nějakou chvíli stála na místě a hlavou jí stále dokola a dokola zněli Endariho slova, která jí našeptával. Po delší chvíli si však uvědomila, že má nějakou práci a tak s černovlasou Erenou zamířila do provizorně vytvořené šatny, kde se postarala o její image na focení.
Po úpornější práci s dokonalou vizáží všech členů Tama si nakonec Embra spokojeně oddechnula, nýbrž byla spokojená s celkovým vzhledem skupiny.
Erena měla černé vlasy natupírované do bujného rozcuchu a v rudých korzetových šatech vypadala úchvatně. Siyan, Haruki a Endari byli navlečeni do kožených bund a kalhot černé barvy, kdy Endari dostal rudé tričko, Siyan nějakou košili a na Harukiho zbyla černá košile, ale rudá ležérní kravata.
Na společné fotografii v pozadí s panoramatem přístavu vypadala čtyřka naprosto božsky. Vše bylo v tónech černé, šedé a bílé jen na fotografiích vynikala rudá, kterou na sobě členové měli. Po sérii společních fotek přišli ještě fotky samostatné a celkové focení tak trvalo velmi dlouho. Embra však ochotně čekala na svého přítele.
S Endarim už několik měsíců chodila i když občas jí přišlo, že je to takové chození nechození, ale Embra to nějak neřešila a nechávala to být. Byla s Endarim docela spokojená i když občas to mezi nimi vřelo. Přesto však jejich vztah byl spíše jen živočišný, ale ani to jim nevadilo. Spíše jim to vyhovoval, že jdou přímo na věc a nezatěžují se nějakými romantickými kravinami.
"Bum." ozvala se rána, jak se lahev saké roztříštila a její obsah se rozlil na podlahu.
"Ty!" vyhrknula Embra, když se ocitla natlačená na kuchyňskou linku.
Byla zvyklá na Endariho rychlovky, ale ona měla raději ty stavy, kdy mohla, byl zlobivá ona na něj.
"Copak?" hlesnul Endari a v ten okamžik se ozvalo zacinkání skoby u pásku jeho potrhaných džínů, které po chvilce sjely na zem.
"Jsi prase! Pras - um!" vzdychnula Embra, když ucítila padající kalhotky k zemi ke, kterým se velmi jednoduše dostal z pod sukénky. V mžiku pocítila Endariho dlaň a poté dva prsty, kterými do ní zajel a ihned jí začal dráždit.
"Endari!" vypísknula Embra po chvilce, kdy už to nebyly jen prsty, ale Endari se zezadu natlačil na dívku, několikrát se o ní otřel svým nahým klínem a poté do ní vniknul.
"No, copak?" poušklíbnul se jízlivě mladík, když začal svým tělem přirážet k jejímu.
"Myslel jsem, že to takhle máš ráda." zapřel se jednou dlaní o linku a tou druhou, tedy jen jedním prstem zajel Embře do úst.
"Um," snažila se chvíli udržet, ale jeho dotyky a všechno jí tolik rozpalovalo, že nemohla.
Celý tenhle akt v kuchyni byl velmi rychlý, poté se tedy dvojice přemístila do obývacího pokoje a nakonec zakotvili v ložnici.
Celý ten večer si však Endari užíval jistou nadvládu nad Embrou, která na jednu stranu spokojeně vrněla a na druhou roztouženě vzdychala.

Kayri Oruko

18. prosince 2010 v 23:48 | Embra a Michiyo

Kayri Oruko

Věk: 28
Místo narození: Tokio
Sen: Kayri měl za svůj život mnoho bláznivých snů, nejvíce si však přál poznat svého otce, což se mu nikdy nepoštěstilo.
Vzhled: Je vyšší, svalnatější postavy se širšími rameny. Přesto se však obléká velmi elegantně a zároveň i sexy, nijak to však nepřehání. Dalo by se říci, že nemá vyhrazenou žádnou oblíbenou barvu či materiál. Nikdy by si však na sebe nevzal růžovou, žlutou a nic lesklého.
Váha:
74 kg
Výška:
178 cm
Vzhled vlasů:
Má kratší vlasy, lehce přes ramena. Karmínově rudé barvy.
Vzhled očí:
Jsou protáhlejšího, užšího tvaru. A mají světle hnědou, oříškovou barvu.
Charakter: Kayri je typ člověka, který se velmi rychle aklimatizuje v prostředí a dokáže navázat kontakt s ostatními, není však nijak vtíravý ani upovídaný, působí spíše sympaticky.
Je to velký diplomat a nevyhledává tedy spory a hádky, většinou se snaží takovým to věcem vyhýbat. Je to milý a pohodářský člověk s občas mírně bláznivými nápady.
Koníčky:
Strašně moc miluje vaření a říká, že je to jeho odpočinek. Dále má rád tanec a zábavu. Dokáže však i ocenit kouzlo přírody.
Vztah:
Rodina - Kayri svého otce nikdy nepoznal, zato měl velmi silný a pevný vztah k matce s, kterou trávil velmi mnoho času.
Přátelé - Protože je dosti nekonfliktní, ale společenský dokázal si za celý svůj život najít mnoho přátel. Též si dobře rozumí s Toshihirem.
Vztahy - Nikdy neholdoval vztahům a i když je módní návrhář, tak se nezapletl ani do vztahu s nějakou z modelek. Měl tři přítelkyně, přesto však jen s Miwako je nyní opravdu šťastný.
shinzui.blog.cz

Příběh / Životopis:
Ač žil jen s matkou, tak jeho život byl šťastný a spokojený. Sice ze začátku se několikrát vyptával matky na svého otce, ale ona mu nikdy nic o otci nechtěla říci a tak nakonec vzdal svoje snažení a prostě se smířil s tím, že se nikdy nic více o svém otci nedozví.
Nýbrž však vyrůstal s matkou a trávil s ní skoro všechen čas, našel si zálibu v oblečení a to nejen v oblékání, ale i v šití a navrhování. Měl tedy v období puberty problém s některými chlapci, kteří se mu posmívali a označovali ho za gaye, kvůli jeho šatníku. Kayri se však nenechal nijak jejich posměšky zlomit a nastoupil na školu v, které by se mohl zaměřit na svůj tehdy milovaný koníček a to navrhování oblečení.
Už na škole byl považován za jakého si génia a tak ihned po ukončení školy měl několik nabídek na spolupráci s věhlasnými oděvními firmami, Kayri však šel dál za svým a po čase založil vlastní značku.

Miwako Nomura

18. prosince 2010 v 22:41 | Embra a Michiyo

Miwako Nomura

Věk: 25
Místo narození: Ósaka
Sen: Miwako celý svůj život toužila po tom stát se fotografkou.
Vzhled: Její vzhled je stejný jako měla jejich matka. Miwako má světle perleťovou pleť, temně černé dlouhé vlasy, které jsou jemňounké jako samet, ona je však obvykle nosí stočené v drdolu. Velmi výrazné a dominantní jsou však její větší oči, skoro stejně barevné jako má Toshihiro. Jsou kakaově hnědé, i když je to velmi tmavé kakao. Miwako však má i výrazný, špičatý nosík.
Má velmi vyváženou postavu, není to žádná vychrtlina, ale má i přirozené a velmi pěkné ženské tvary. Ráda se obléká, ale nikdy to moc nepřehání. Pocit u ní stojí nad estetikou. Obvykle na sobě má oblečení vínové, fialové, hnědé nebo zelené barvy.
Váha:
59 kg
Výška:
161 cm
Vzhled vlasů:
Temně černé, dlouhé a velmi lesklé, pevné a hlavně sametově jemné.
Vzhled očí:
Větší, dominující obličeji, s hustými řasy, barvy tmavě hnědého kakaa.
Charakter: Miwako je úplně jiná než Toshihiro, je velmi milá, vstřícná, dokáže být i společenská. Stejně jako bratr je však velmi inteligentní a nenechá se jen tak někým oklamat.
Nesnáší úlety na jednu noc, nedokázala by nikdy odpustit nevěru a ona samotná by toho nebyla schopná. Má problém seznámit se s muži a i ve vztahu si neví rady, je totiž velmi stydlivá a občas se chová až moc dětinsky. Pokud už má s nějakým mužem vztah, tak se snaží jít krok po kroku, velmi pomalu a opatrně. Ona sama by nikdy nebyla schopná se pustit do nějakých fyzických intimností, nechává tedy první krok na muži.
Miluje zvířata, orchideje, a pestré pastelové barvy. Nemusí sladké, ale má ráda ryby a sushi. Nepije saké, ani žádný alkohol, většinou pije zelený nebo bylinkový čaj. Velmi však miluje mátu a to její vůni i chuť. Společně s Toshi ráda sleduje bojové filmy, ale nepohrdne ani romantickými komediemi.
Koníčky:
Velmi ráda čte, chodí a pozoruje přírodu. Pečuje o květiny a zajímá se o ikebanu. Jejím největším koníčkem je však fotografování.
Práce: Miwako pracuje jako profesionální fotografka.
Vztah:
Rodina - Její otec pochází z Evropy a to z Francie, kde pracoval jako jeden z nejlepších chirurgů. A matka byla slavná návrhářka oblečení a velmi často cestovala a právě v Paříži se rodiče seznámili. Dva roky na to se rodina Nomura přestěhovala do Ósaky. Její bratr Toshihiro se ještě narodil v Paříži, ale ona se narodila již v Japonsku. Vztah Toshihira a Miwako byl vždycky velmi silný a ani po několika těžkém období se jejích pouto nezměnilo.
Miwako jako jedna z mála lidí oslovuje svého bratra celým jménem "Toshihiro".
Přátelé - Miwako má mnoho dobrých přátel. Velmi dobře se též zná s Kayenem a i bývalým Toshihirovým přítelem Daisukem, kterého měla ráda.
Vztahy - Oba dva, jak Toshihiro, tak i Miwako neměla nikdy moc vztahů. Měla vlastně jen jeden velký vztah, který zasáhnul její srdce. Tento vztah má s módním návrhářem Kayrim Oruko s kterým je už 2 roky. Před ním však byla ještě s mladičkým Arenem, když byli na škole. Vztah Miwako a Aren byl přátelský, ale byla v něm i prvotní láska a zamilovanost. Nikdy se však nedostali k něčemu víc a tak jsou, alespoň dobrými přáteli.


shinzui.blog.cz

Příběh / Životopis:
Miwako se narodila již v Japonsku a to přesněji v Ósace, kam se její rodiče přestěhovali. Žila v milující rodině a spokojeném prostředí a se svým bratrem si velmi rozuměla. Vše bylo úžasné, do té doby než jejich otec onemocněl a po čase i zemřel.
Vše se velmi rychle změnilo. I když rodina Nomura měla dost peněz, tak se Toshihiro rozhodnul najít si nějaké zaměstnání v případě, že se stane to nejhorší. Jejich matka byla natolik otřesená ztrátou svého milovaného manžela, že tímto šokem jako kdyby i ona zemřela a zůstala jen prázdná schránka. Jejich matka jen posedávala u okna a sama trpěla, než i zemřela. Toto všechno Miwako nesla velmi špatně a tak se jí snažil Toshihiro co nejvíce pomoci, tu pravou pomoc od bolestni ze ztráty však nalezla ve fotografování a poté v Arenovi s kterým se seznámila ve škole. Velmi rychle se do něj zamilovala, ale příčinou několika nepravostí a jistých intrik od Keany, která chtěla Arena pro sebe, se s ním Miwako jako s přítelem rozešla a stali se jen přáteli.
Miwako v té době na tom byla velmi špatně psychicky, ale s velkou pomocí bratra se společně dostali z toho špatného období a odstěhovali se. Toshihiro si našel práci v Tokiu a přihlásil tam Miwako na univerzitu. Nebýt tehdy Toshihira, nejspíše by se Miwako nikdy nestala profesionální fotografkou.

Kayen Meoru

4. prosince 2010 v 20:36 | Embra a Michiyo

Kayen Meoru

Věk: 26
Místo narození: Ósaka
Sen: Mít spokojenou rodinu.
Vzhled: Kayen je poměrně vyšší postavy i když se pohybem a cvičením udržuje štíhlý. V obličeji má velmi jemné rysy spíše chlapce než muže. Má kulatější, ale úzký nos.
Často nosí kalhoty s tričkem a koženou bundu. V barvách dává přednost hnědé, olivově zelené, černé, oranžové, občas nosí i červenou. Miluje však fialovou! A Toshiho příjemnou vůni, voní jako ebenové dřevo.
Ještě pro zajímavost, Kayen má ne levé straně podbřišku nějaké tetování. Jen ti co ho však viděli nahého, vědí jaké tetování má.
Váha: 60 kg
Výška: 177 cm
Vzhled vlasů: Oříškově hnědé vlasy, sahající lehce přes ramena.
Vzhled očí: Kaštanově hnědé barvy, uzší.
Charakter: Je velmi upovídaný, občas mluví až z cesty. Někdy vtipkuje, dokáže však i lidem naslouchat. Kayen by se dal spíše zhodnotit jako dospělé dítě. Pokaždé když vidí Toshihira tak se k němu lísá jako, kdyby ho měsíce neviděl. Stejně přátelský je i ke svým kamarádům pro, které by udělal cokoli.
Kayen strašně miluje zvířátka a když nějaké vidí, tak se s ním hned musí muchlat.
Koníčky: Tanec, velmi rád vaří, nejraději však opečovávání a mazlí se s Toshihirem.
Práce: Kayen má několik prací. Pracuje jako kadeřník v jednom salónu, dalé pracuje jako vizážista a též jako tanečník a choreograf.
Vztah:
Rodina - Rodiče ho vždycky milovali a on je. Se svou mladší sestrou Sumiko se však Kayen velmi často hádal a popichoval, ale i tak jí má velmi rád.
Přátelé - Kayen už od školy se přátelil s Arenem a Miwako, později i s Keanou i když jeho zájem o ní byl jen z přátelství k Arenovi.
Později Kayen našel kamarádku v Miye, kterou si velmi zamiloval a snažil se jí co nejvíce pomoci.
Vztahy - Kayen měl za celý svůj život mnoho vztahů, většina z nich však byla krátkodobých. Jeho první delší vztah byl s Embrou, Arenovou sestrou.
Embra byla ještě poměrně mladá, když s ní Kayen začal chodit. Jejich vztah však už tehdy byl velmi impulzivní a dosti vášnivý. Po dvou letech se však rozešli. Druhý opravdu vážný vztah byl s Toshihirem, jeho nynějším přítelem. Mezitím si Kayen občas užíval se ženami, ale od té doby co poznal Toshihira se začal zajímat jen o něj. Nyní pro Kayena neexistuje nikdo jiný než jen Toshi! Toshi! Toshi! Kayen je do svého přítele natolik zblázněný, že se v jeho přítomnosti chová jako rozverné, zamilované dítko. Neustále se na něj sápá a mazlí se s ním, nedokáže nevyužít okamžiku k muchlání s ním.

shinzui.blog.cz
Příběh / Životopis:
Kayen se narodil do velmi klidné rodiny a i když nikdy nebyl tak šikovný a schopný jako jeho mladší sestra Sumiko, tak ho rodiče vždycky milovali a podporovali.
Kayenova matka pracovala v květinářství a otec v kacenláři jedné firmy, proto byli velmi nadšení, když jejich syn začal chodit do školy, kde začal studovat tanec. Všemi možnými způsoby ho podporovali a stále opakovali "Jdi za svým snem, za tím co chceš."
Po vystudování školy Kayen odešel do Tokia kde dále studoval a učil se novým věcem. Později si zde našel i práci a za pomoci Miwako se seznámil se svým nynějším přítelem Toshihirem.
Dalo by se tedy říci, že jeho život byl skvělý, jediným zlem byla jeho sestra Sumiko.
Sumiko nikdy nechápala Kayena a jeho zženštilé chování, Sumiko totiž byla vždy Kayenuv pravý opak a spíše se zajímala o klučičí věci a tak se velmi často hádali. Proto se Kayen po odchodu do Tokia moc často se Sumiko nevídal.